Jaké sazby DPH mají ostatní evropské státy
Ve většině zemí EU je dnes DPH zcela stěžejní daní, a také proto se tato daň v minulých letech pravidelně zvyšovala. V Německu jsou dnes sazby 7 % a 19 %, ve Velké Británii 5 % a 20 %, v Rakousku 10 % a 20 %. V řadě zemí mají dokonce tři sazby, například v Polsku 5 %, 8 % a 23 %, ve Švédsku 6 %, 12 % a 25 % či v Maďarsku 5 %, 18 % a 27 %; jinde si zase stojí za jednotnou sazbou, ta s výjimkou léků a knih platí na Slovensku (20 %) a v Dánsku (bez výjimek 25 %).
Ke konci letošního roku se základní sazba DPH pohybuje v členských zemích EU od 15 % v Lucembursku po 27 % v Maďarsku. Snížená sazba DPH je u nás již dnes nejvyšší v EU, nepočítáme-li země s jednou sazbou a třemi sazbami DPH.
Porovnání daní z přidané hodnoty v jednotlivých státech si ale zaslouží mnohem hlubší analýzu. Při srovnávání je velmi důležité přihlédnout k tomu, jaké druhy zboží a služeb spadají do jednotlivých sazeb daně, stejně jako k celkové daňové kvótě (podílu daní na HDP) v té či oné zemi.
Celkově však lze shrnout, že jelikož podle čerstvé statistiky OECD Češi platí 9. nejvyšší daně ze všech obyvatel vyspělých státu (daně + plus sociální pojištění tvoří celkovou daňovou kvótu o 42,5% ze mzdy standardního zaměstnance), další zvyšování daní je přinejmenším diskutabilní.
Jak vypadá současný daňový balíček
Hlavní změnou je jednoznačně zvýšení obou sazeb DPH, ta dolní, uplatňovaná především na potraviny a léky, stoupne od 1. 1. 2013 z 14 % na 15 %. Horní sazba DPH přitom stoupne ze současných 20 % na 21 % a to s tím, že obě sazby mají být takto nastaveny pouze dočasně, od roku 2016 se plánuje sjednocení DPH na 17,5%. Ovšem to vše pouze v případě, že současný daňový balíček projde v čas, v opačném případě jednotná sazba daně začne platit již od 1. ledna 2013.
REKLAMA
Balíček daňových změn navíc přináší zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro pracující důchodce (dočasné opatření pro roky 2013 – 2015), zvýšení daně z převodu nemovitostí o jeden procentní bod (stalé opatření) a zvýšení srážkové daně z příjmů u poplatníků, kteří mají sídlo v zahraničí, ze současných 15 na nových 35 procent (stalé opatření). Velký význam bude mít i to, že pokud osoby samostatně výdělečně činné od roku 2013 využijí takzvané výdajové paušály, nebudou již moci současně využít daňové slevy na dítě a na manžela či manželku.
Dále se vláda de facto odhodlala k zavedení progresivní daně z příjmu fyzických osob, přesněji řečeno „solidárního příspěvku“ ve výši 7 % pro všechny, kdo pobírá hrubou mzdu nad hranici sta tisíc korun. Spolu s koncem stropu na zdravotní pojištění tato změna, prozatím platná pouze pro roky 2013 – 2015, s sebou přinese již opravdu dosti silný „bič na bohaté“.
Vysoké daně znamenají nízkou motivaci pracovat a odliv kapitálů do zemí s nižšími sazbami, nejčastěji do takzvaných daňových rájů. Jen za první tři čtvrtletí tohoto roku od nás do zemí s přívětivějšími sazbami (Nizozemí, Kypr) přesídlilo dalších 280 firem. Je přitom evidentní, že se tento odliv především týká úspěšných firem a vysokopříjmových fyzických osob, kterým doma také chybí stabilita podnikatelského prostředí. Můžeme se tak ocitnout ve velmi nepříjemné situaci, podobající se Itálii v posledním desetiletí – zemi s vysokými sazbami, ale nízkými odvody daní.
Obecně platí, že podnikatelé by měli hlavně chtít platit daně. Pokud je prostředí nestabilní, jak politicky, tak i legislativně a ekonomicky, pak to pro podnikatele má smrtící účinky. Dokonce ani vyšší daně nemají tak drastický dopad na podnikání jako nejistota a nemožnost vést podnik jedním (správným) směrem.
