Základy investování: ETF nejsou jen pasivní investicí

První ETF byly zaměřené na akcie a opírající se o pasivní investiční strategii, a dodnes tento druh převládá. Portfolio manažer v tomto případě nerozhoduje, které cenné papíry nakupovat a prodávat, protože je sledována konstrukce portfolia daná sledovaným indexem.

Okrajově ale existují i ETF, které se od pasivní strategie odklání a sledují nějakou strategii aktivního investování. Sledovaným cílem je potom porazit benchmark (např. index), třeba s použitím technické, fundamentální nebo psychologické analýzy. Vybírat lze z různých strategií, lišících se geografickým a sektorovým zaměřením, vybírajících akcie podle tržní kapitalizace nebo třeba růstové či hodnotové klasifikace.

Nákup a prodej ETF

Podíly v ETF jako burzovně obchodovaném fondu jsou ztělesněny ve formě cenných papírů. Ty lze koupit nebo prodat jako jiné kótované akcie na burze nebo mimoburzovních trzích. Stačí mít kapitál, vědět správný symbol (ticker), několikrát kliknout v internetové aplikaci poskytované obchodníkem s cennými papíry, a už jste podílníkem fondu.

Pokud poplatek za obchod činí kolem 10 eur, je zapotřebí investovat dostatečnou sumu, aby tento poplatek činil přijatelnou částku. Je tedy nutné nakupovat za cca 15 tis. Kč, aby poplatek činil 2 % z nakoupeného objemu ETF. S příchodem nízkonákladových brokerských poplatků jsou ETF z tohoto hlediska ještě více nákladově efektivnější.

Z pohledu individuálního investora se ETF chová jako kterákoli jiná akcie obchodovaná na burze. Z daňového pohledu platí obecná pravidla pro daň z obchodů s cennými papíry – v případě nedodržení tříletého časového testu je nutné kapitálový zisk zdanit. V daňových přiznáních je rovněž zapotřebí neopomenout uvést inkasované dividendy (pokud nejsou fondem reinvestovány).

^REKLAMA

U konkrétních ETF nás musí zajímat nejen zaměření (podkladový index nebo aktivum), ale i emitent a jeho pozice na trhu. Svou roli hraje i výše spravovaných aktiv a likvidita, v neposlední řadě i výše správcovských poplatků a zacházení s průběžnými příjmy (dividendami).

Rizika spjatá s ETF

Fungování ETF fondu zajišťuje investiční společnost, která nese odpovědnost za řízení ETF (tzv. správce ETF), a depozitní banka, která jako depozitář zajišťuje úschovu podkladových aktiv a provádí dohled nad správou. Depozitář uchovává majetek fondu, přičemž platí, že tento majetek je od majetku depozitáře striktně oddělen. V případě úpadku depozitní banky by byl majetek uložen u nově zvoleného depozitáře. Pokud by došlo k úpadku správce, buď by nastalo uzavření ETF, nebo určení správce náhradního.

Pokud fond nebude úspěšný v získávání kapitálu a nezíská minimum umožňující profitabilní fungování (např. 15 mil. EUR), může být nakonec uzavřen. V takové situaci bude emitent v přibližně měsíčním předstihu investory informovat o datu, kdy bude s ETF pozastaveno obchodování. Investor může v takové situaci ETF prodat, nebo držet do likvidace – emitent následně podkladová aktiva prodá, a v návaznosti na to bude distribuovat čistý výnos po odečtení nákladů.

Dopad na dodržení tříletého časového testu a nutnost platit daň z kapitálových výnosů zůstane na bedrech investora. Toto je jedno z možných souvisejících rizik. Obranou je ještě před nákupem zkontrolovat velikost aktiv ve správě a obchodované objemy.

^REKLAMA

Dalším možným rizikem je skutečnost, že některé ETF nemusí používat fyzickou replikaci podkladových aktiv, ale opírat se i o replikaci syntetickou. Rozdíl vysvětleme na příkladu indexového fondu. V případě fyzické replikace jsou v portfoliu s odpovídajícím vážením přímo podkladová aktiva, která jsou součástí kopírovaného indexu. V případě syntetické replikace je v portfoliu ETF koš náhradních cenných papírů, a výkonnost ETF odpovídající podkladovému indexu zajišťuje swapový kontrakt – správce ETF vyplácí nebo získává peněžní plnění, navázané na výkonnost náhradního koše cenných papírů. Když ve sjednaném období podkladový index poroste, poskytuje plnění protistrana. Naopak při poklesu indexu plní emitent ETF protistraně. Se syntetickou replikací se ovšem pojí kreditní riziko, vyplývající z možnosti neschopnosti protistrany plnit své závazky.

Výsledným kompromisem pro kopírování indexů s velkým počtem titulů, popřípadě zahrnutí výkonu méně likvidních titulů sledovaného indexu, a udržení transakčních nákladů na rozumné výši, může být částečná replikace anebo přibližná fyzická replikace. Ochranou proti tomuto druhu rizika je pečlivé studium toho, co přesně je v portfoliu daného ETF obsaženo – zde záleží na informační otevřenosti správců týkající se struktury ETF portfolia. Nutno dodat, že expozice ETF do derivátů bývá regulatorně, případně i ze strany poskytovatelů ETF omezena, což rozsah souvisejícího kreditního rizika ohraničuje.

Dalším zdrojem potenciálního kreditního rizika je krátkodobé půjčování cenných papírů z portfolia (obvykle akcií) k prodejům nakrátko (short selling). Výměnou za poskytnuté cenné papíry sice bývá poskytnuta zástava, ale jejich povaha typicky zůstává oku vnějšího pozorovatele skryta. Fondu to sice umožňuje získat dodatečné výnosy a trochu zlepšit výkonnost ETF, otázkou zůstává kvalita řízení souvisejících rizik.

ETF nemusí být úplně jednoduchým a bezrizikovým produktem, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Široký mix ETF

Držení i několika málo ETF umožňuje vcelku jednoduchým způsobem vytvořit diverzifikované portfolio. Zrání a růst globálního trhu burzovně obchodovaných fondů v posledních dvou dekádách vedla ke vzniku obrovského spektra produktů, které pokrývají různé třídy aktiv, trhy, styly a zeměpisné oblasti.

Burzovně obchodované fondy dnes pokrývají různé třídy aktiv – například dluhopisová ETF kopírují výkonnost podkladového dluhopisového indexu. Komoditní ETF se zaměřují na komoditní indexy, nebo přímo na dílčí komodity. Nemovitostní ETF nakupují do portfolií akcie REITs a umožňují držet portfolio zaměřené na nemovitosti.

ETF umožňující obchodovat na páku a sázet na krátkodobé tržní pohyby, popřípadě opírat se o exotické strategie, jsou samotnou kapitolou.