Vysokofrekvenční obchodování: Stabilizátor trhů, nebo obyčejný podvod?
Obchodování bez rizika
20. dubna 2015 se firma Virtu, zabývající se HFT, rozhodla zkusit své druhé IPO (rok předtím své zamýšlené IPO stáhli kvůli rozruchu, který vyvolala publikace knihy Flash Boys). Primární emise akcií vyžaduje, aby bylo zveřejněno mnoho interních informací o dané firmě, a o Virtu si tak můžeme přečíst v dodatku S-1. Naprosto fascinující je pak tato informace:
„Celková šíře a diverzita našich trh tvořících aktivit, společně s našim real-time risk management strategiemi a technologiemi nám umožnili mít pouze jeden ztrátový obchodní den v periodě 1485 obchodních dnů.“
Čtete správně, Virtu zaznamenala mezi lety 2009 a 2014 celkem jeden ztrátový den z 1485. To znamená pravděpodobnost výhry 99,93 %. A nejen to. Za rok 2014 byl nejhorší obchodní den Virtu zaznamenán výdělkem mezi 800 tisíci a 1 milionem dolarů. Jak se jim (a jistě existují firmy, které se na burzu nechystají, s ještě lepšími výsledky) taková věc podařila? Jsou rychlí.
HFT firmy utrácí velké peníze za IT zařízení. Superrychlé servery, aby měly smysl, musí být umístěny co nejblíže burzám. Například v drahých prostorách na Manhattanu. Nezbytní jsou také špičkoví programátoři a síťaři, a v neposlední řadě síťová infrastruktura.
Například v roce 2012 bylo HFT firmou Tradeworx utraceno 300 milionů dolarů za mikrovlnou infrastrukturu, jen aby se zpoždění předání informace z burzy v New Jersey do Chicaga snížilo z původních 9 milisekund na 8,5.
REKLAMA
Je důležité si uvědomit, že kdokoliv, kdo nemá rychlost vysokofrekvenčních algoritmů, ať už je to sám za sebe hrající malý investor nebo sofistikovaný manažer penzijního fondu, nemá proti počítači šanci. Pokud není přímo “u zdroje”, a nemá vybudovanou nejrychlejší infrastrukturu, bude vždy pomalejší.
Riziko této metody obchodování může být spíše v tom, že se špatně naprogramovaný algoritmus „utrhne ze řetězu“. Přesvědčila se o tom HFT firma Knight Capital, která byla obratem největším obchodníkem s americkými akciemi. V srpnu 2012 přišla během půl hodiny o 460 milionů dolarů.
Bleskoví chlapci
Jak se tedy algoritmičtí obchodníci dostávají ke svým výdělkům? Nepopiratelně je určitá část z nich nabyta legitimně a morálně, nicméně některé praktiky přinejmenším balancují na hraně. Hlavní, kterou v knize Flash Boys popisuje Michael Lewis, je tzv. elektronické předbíhání.
Na elektronické předbíhání poprvé upozornil Brad Katsuyama, který si všiml, že zatímco dříve, pokud bylo na burze nabízeno 100 000 akcií v ceně 5 dolarů, investor mohl všech 100 000 koupit, někdy od roku 2007 zkrátka nebylo možné koupit všechny akcie, někdo vás vždy předběhl. Postupně bylo v roce 2009 možné koupit okolo 50 procent akcií. Toto je způsobeno tím, že akcie jsou nabízeny na různých burzách, které se nacházejí v různých budovách. To vytváří zpoždění a prostor pro HFT firmy s rychlejšími počítači a připojením. HFT algoritmy, které sedí u zdroje a reagují na nabídky v řádu nanosekund, takto na individuálních obchodech vydělávají mikro částky v řádu centů, nicméně generují obrovské obraty (až 70 procent obchodů s americkými akciemi), což jim zajišťuje obrovské zisky s mizivým rizikem.
REKLAMA
V březnu 2015 zveřejnil R. T. Leuchtkafer 50stránkovou bibliografii, která obsahuje odkazy na více než 100 výzkumných studií zaměřených pouze na high-frequency trading. Dokument, který obsahuje výzkumy z institucí z celého světa, největších centrálních bank a nejlepších univerzit, ukazuje, jak špatně regulovaná tvorba trhu ze strany HFT může trhu ve skutečnosti škodit a rozvracet. Dovolím si dvě citace z onoho dokumentu:
„Vysokofrekvenční obchodníci redukují jejich pasivně likvidní opatření (cenotvorbu) během relativně volatilních období, nicméně zůstávají aktivní jako spotřebitelé likvidit.“ (Australian Securities and Investments Commission, 2012)
„Tvrdíme, že HTF rychlostní závody jsou společensky škodlivé vězňovo dilema zabudované přímo do návrhu trhu, a že náklady jsou nakonec neseny fundamentálními investory skrz širší spread a tenčí trhy.“ (Budish, Cramton, Shim, University of Chicago, 2013)
