Životní pojištění jako součást důchodového systému? Ne, děkuji
V posledních měsících se na politické scéně uskutečnil další z mnoha útoků na volný trh ve snaze regulovat provizi za distribuci finančních produktů v čele s životním pojištěním. Množí se také zprávy o poškozených klientech, kterým pojišťovny vracejí nadměrné poplatky zaplacené při missellingu finančním zprostředkovatelem. Diskuse o kvalitě distribuce životního pojištění je v plném proudu. A mění se také zaměření životních pojistek.
I ministr financí Andrej Babiš navrhoval změnit daňovou podporu životního pojištění a oproti současné podpory především rezervotvorné složky na podporu pouze rizikové složky životního pojištění. Byl rychle umlčen. I bývalý výkonný ředitel České asociace pojišťoven Tomáš Síkora se zrušením podpory rezervotvorné složky nesouhlasí.
„Klasické rezervotvorné životní pojištění tvoří v Evropské unii absolutní majoritu zdrojů příjmů na důchod. Nejsou to žádné investice, není to penzijní připojištění, ale klasické životní pojištění. To je realita. U nás to neplatí. Vyjmout životní pojištění z nástrojů úspor na důchod se mi proto nejeví jako správné řešení,” uvedl v nedávném rozhovoru pro Investujeme.cz Tomáš Síkora. Ovšem nikoli investiční životní pojištění. „Je otázkou, jestli investiční životní pojištění má dlouhodobou perspektivu… A to z mnoha důvodů. To není jen otázka regulace odměn, ale především nákladů,“ doplnil Tomáš Síkora.
Náklady životních pojistek ve srovnání s klasickými investicemi do podílových fondů, kam ostatně peníze (po uhrazení nákladů pojišťovny, pokud nějaké zbydou) z investičního životního pojištění směřují, jsou hlavním kamenem úrazu při využití tohoto produktu na spoření na stáří. Nad klasické náklady investic do podílového fondu si klient připlatí náklady na uzavření pojistky (dnes nejčastěji 140 – 180 % ročního pojistného v počátku pojištění), poplatek za inkaso pojistného, občas další poplatek za správu na úrovni pojišťovny a další. Ze zaplaceného pojistného pak nezbyde příliš mnoho peněz, které by propluly až ke správci investice.
V tomto směru by ale nepomohla ani regulace provizí navrhovaná Ladislavem Šinclem (buď max. 150 % ročního pojistného, nebo až 20 % průběžně placeného pojistného). V prvé řadě navrhoval regulaci pouze části nákladů, v druhé řadě i 20 % z investice jako část poplatku je…
REKLAMA
Investiční životní pojištění má ještě jednu výhodu oproti klasickým investicím – možnost příspěvku zaměstnavatele za daňově výhodných podmínek. Ty jsou ale náklady opět setřeny. Pokud zaměstnavatelova pojistka kryje především rizika, může být pro zaměstnance užitečná, ale pokud směřuje na investice (zejména prostřednictvím běžně placeného pojistného), jedná se spíše než o podporu tvorby úspor na stáří o podporu pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů z veřejných zdrojů. Zaměstnavatel přitom může přispívat i na doplňkové penzijní spoření (dříve penzijní připojištění), což je pro zaměstnance výhodnější.
Co tedy dělat s životním pojištěním jako produktem v rámci třetího pilíře penzijního systému? Pro investice vhodný není. Investiční životní pojištění se ostatně postupně transformuje zpět do rizikové podoby a pojišťovny vytvářejí stále více flexibilních pojistek s minimálním postačitelným pojistným.
V rámci rezervotvorných pojištění jsou k dispozici ještě kapitálové pojistky, kde je rezerva klienta ukládána a zhodnocována na spolu s rezervami pojišťovny. Klient získává minimálně zhodnocení na úrovni technické úrokové míry (TÚM). Produkt je ale často neprůhledný a ani jeho nákladovost není příliš přívětivá.
A pak jsou k dispozici důchodové pojistky, s nimiž je to obdobné. Jejich výhodou ale je, že klient předem ví, jakou rentu bude dostávat. Často ale v nominálním vyjádření, a tak hlavním nepřítelem tohoto produktu je inflace.
Jak tedy naložit s životním pojištěním jako nástrojem tvorby rezerv v penzi? Podle mého soudu v současných podmínkách nijak. Český (a světový) finanční sektor pro zajištění penze nabízí efektivnější produkty. A životní pojištění má svou nezastupitelnou roli v krytí životních rizik v čele s rizikem invalidity a rizikem smrti.
