Česká národní banka uděluje licence podřízeným pojišťovacím zprostředkovatelům na základě "znalostního testu" a registruje vázané zástupce nabízející investice po splnění administrativních podmínek. Uvažuje se, že i další činnosti – prodej úvěrů včetně hypoték, prodej penzijního připojištění a stavebního spoření – by mohly podléhat licencování. Člověk, který je má distribuovat, přeci musí mít dostatek znalostí, aby lidem neškodil.
Špatné rady ale nemusí podávat jen "poradce neumětel", který se ve svém oboru nevyzná. Ano, i ten může své klienty poškodit. Je to ale (jenom) jeho chyba? Vždyť on byl vyškolen společností, pod níž byl registrován. Ona je tím subjektem, kdo mu dává informace a vede ho k sestavování finančních plánů.
"Záleží vždy na konkrétní společnosti, jaký má vzdělávací systém, jaký má systém zapracování nováčka, co po nováčkovi vyžaduje a nad čím naopak zavírá oči," říká Zdeněk Simaichl ze společnosti Partners.
A zavírá-li společnost oči nebo nemá-li dostatek nástrojů ke sledování kvality práce svých poradců, nic nepomůže proškolování a doplňování informací poradcům. Naopak. Dostatek informací na straně "špatného" poradce může být pro klienta zhoubným. Poradce se znalostmi získává zároveň argumenty. Ty může využít ve prospěch klienta… ale nemusí.
Nízká (byť postupně se zlepšující) finanční gramotnost české populace vytváří informační asymetrii mezi poradcem a jeho klientem. Čím je tato asymetrie více nakloněna ve prospěch poradce, tím může být pro klienta prospěšnější, chce-li. Nechce-li a není-li společností tlačen k tomu, aby chtěl, získává nad klientem převahu – a klient se nedokáže účinně bránit.
REKLAMA