Whistleblowing: Vyplatí se přijímat anonymní oznámení?
Návrh zákona o ochraně oznamovatelů prošel (bez projednání) Senátem. Nyní poputuje předloha k podpisu prezidenta. Povinné subjekty musí zavést interní oznamovací systém a přijímat oznámení protiprávního jednání vymezeného zákonem. Navzdory kritice nebudou zaměstnavatelé povinni přijímat anonymní oznámení, zda je budou přijímat, anebo nikoliv je ponecháno na vůli povinných subjektů. Vyplatí se firmám přijímání anonymů?
Návrh zákon o ochraně oznamovatelů protiprávního chování se podle schváleného znění vztahuje nejen na oznamování trestných činů, ale i těch přestupků, za které lze uložit pokutu s horní hranicí minimálně sto tisíc korun.
„Doplnění přestupků mezi porušení, která je možné hlásit, vnímám jednoznačně pozitivně. Jedná se o jednání, která i když nejsou trestným činem, mohou být poměrně závažná a nejen stát, ale i jednotlivé společnosti a veřejné instituce by měly mít zájem na jejich včasném odhalení a přijetí nápravy,“ myslí si Michal Nulíček, partner advokátní kanceláře Rowan Legal. Pro oznamovatele však může být trochu obtížně rozeznat přestupky s horní hranicí pokuty minimálně sto tisíc korun. Informační a osvětovou pomoc by v tomto ohledu podle Nulíčka mělo nabídnout Ministerstvo spravedlnosti.
Podle Nulíčka pak schválená podoba zákona poskytuje oznamovateli možnost podat informace o protiprávním jednání zástupcům médií nebo tyto informace publikovat na sociálních sítích. „Jedná se například o skutečnost, kdy oznamovací systém nefunguje. Zaměstnavatelé by proto měli věnovat velkou pozornost nastavení interního oznamovacího systému, měli by proškolit zaměstnance nejen o jeho fungování, ale i o možnostech uveřejňování informací,“ dodává advokát. Citlivé interní informace uveřejněné zaměstnanci totiž mohou zaměstnavatelům způsobit nenapravitelné škody na reputaci.
Za neplnění povinností podle zákona hrozí pokuta až do výše jednoho milionu korun. „Mnohem větším rizikem je však ztráta reputace a dobrého jména zaměstnavatele, pokud dojde k uveřejnění oznámení,“ připomíná Nulíček.
REKLAMA
Diskuse nad anonymy
V Parlamentu se nepodařilo prosadit ochranu anonymních oznámení, ačkoliv se v této věci vedla bouřlivá debata. „Směrnice poskytuje státům pravomoc rozhodnout, zda mají veřejné i soukromé subjekty povinnost přijímat anonymní oznámení či nikoliv. Samozřejmě, půjdeme-li po podstatě směrnice a pokud vezmeme v potaz, že anonymita může být pro oznamovatele klíčová, pak její implementace ve stávající podobě může jít proti duchu a smyslu směrnice,“ vysvětluje advokát Michal Nohel z advokátní kanceláře Rowan Legal.
„Celkem tři poslanecké pozměňovací návrhy řešily osud anonymních oznámení. Opět jsme byli svědky lehce populistické poslanecké debaty s častým opakováním pojmů jako je udavačství nebo bonzáctví. Dva z návrhů požadovaly ochranu všech anonymních oznamovatelů. Třetí z nich požadoval rozšířit anonymní oznámení na veřejný sektor, typicky na obce, státní a městské společnosti. Neprošel ani jeden z nich,“ doplňuje Michal Nohel.
Nyní tedy bude na konkrétní společnosti, zda anonymní oznámení vyřídí, anebo nikoliv. Přitom právě garance anonymity je pro řadu zaměstnanců, kteří mají informace o protiprávním jednání, rozhodujícím faktorem pro podání oznámení. „Nikdo nechce být označen za donašeče, řešit mobbing na pracovišti a mít případné špatné pracovní reference limitující další uplatnění na trhu práce,“ doplňuje Petr Hrnčíř z advokátní kanceláře Noerr.
Splnění zákonné povinnosti nebo funkční systém?
Nebudou-li mít zaměstnanci v interní oznamovací systém důvěru, mohou namísto interních oznámení využívat podání úřadům, policii nebo médiím. Podle advokátní kanceláře Noerr se pouhé formální splnění nových povinností může stát jen další bezúčelnou administrativou bez reálného přínosu.
„Zkušenost jednoznačně ukazuje, že zapojení státních orgánů nemusí být jediným efektivním řešením, společnosti si s mnohými prohřešky dokážou poradit samy,“ míní Hrnčíř. Nefunkční oznamovací systém či nepřijímání anonymních oznámení pak mohou vést k tomu, že si lidé budou obracet na oznamovací systém externí vedený Ministerstvem spravedlnosti. Ten už funguje dnes. Anebo se obracet na média, což zaměstnavateli rozhodně neprospěje.
„Jako hlavní benefit zavedení whistleblowingové platformy nevnímám splnění zákonné povinnosti, ale jeho nadstavbu, a to jasné sdělení, že jste eticky smýšlející organizace, která má zájem na řešení případných nekalostí a je otevřená pro zpětnou vazbu a nápady na zlepšení,“ říká Jan Sláma, spoluzakladatel whistleblowingové platformy NNTB.cz.