Záhada úrokových sazeb: Hypotéky vs. státní dluhopisy

Minulý sváteční týden byl plný překvapení. Investoři se opět soustředili na předlužené státy a pohrávali si s nebezpečnou 7% hranicí, za níž se Itálie pomalu ale jistě řítí do dluhové propasti. Naopak podle nejnovějších čísel Fincentrum Hypoindexu úroky z hypotečních úvěrů v Česku střemhlavým pádem atakují rekordní minima.

Investoři bedlivě sledují vývoj výnosů dluhopisů evropských zemí. Řecko je již za zenitem a nepomohou mu před krachem už ani bohové Olympu, zato Itálie bojuje o přežití, seč to jde. A ono to moc nejde. Když už to pro Itálii vypadalo pozitivně po Berlusconiho demisi a výběru Maria Montiho na pozici premiéra, což se projevilo poklesem výnosů italských dluhopisů až pod 7% hranici, vrtkavé trhy si usmyslely, že Itálii tak lacino nepustí. Italské dluhopisy se prodávaly v úterý s výnosem i 7,25 %.

Ouzko ale bylo i Španělsku. Výnosy španělských desetiletých bondů prolomily 6% metu a přispěly tak k další horké chvilce na dluhových trzích. A aby toho nebylo málo, do růstové euforie se přidaly i dluhopisy Francie. Kde jsou časy, kdy byly státní dluhopisy považovány za nejbezpečnější dluhový instrument?

Státy jsou ale pouze vrcholkem ledovce. Jejich dluhy vznikly jak populistickou politikou (že slibují hory i doly před volbami, je přiměřeně přijatelné jako marketingový nástroj… ale když pak zadlužují zemi, aby mohli naplnit předvolební sliby?), tak neschopností vybrat daně, ale také záchrannými akcemi zejména ve prospěch bank po ukázkovém kroku americké vlády, která nechala padnout do té doby největší investiční banku Lehman Brothers.

Jenže peníze nepotřebují jen státy. Jejich dluhopisy drží mimo jiné i banky – a těm se přestává dostávat kapitálu. Zejména po zpřísnění podmínek kapitálové přiměřenosti. Tím se sice zvýší bezpečnost vkladů, ale za jakou cenu? Např. Erste Bank koncem října upozornila, že ke splnění požadavku jí bude chybět přes 2 mld. EUR, což je ale pakatel ve srovnání s UniCredit Bank, která už má schválenou emisi nových akcií až za 7,5 mld. EUR. Celkem bude bankovní sektor potřebovat přibližně 106 mld. EUR.

^REKLAMA

České banky na tom jsou o mnoho lépe. Za loňský rok vykázaly zisk 55,7 mld. Kč a ani s likviditou na tom není špatně. Úrokové sazby na mezibankovním trhu se pohybují stále na rekordně nízkých úrovních, což svědčí také úvěrovým klientům. Angažovanost vůči rizikovým zemím je také nízká a dopady případného krachu států by byly minimální. Ostatně i proto jedna z bank uvádí jako důvod, proč jsou peníze u ní v bezpečí: „ Velmi nízká angažovanost skupiny v ekonomikách jako Řecko nebo Irsko.“ Jako by nestačilo 100% pojištění vkladů do 100 tis. EUR.

Nízké úroky pociťují nejcitelněji hypoteční klienti. Kdo si v dnešních dnech bere hypotéku, může se těšit z průměrné sazby podle Fincentrum Hypoindexu 3,77 % – a to ještě před dalším snížením sazeb Komerční banky, České spořitelny a Volksbank.

Očividně když se na jedné straně kapitálu nedostává, na druhé je ho nadbytek a prodává se za rekordně nízké sazby (v případě tříletých a pětiletých fixací úrokových sazeb hypoték.

Euro, nebo česká koruna?

Zmínky o české koruně jako švýcarském franku východní Evropy dlouho nevydržely. A nic nepomohlo ani snížení sazeb Evropské centrální banky a ponechání sazeb České národní banky, čímž se zvýšilo úrokové rozpětí mezi eurem a českou korunou. To sice krátkodobě oslabilo euro v očích koruny, ale nic naplat. Jakmile se eurozóna dostala pod palbu spekulantů, kulky zamířily i na českou korunu – a v ještě větší síle.

^REKLAMA

V okamžiku, kdy euro oslabovalo vůči dolaru pod tíhou špatných zpráv, padala i česká koruna. A to nejen vůči dolaru, ale i vůči oslabujícímu euru! Podle kurzů ECB padla hranice 25,768 Kč za euro v úterý minulého týdne. Podle kurzového lístku ČNB byl kurz ještě o 2 tisíciny horší: 25,770 Kč/EUR.

Koruna nás před eurem neochrání. Na to je příliš malá, příliš slabá a příliš závislá na německé ekonomice.