Ve Španělsku a Itálii je spousta mladých lidí, kteří jsou momentálně nezaměstnaní, a to i tehdy, pokud mají univerzitní vzdělání. S podivem je, že dost podobnou situaci zažívá i Amerika. Americké děti mají v porovnání s nejlepšími světovými vzdělávacími systémy špatné výsledky. Není nic nového, že špatným vzděláním trpí celá ekonomika.
Zatímco všichni bojují s ekonomickou krizí, potají nám bují krize jiná, dlouhodobá, a to krize ve vzdělání. Symptomy této dlouhodobé krize nejsou propady na burze. Často se však projeví, ve srovnání se zeměmi, jejichž občané dostali lepší vzdělání, a to při pohledu do peněženek či na důchodový účet. Bohužel to zatím vypadá, že se Češi v budoucnu zařadí spíše mezi poražené.
Podle výpočtu CERGE-EI přijde Česká republika v důsledku poklesu vzdělanosti v příštích osmdesáti letech o 169 mld. Kč ročně. Naopak, pokud by se ČR podařilo vyrovnat úrovni vzdělání ve Finsku (mezinárodní premiant ve vzdělávání) by celkový přírůstek HDP přesahoval 20 000 miliard korun. Dá se říci, vzhledem k dlouhodobosti výpočtů a projekce, že máme dost času. Nicméně dlouhé horizonty výpočtů odrážejí skutečnost, že pokles či zvýšení vzdělanosti žáků se projeví až za dlouhý čas.
Avšak počty jsou jednoduché. Děti, které se narodily na počátku tisíciletí, začnou vstupovat na pracovní trh na počátku příští dekády a vrcholu pracovní kariéry dosáhnou kolem roku 2050. Do důchodu pak půjdou kolem roku 2070. Samozřejmě je možné nabídnout, že se svět rychle mění a co bude za desítky let, se dnes nemůžeme ani dohadovat.
Ovšem jak v dnešní složité globalizované době zvýšit zabezpečit prosperitu? Dříve stačilo postavit továrnu, dnes je potřeba do ní sehnat kvalifikované zaměstnance. S měnícími se podmínkami na trhu práce stále více roste význam lidského kapitálu. Dříve se dával důraz na faktografické vzdělávání, které mělo člověka připravit na další vzdělávání či povolání. To dnes ale neplatí. Vzhledem k obrovské míře informací (např. na internetu) roste význam dovedností, jako jsou analytické myšlení, schopnost vyhledávat a vyhodnocovat informace atd. V neposlední řadě pak jsou důležité vlastnosti, jako je sebekázeň, soustředění či sebevědomí.
REKLAMA
Na dlouhodobé problémy našeho školství neexistuje žádný zázračný lék. Nicméně ze zahraniční zkušenosti víme, že pouhé navýšení výdajů na školství nestačí. Rovněž víme, že jednou z osvědčených, byť obecných cest, je zaměření se na vzdělávání nejmenších. Protože na zanedbanou péči v pozdějším věku nedoplácí pouze „postižený“ jedinec, ale celá společnost (podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky, vyšší kriminalita a s tím spojené výdaje na vězně).
Druhou klíčovou věcí je kvalita učitelů. Ta v české kotlině postupně klesá, neboť školství nedokáže přilákat schopné a talentované mladé lidi. Ti většinou dávají přednost oborům, jako je právo či medicína. Nezanedbatelnou úlohu hrají nízké platy i klesající prestiž učitelského povolání. Třeba ve Finsku je povolání učitele tak prestižní, že pedagogické fakulty přijmou jen desetinu zájemců, kteří navíc procházejí velmi náročným několikakolovým přijímacím řízením.
O tom, zda budeme za několik desetiletí prosperovat, se rozhoduje už nyní, ve školních lavicích. Budeme se v budoucnu více podobat Finsku, anebo spíše jihoevropským zemím? Odpověď na tuto otázku je klíčová. Určí nám i to, zda bude v budoucnu dostatek veřejných prostředků na zdravotní péči či důchody, nebo budeme rádi za práci v montovnách.
Měli bychom si velmi rychle uvědomit, zda budeme pokračovat v současné cestě, která vede k výsledkům, jež jsme svědky v jihoevropských zemích, tzn. kvanta především humanitně vzdělaných lidí, pro které ale nebudeme mít na trhu uplatnění, a proto bude tato skupina v podstatě nezaměstnatelná.
Anebo se spíše vydáme asijskou cestou (Čína, Jižní Korea, Japonsko). Tyto země nejdříve vyslali své nejlepší studenty na studium technických oborů do USA, a poté, co se vrátili domů, těží z jejich prvotřídního vzdělání. Nyní již mají vlastní vysoké školy na špičkové úrovni. I toto je jeden z důvodů, proč se asijským zemím predikuje zářivá budoucnost.