REKLAMA
Kdy začnou platit nové sazby DPH
Tyto změny byly znovu schváleny Poslaneckou sněmovnou a ve středu 19. 12. 2012 dokonce Poslanecká sněmovna přehlasovala senátní veto prostou nadpoloviční většinou. Avšak prezident má možnost zákon také vetovat. A kdyby se rozhodl pro veto, či pro prosté protahování podepsání zákona v rámci 15 denní lhůty, kterou bude mít k dispozici, potom již tento zákon určitě nestihne vstoupit v platnost před 1. lednem 2013.
V takovém případě by nastal skutečný právní chaos: do platnosti by vstoupil zákon o jednotné sazbě DPH 17,5 %, zatímco současný návrh zákona o 15 % a 21 % by musel být podán do Poslanecké sněmovny úplně znovu, protože původní novela upravovala dnešní zákon o 14% a 20% dani, zatímco od 1. ledna by musela být podána nová novela upravující zákon o 17,5% DPH.
Nicméně ani potom bychom neměli jistotu toho, že někdy v půlce jara bude konečně zavedena nějaká definitivní výše DPH, protože proti rušení již zavedené jednotné sazby DPH a vytváření další daňové nestability by se mohla znovu zvednout rebelie v koaličních řadách, které by ve své řadě nutně potřebovaly 101 hlasů pro opětovné přehlasovávání senátního veta.
Co to znamená pro českou ekonomiku a každého z nás
Podle plánů vládní koalice nás minimálně do roku 2017 nečeká nic než další a další zvyšování daní. Historická zkušenost přitom praví, že když některá vláda daně zvýšila, jen velmi nerada je bude snižovat zpět na původní úroveň a rušit tak současná „dočasná“ opatření.
REKLAMA
Teoreticky to vše lze ospravedlnit konsolidací veřejných financí, nicméně to je zapotřebí realizovat s rozvahou. Nebývalá politická nestabilita a ekonomická nejistota způsobené tímto daňovým balíčkem již ekonomice napáchaly více škod, než mohly státnímu rozpočtu přinést užitku.
Stav permanentní nejistoty v daňové oblasti nutí firmy i jednotlivce zaujmout opatrný postoj a namísto investování vyčkávat. Důkazem toho jsou bezprecedentně nízké říjnové indikátory podnikatelské i spotřebitelské důvěry. I zde se v posledních letech nápadně podobáme italskému scénáři, kdy si s dobrými úmysly sami dláždíme cestu k útlumu investic a rozkvětu šedé ekonomiky. To dokazují i české indikátory důvěry, které v těchto měsících patří hned po těch italských mezi nejnižší v Evropě.
Dle mého názoru samotný princip zvyšování této daně je správný. DPH, neboli daň z přidané hodnoty, je daní, kterou zaplatí člověk za zboží/služby v momentě spotřeby. Co však lidé nesou hůře, jsou přímá zdanění – tedy to, co musí z příjmu odvést státu až ale po tom, co tyto peníze obdrží (živnostníci, podnikatelé). Bohužel však vláda tuto přímou daň při současném zvyšování DPH nesnižuje – dokonce ji u bohatých navyšuje. Důvod je jednoduchý, prostě věří, že bohatí takovou solidární daň rádi zaplatí.
Takovéto zvyšování DPH doléhá nejvíce na lidi, kteří se mohou bránit nejméně, tedy na střední a nižší třídu. Běžný zaměstnanec nemůže jen tak změnit bydliště, začít pracovat v jiné zemi nebo si říci, že té arogance ze strany vlád již bylo dost a změní daňový domicil.
Nejen výše zmíněné indikátory důvěry, ale i samotné vnímání veřejnosti, jsou důvodem, proč klesá domácí poptávka. Ekonomika se tak stále rychleji propadá do recese. Lidé méně vydělávají a stát od nich naopak očekává, že v příštím roce budou ještě více platit. Je velmi pravděpodobné, že nebudou a ministerstvo financí tak nevybere očekávaných 25 miliard korun navíc.
Zkušenosti posledních let prokazují, že firmy, které se takovým změnám prostředí adaptují pomaleji než konkurence, mívají v přechodném období velmi vážné problémy. Nicméně to samé platí i naopak, kdo se novým změnám přizpůsobí jako první, ten na nich může nakonec i vyhrát. Takový je zákon trhu – znalejší a flexibilnější vítězí.
Co se státu jako celku týče, musí buď přestat zvyšovat daně nebo ukončit nestabilitu podnikatelského prostředí. Obě zátěže zároveň již naše ekonomika bez tragických následků neunese. To vlastně dokazuje i příklad Itálie, která je přes veškeré své danění navíc po uši zadlužená.
Autor je majitelem finančně poradenské společnosti Stone & belter
