Vzdělávání finančních poradců: Má být placené?
Vzdělávání finančních poradců, ostatně jako kterékoli jiné sofistikované vzdělávání, není levná záležitost. Samozřejmě vždy záleží na kvalitě poskytovaného vzdělávání a platí klasický vztah „lepší vzdělávání = vyšší náklady“. Kdo má tyto náklady nést? Společnost, která vzděláváním podmiňuje spolupráci s finančním poradcem, nebo finanční poradce, který si zvyšuje kvalifikaci?
Zavést poplatky za vzdělávání má pro finančně poradenskou společnost nesporné výhody. V prvé řadě vyselektuje pouze skutečné zájemce o finančně poradenskou práci[1]. Zájemce o práci poradce tak nepůjde poradenství jen „zkusit“, ale při jisté nezbytné investici učiní rozhodnutí, zda považuje následnou práci za odpovídající jeho schopnostem a možnostem. Poplatky za vzdělávání ovšem v takovém případě musí být nastaveny na přiměřené výši a musí být zájemci naúčtovány předem, aby se pro něj později nestaly pastí.
Nevýhodou platby již za úvodní vzdělávání finančních poradců je nejistota ze strany adeptů o kvalitě vzdělávání. Kromě referencí poradců z dané finančně poradenské společnosti nemá žádné srovnání, zda jsou nabízená školení skutečně přínosná, kvalitní a odpovídající ceně. Navíc vzdělávání monopolně nabízí společnost v rámci celého souhrnu zázemí poskytovaném finančnímu poradci – od informačního systému, přes nasmlouvané finanční produkty, po analytickou podporu. Poradci může vyhovovat vše, a proto se rozhodne pro danou společnost, jen vzdělávání by mohl mít zájem absolvovat jinde. Tuto možnost ale nemá.
Argumentů proti účtování poplatků za vzdělávání je také několik. Poradce, který absolvuje kvalitní vzdělávání, dosahuje vyššího vlastního příjmu, ovšem tím je jeho přínos pro společnost také vyšší. Za vzdělávání tak platí meziprovizemi, které při kvalitním školení rostou rychleji než bez nich – a tím se samo společnosti zaplatí. Navíc jsou rozdílové provize zpravidla vnímány jako platba za komplexní podporu poskytovanou finančně poradenskou společností a v síti nadřízenými spolupracovníky. Proč tedy platit za část podpory navíc? Při této filozofii má smysl účtovat školné pouze za nadstandardní kurzy, které nejsou společností vyžadovány k výkonu profese.
Finančně poradenská společnost Partners zavedla platby za vzdělávání zpětně v případě, kdy jejich smluvní finanční poradce odchází ke konkurenci. Zda je hlavním důvodem zabránit odchodu poradců, kteří nejsou spokojeni s celkovou podporou společnosti, nebo zajistit, aby kvalitní vzdělávání Partners nevyužívali lidé z jiných finančně poradenských sítí, k čemuž podle některých informací dochází, je otázkou, na kterou nám a našim čtenářům společnost Partners odmítla poskytnout odpověď.
REKLAMA
Řada finančně poradenských společností využívá při odchodu poradců konkurenční doložky, jejichž pokuty se ukázaly být špatně soudně vymahatelné. Vymožení úhrady nákladů na vzdělávání při „přestupu“ poradce bude pravděpodobně mnohem snazší, neboť je transparentně stanoveno, z čeho požadovaná částka vychází. Tím se ale posouváme z otázky ceny vzdělávání pro poradce do oblasti konkurenčního boje mezi finančně poradenskými společnostmi.
[1] Toto samozřejmě mohou některé finančně poradenské společnosti vnímat jako negativum, nicméně v takovém případě lze přinejlepším hovořit o finančním zprostředkování, které má s poradenstvím jen velmi málo společného.