Hlavní hybnou silou cen zlata v tomto roce bude zcela určitě americký dolar, protože se zlatem se obchoduje právě v amerických dolarech. Jaký by měl být teoreticky vztah kurzu dolaru a žlutého kovu? Když dolar oslabí, znamená to, že ekonomické subjekty z jiného státu než USA musí na koupi stejného množství zlata vydat po přepočtu méně své domácí měny. To činí přirozeně zlato v očích těchto subjektů atraktivnější a zvyšuje se po něm poptávka, což přirozeně vyústí v jeho zvýšenou dolarovou cenu. Pakliže by dolar naopak posílil, dočkali bychom se analogicky poklesu dolarové ceny zlata.
Platí však tato teorie i v praxi? Zkusme se podívat do minulosti. Chce to však náš postup ještě trochu zjednodušit. Všimněte si, že v předchozím odstavci jsem prostě mluvil o oslabení (depreciaci) či posílení (apreciaci) amerického dolaru, ale nezmínil jsem vůči jaké měně. To bylo zcela záměrné, protože v teorii se předpokládá, že bychom vzali nějaký koš měn, každé přiřadili určitou váhu a zjišťovali, jak si k nim dolar v průměru stojí. Měny a váhy bychom volili podle toho, z jakých zemí nejčastěji pocházejí kupci zlata a v jakých objemech tuto komoditu nakupují. Tento přístup je však pro naše účely příliš složitý, a tak se spokojíme s tím, že budeme říkat, že dolar oslabuje či posiluje, když oslabuje či posiluje vůči euru. Tento předpoklad nijak významně naše zkoumaní neznehodnotí.
Nejjednodušší možností, jak zjistit, jestli byl v minulosti nějaký vztah mezi kurzem dolaru vůči společné evropské měně na jedné straně a cenou zlata na straně druhé, je přirozeně podívat se na společný graf obou těchto veličin (Graf 1). Letmým pohledem však zjistíme, že z grafu toho mnoho vyčíst nelze, a proto budeme muset přikročit k jiné metodě.
Graf 1 
O něco sofistikovanějším přístupem je spočítat korelační koeficient mezi oběma časovými řadami bez toho, abychom je upravovali. Pakliže tak uděláme za období 2000 – 2008, zjistíme, že korelační koeficient je velmi vysoký – 90 %. To znamená, že statisticky poměrně silně platí, že pokud dolar vůči euru oslabuje, zvyšuje se dolarová cena zlata a vice versa. Pokud tento postup zvolíme pro jednotlivé roky, pak je vidět, že tento vztah není úplně stabilní, protože v roce 2005 byl zcela obrácený. Ve zbývajících osmi letech byl však zachován (Tabulka 1).
REKLAMA
Ani s tímto postupem se ale nespokojíme, protože není imunní vůči problému zdánlivé korelace. Jestliže totiž časové řady mají nějaký trend, což naše řady mají, pak s velkou pravděpodobností mezi nimi vyjde statisticky významný vztah, ačkoliv ten třeba nemají.
Kdybychom například zjišťovali korelaci mezi časovou řadou počtu narozených dětí v oblasti, kde se porodnost zvyšuje, a časovou řadou počtu čápů v dané oblasti, přičemž by i čápů přibývalo z nějakých důvodů, pak by nám s největší pravděpodobností vyšla vysoká korelace, ale nelze z ní vyvodit, že čápi nosí děti, protože se může jednat jen o korelaci zdánlivou.
Z toho důvodu je rozumnější zjišťovat korelaci mezi např. relativními změnami daných veličin, protože ty už trend neobsahují. V tomto případě vyjde korelační koeficient o poznání nižší – 36 % (Tabulka 1), což je ale i tak poměrně dost (obzvláště v ekonomii), a proto, jak zjišťujeme, můžeme použít předpověd kurzu dolaru k předpovědi ceny zlata.
Tabulka 1 
REKLAMA
Evropská centrální banka i americký FED se snaží čelit hospodářské recesi expanzivní měnovou politikou (otázkou je, jestli správně), tedy zvyšováním peněžní zásoby. Americká centrální banka však do zámořské ekonomiky nalila o poznání více peněz než ECB do Eurozóny. V budoucnu tedy bude na měnových trzích růst nabídka dolarů více než nabídka eur, což by mělo znamenat depreciaci dolaru. Podle našich předchozích závěrů tak máme první důvod se domtnívat, že cena zlata v tomto roce bude mít růstovou tendenci.
Další velmi důležitou proměnnou ovlivňující budoucí cenu zlata je inflace. V dobách, kdy je vysoká inflace, se lidé uchylují k nákupu reálných aktiv, protože ty si svou hodnotu, na rozdíl od peněz, zpravidla podrží. Důležitá je také výše úrokové míry, protože ta říká, jaké jsou náklady ušlé příležitosti, když místo peněz na účtě držíme zlato.
Pokud spojíme úrokovou míru a inflaci do jedné veličiny, pak se dostaneme k reálné úrokové míře, což je nominální úroková míra mínus inflace. A skutečně reálná úroková míra ve Spojených státech se ukazuje jako velmi dobrý indikátor cen zlata. Nízké reálné úrokové míry značí nákupy zlata a tedy jeho rostoucí cenu. Dá se předpokládat, že v tomto roce se budou reálné úrokové míry držet poměrně nízko.
Rizikem pro cenu zlata by mohla být zejména první polovina roku, kdy se budeme setkávat s deflací. V druhé polovině roku se však podle mého názoru již setkáme s mírnou inflací a tedy s nízkými reálnými sazbami.
Zajímavý pohled na naši problematiku je i ten, který akcentuje ceny jiných kovů, než je zlato. Během recese, jakou prožíváme, mají ceny průmyslových kovů, jako třeba hliník, tendenci klesat, protože klesá průmyslová výroba, a tedy také poptávka po hliníku. V této souvislosti je přínosné zavést nový ukazatel poměru cen hliníku a zlata. Tato proměnná v minulých recesích výrazně klesala, a to tím více, čím silnější recese byla. V současnosti ještě tento poměr neklesl tolik, jak by odpovídalo naléhavosti současné recese. Dá se proto očekávat, že tento poměr ještě klesne, což by se mohlo stát skrze rostoucí cenu zlata.
Existují však ale i důvody pro to myslet si, že cena zlata v tomto roce spíše klesne. Jedním z nich je ten, že je v dnešní době o 40 % vyšší, než je pětiletý průměr. To dává prostor pro určitou korekci. Avšak celkově je více důvodů se domnívat, že cena zlata bude na konci roku vyšší, než je v současnosti. Dá se také očekávat, že s uklidněním rozbouřených finančních trhů přijde i měnší volatilita (tedy rozkolísanost) cen zlata, než tomu bylo v minulém roce.
Autor je analytikem X-Trade Brokers.
