Změní se 3. penzijní pilíř? „Spravedliví“ to chtějí…
- penzijní pilíř – doplňkové penzijní spoření má sloužit jako doplněk ke státní penzi z průběžného penzijního systému. Jeho úspěšnost je ale značně omezená. Lidé spoří málo. Komise pro spravedlivé důchody si proto i třetí pilíř vzala na paškál. A navrhuje nemálo možných změn.
Jeden z důvodů nízkých výnosů doplňkového penzijního spoření je, že lidé setrvávají v transformovaných fondech a nepřecházejí do účastnických fondů. Transformované fondy jsou přitom od doby měnové politiky nízkých úrokových sazeb naprosto ztracené a nemají šanci ani na výnosy pokrývající inflaci. Přesto v nich zůstávají ¾ účastníků systému.
Lidé jsou konzervativní. Nechtějí přijmout investiční riziko, a tak trpí inflací. Tu přitom porazily všechny dynamické účastnické fondy kromě jediného (NN Růstový) a některé dokázaly i vydělat nad inflaci. Úspěšné v boji proti ražebnému (daň vybíraná státem prostřednictvím inflace) byly i některé vyvážené a dluhopisové strategie. Povinný konzervativní fond stejně jako transformované fondy ukázaly svou pravou tvář dlouhodobého propadáku.
Jako jedno z řešení navrhuje Komise pro spravedlivé důchody „zvýšení výnosnosti systému“. K tomu nabízí několik receptů:
- Zřídit státní účastnický penzijní fond,
- motivovat účastníky transformovaných fondů k přechodu do účastnických fondů a
- revidovat poplatky penzijních společností a regulovat jejich zisk.
Vesměs je jedná o řešení, která nejsou založená na tržním principu. Pokud by státní účastnický fond měl garantovat, že připíše zhodnocení alespoň ve výši inflace a měl by nízké poplatky, jak navrhuje Komise, musel by na to buď vydělat, nebo vytáhnout další peníze ze státního rozpočtu. Historie pěti uzavřených let hospodaření účastnických fondů přitom ukazuje, že bez podstoupení investičního rizika není šance inflaci porazit. Tedy… další státní výdaje? Těžko si lze představit, že by státní účastnický penzijní fond investoval dynamicky…
REKLAMA
Revize poplatků penzijních společností? Vždyť poplatky jsou již nyní regulovány na úrovni, která je významně pod úrovní poplatků srovnatelných podílových fondů. A zisk? Např. Penzijní společnost České pojišťovny, největší penzijní společnost, dosáhla v roce 2017 zisku 532 mil. Kč při objemu spravovaných aktiv téměř 109 mld. Kč a Conseq penzijní společnost, nejmenší penzijní společnost, dosáhla zisku 19,7 mil. Kč.
Regulovat zisk je možné buď zvýšením nákladů (o to se stará stále bobtnající regulace), nebo snížením výnosů (k tomu by mohlo dojít snížením regulovaných poplatků za správu). A nebo uvalením sektorové daně na penzijní společnosti. Ovšem pak je otázka, kolik penzijních fondů by ještě zbylo, kdyby se šrouby regulace a daní utáhly příliš těsně.
A motivace účastníků transformovaných fondů k přechodu do účastnických fondů? Pro to je k dispozici hned několik řešení, která Komise zatím nezmiňuje:
- Snížení administrativní náročnosti přechodu mezi společnostmi z transformovaného fondu,
- zrušení regulace provizí vyplácených penzijními společnostmi a
- zrušení regulace výdajů na reklamu vydávaných penzijními společnostmi.
Přejít mezi penzijními společnostmi z transformovaného fondu do účastnického fondu je proces na měsíce. Nejprve musí účastník přejít do účastnického fondu společnosti, která vede jeho transformovaný, následně může požádat o převod prostředků do jiné společnosti. Nelze to učinit najednou a „obyčejný člověk“ bez zkušeného vedení přechod raději vzdá, než by absolvoval nesmyslné byrokratické kolečko.
REKLAMA
Zkušené vedení může nabídnout finanční poradce. Jenže… provize jsou regulované a nezaplatí byrokratickou náročnost celého procesu přechodu. Navíc celý proces skutečně trvá několik měsíců vzhledem k tříměsíčním výpovědním lhůtám.
Regulace provizí vyplácených penzijními společnostmi vede též k tomu, že finanční poradci jen zřídkakdy nabídnou svým klientům i nové doplňkové penzijní spoření, natož přechod mezi společnostmi. Navíc vzhledem k náročným zkouškám, které musí poradci každých 5 let opakovat, ubývá poradců, kteří smějí doplňkové penzijní spoření nabízet. Klienti finančních poradců se tak o možnosti tohoto spoření ani nedozví. A ze stejného důvodu to není preferovaný produkt ani pro banky.
A penzijní společnosti? Ty také o sobě nemohou dát vědět. Vedle poplatků účtovaných klientům totiž mají regulované nejen provize vyplácené za zprostředkování, ale i marketingové náklady. Tudíž klienti (i Komise) mohou zapomenout na to, že by penzijní společnosti rozpoutaly kampaň „Pojďte k nám, opusťte transformovaný fond“…
Komise pro spravedlivé důchody chce také zvýšit účast zaměstnavatelů. Jak? Odboráři by si měli vyjednat příspěvek na sektorové úrovni. Pro všechny. Jinými slovy: Po neadekvátním navýšení minimální mzdy (a souvisejících zaručených mezd pro jednotlivé profese) mají být zaměstnavatelé nuceni k dalším výdajům…
Lidé by též měli spořit více. K tomu navrhuje Komise úpravu státního příspěvku a jeho valorizace podle inflace. Tedy: Další výdaje státního rozpočtu…
Komise pro spravedlivé důchody navrhuje řešení vytčených dílčích cílů jedním základním způsobem – zvýšením výdajů. Je to snadná cesta, která i může fungovat. Pokud ale zároveň najde způsob, jak vyšší výdaje financovat. Vláda zatím hledá řešení v nových daních a v neschválení zrušení daní blokujících mobilitu obyvatel.
