Záporné úrokové sazby aneb Proč státu za dluh platíme
Záporné úrokové sazby jsou snem každého dlužníka. Běžně se s nimi nesetkáváme, ale i v České republice se staly realitou. Již v srpnu Ministerstvo financí ČR prodalo státní dluhopisy se záporným výnosem a zařadilo se tak do skupiny 7 evropských zemí, kterým věřitelé za dluhy ještě platí. Začalo to nenápadně, kdy byl tříletý dluhopis prodán za –0,001 %, a začátkem září navázaly roční pokladniční poukázky výnosem –0,1 %. O týden později již byly prodány dluhopisy se splatností v roce 2017 v objemu 16,6 mld. Kč s průměrným zhodnocením –0,212 %, přičemž nejvíce investoři zaplatili –0,345 %.
„Historicky poprvé získává Česká republika finanční prostředky za to, že umožní investorům koupit si její státní dluhopisy. V případě pokračující pozitivní situace na finančních trzích a přetrvávajícího zájmu investorů plánujeme v prodeji těchto dluhopisů pokračovat,“ uvedl ministr financí Andrej Babiš.
Záporné úrokové sazby státních dluhopisů mohou pokračovat. V tomto týdnu prodaly dluhopisy s tříměsíční splatností v objemu 21 mld. USD s nulovým výnosem Spojené státy. Americké vládě pomohl Fed, který navzdory očekávání nezvýšil úrokové sazby na zářijovém zasedání. Nízké až nulové sazby americké vlády se následně šíří světovou ekonomikou i do Evropy.
České vládě se zápornými sazbami významně pomáhá Česká národní banka (ČNB) svou konzistentní politikou slabé české koruny. To se promítá i do mezibankovních sazeb PRIBOR i do vlastních cen státních dluhopisů.
Tabulka 1: Mezibankovní úrokové sazby PRIBOR k 8. 10. 2015
Termín |
PRIBOR |
1 den |
0,13 |
7 dní |
0,14 |
14 dní |
0,15 |
1 měsíc |
0,20 |
2 měsíce |
0,23 |
3 měsíce |
0,29 |
6 měsíců |
0,37 |
9 měsíců |
0,42 |
1 rok |
0,45 |
Zdroj: ČNB
Banky si mezi sebou půjčují i díky České národní bance za minimální sazby, které jsou dokonce nižší, než kolik některé banky platí svým klientům na spořicích účtech či termínovaných vkladech. Nízké mezibankovní sazby, konkrétně 1M PRIBOR, se následně „propisují“ i do hypotečních úvěrů především s variabilní sazbou. To je pro bankovní klienty dobrá zpráva.
Nízké mezibankovní sazby se podepisují i na vkladových produktech, u nichž banky sice již příliš úrokové sazby nesnižují, ale stanovují přísnější kritéria a nižší limity pro přiznání prémiového úročení. Nejčastěji tak klient dostane lepší úrokovou sazbu do částky nejčastěji 150 až 250 tis. Kč a jen několik málo bank ponechává úročení nad 1 %. To už pro klienty ale není tak dobrá zpráva.
Záporné úrokové sazby vládních dluhopisů jsou také dvojsečná zbraň. Proč jsou investoři ochotni za dluhopisy platit záporné sazby? Protože musí. Jedná se o institucionální investory (zejména podílové fondy, penzijní fondy apod.), které mají držbu státních dluhopisů ve svých podmínkách.
U podílových fondů podmínky vycházejí ze statutu fondu, který stanovuje způsob investic fondu, na který následně dohlíží banka v roli depozitáře. Ve statutu fondu může být stanoven maximální podíl hotovosti, který může správce fondu držet, a pokud tržní podmínky nedají jinak, musí nakoupit i se záporným výnosem. Zpravidla by se mohl poohlédnout např. místo českých dluhopisů po jiných, potíží ovšem může být povinné zajištění měnového rizika. Na výběr tak může mít buď koupit české dluhopisy se záporným výnosem, nebo sice koupit např. eurové dluhopisy, ovšem pak připlatí za měnové zajištění. Navíc např. německé bezpečné dluhopisy mají záporné výnosy také.
Penzijní fondy jsou do nákupu českých státních dluhopisů tlačeny zákonem. Nejvíce prostředků leží v transformovaných fondech, které sice mohou investovat do dluhopisů zemí OECD, Evropské centrální banky, Mezinárodního měnového fondu a i některých dalších investičních příležitostí (podílové fondy, nemovitosti), musí ale povinně investovat alespoň 50 % majetku v české měně… tedy především českých státních dluhopisů.
Obdobně jsou na tom konzervativní penzijní fondy doplňkového penzijního spoření. Ty mohou investovat do dluhopisů i mimo Českou republiku bez kvantitativního omezení, mají ale nařízené plně měnové zajištění. Vyplatí se jim tak často spíše za vlastnictví dluhopisů zaplatit, než zajišťovat měnové riziko devizových investic.
Zejména přes penzijní fondy tak mohou lidé zápornými sazbami státních dluhopisů trpět.