Zájem o daňové ráje nepolevuje aneb Kde se stala chyba
Důvodem růstu zájmu o daňové ráje jsou na jedné straně vysoké korporátní daňové sazby, i když za posledních dvanáct let v členských zemích OECD klesly asi o devět procentních bodů. Přesto stále přesahují 25 %. Na straně druhé, a to je ještě větší problém, je to složitost daňových soustav, zejména ve vyspělých zemích.
Složitý systém
Jedním z důvodů pro provádějí daňové optimalizace je složitý daňový systém v jednotlivých zemích. Občas se najdou politici, kteří si toho jsou vědomi a přichází s návrhy, jak složitý systém zjednodušit. K takovým opatřením patří i zavedení jednotného zdanění, kdy by činnost firmy podléhala zdanění v místě, kde k ní skutečně dochází. Společnost by využívala jeden účet a její celosvětové zisky by se rozdělily na základě vzorce podle majetku, obratu a dalších aspektů.
Toto řešení se již využívá v některých federálních systémech amerických států. Nicméně tvrdit, že jde o zjednodušení systému, si netroufám. Už jen určení, kde přesně činnost firmy ve světě probíhá, je často neřešitelný úkol. Nehledě na to, že určení vzorce je mírně řečeno velmi složité. Bohužel se často politici řídí heslem „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“.
Nejen OECD ale i další mezinárodní organizace se ocitají pod silným tlakem, aby konečně začaly konat a něco udělaly s daňovými ráji. Radikální změny však čekat nelze. Příliš mnoho návrhů na „zlepšení“ situace s korporátními daněmi je naopak snad ještě horších než stávající skutečnost.
Jedinou možnou činností, jak zlepšit výběr daní, je stávající změť pravidel zjednodušit, a to ideálně při celosvětové shodě. I když se to může jevit jako snaha o opravení neopravitelného, je to jediná cesta.
REKLAMA
Odkud peníze pocházejí
Zajímavé je podívat se na sídla jednotlivých offshorových společností, zejména pak v kontextu toho odkud do nich peníze přichází. Do Lucemburska nejčastěji přitékají prostředky z evropských společností, to stejné platí i pro Švýcarsko, Británii a Irsko. Naopak v Severní i Jižní Americe hrají prim odvody do offshorových společností zde založených prostředky z USA, a až za nimi jsou v pořadí firmy z Jižní Ameriky, následovány asijskými korporacemi a Evropa hraje zanedbatelnou úlohu. V Asii (Hongkong a Singapur) hrají výraznou úlohu odvody prostředků z firem založených v Asii, Evropa a další regiony hrají zanedbatelnou úlohu.
Svět se sice globalizuje, ale pokud jde o založení offshorových společností, firmy, které je využívají, je zakládají v co nejbližším regionu. Ostatně i tuzemské firmy zakládají offshorové společnosti nejvíce v Evropě (Nizozemí, Kypr, ostrov Jersey).
Kde nejvíce?
Největší centrum (podle počtu registrovaných společností) offshorových společností je Hongkong, kde je registrováno stěží uvěřitelných 1,045 milionu firem. Následuje pak americký stát Delaware (945 tisíc společností), třetí v pořadí Britské Panenské ostrovy již znatelně zaostávají (473 tisíc společností). Celkový počet offshorových center je 32, žije v nich asi 2 % celosvětové populace, přičemž podíl na světovém HDP je 2,5 %. Nicméně podíl na světových finančních aktivech a pasivech je 8,6 %. Tato čísla nejsou nijak vysoká.
Je třeba se bát?
Existují daňoví aktivisté, kteří se snaží přimět nadnárodní korporace, aby odváděly více na daních. Jedním z jejich požadavků je, aby firmy vykazovaly své výsledky dle jednotlivých konkrétních zemí. Ty by tak musely uvádět název, sídlo, finanční výkazy a daňové výsledky dle jednotlivých dceřiných společností a odhalit tak, jakou úlohu u nich hrají daňové ráje. Tato myšlenka má podporu na politické scéně (který politik by rád „nespravoval“ větší objem prostředků). Své výsledky již aplikace této myšlenky přináší. Třeba těžařské společnosti v EU a USA musí zveřejňovat své platby státním orgánům v každé zemi zvlášť.
REKLAMA
Politici v USA se snaží, aby firmy, které využívají offshorové společnosti a jsou přitom řízeny a kontrolovány v USA, platily stejné daně jako domácí subjekty, přestože sídlí v jiné zemi. Tomu se firmy samozřejmě brání.
Firmy snažící se o minimalizaci daní se ocitají v nelehké situaci. Když vezmeme v potaz, že pro největší z nich představuje snížení daní o jeden procentní bod úsporu více než 200 mil. USD, to už za optimalizaci stojí. Společnosti se stále více začínají spíše bát nátlaku veřejnosti. Byl to nátlak a bojkot řetězce Starbucks ze strany spotřebitelských organizací, který ji přiměl zaplatit „dobrovolný“ příspěvek do státní kasy.
