Ministerstvo financí plánuje v budoucnu ušetřit více než sedmnáct miliard korun tím, že zruší státní příspěvky na stavební spoření a penzijní připojištění a také daňové odpočty u životního pojištění a daňový test u investic. To vše se bude dít, když bude realizována dlouho odkládaná důchodová reforma. Kromě úspory by mělo dojít k zpřehlednění systému, což je určitě pozitivní přístup, muselo by ale dojít ke zrušení všech zmiňovaných výhod. A tomu upřímně asi nevěří ani jeho autoři.
Něco pozitivního
Dalo by se říct, že přijatou změnou akorát ztratí naháněči provizí argumenty (a to velmi silné) k tomu, aby prodávali špatné a pro klienty nevýhodné produkty. Mezi ně se dají počítat některé druhy životního pojištění a v současné podobě také penzijní připojištění.
V prvním případě dojde k omezení uzavírání nesmyslných IŽPéček do 65 let života, jen aby klienti využili daňové odpočty. IŽP jako spoření na důchod skutečně není vhodným produktem a jde o pouhý nástroj na ždímání peněz od klientů a provizní zlatá žíla pro poradce. Kdo si bude chtít z jakéhokoli důvodu uzavřít životní pojištění na dlouhou dobu, určitě tak udělá i bez motivace slev na daních.
Penzijní připojištění v současné podobě je zcela nevyhovujícím produktem a omezení státní podpory z něj udělá úplnou zbytečnost pro klienty. Je ale potřeba si přiznat, že tento produkt byl díky státní podpoře výhodný pouze pro občany ve věku 50 let a více, pro něž ve skutečnosti není určen. V delším horizontu ztrácela státní podpora svůj význam a spíše motivovala lidi ke spoření minimálních sum.
Její zrušení může mít pozitivní dopad například v tom, že lidé už si nebudou uzavírat penzijko jen na takovou částku, při níž bude součet státního příspěvku a daňových úlev nejvyšší. Nejprve ale musí projít alespoň nějaká reforma a penzijní, nebo důchodové fondy by měly mít možnost vydělat svým klientům i bez podpory státu. Dnes tuto možnost prakticky nemají.
REKLAMA
Na fungování penzijních fondů to bude mít samozřejmě nepříznivý dopad, ale jelikož jde o důchodovou reformu, jejíž smyslem je právě změnit penzijní systém v ČR, k určité transformaci by dojít určitě muselo. Pozitivem pak může být, že přežijí jen ti nejsilnější a z trhu zmizí slabé fondy, které se potýkaly s problémy i v minulosti.
Stavebko padne nadobro
U stavebního spoření ani u investic se pozitivní účinek nejspíše očekávat velmi nedá. O zrušení státní podpory u stavebního spoření se mluví velmi dlouho, ale ještě žádná vláda se k tomuto kroku neodhodlala (nejspíše se k tomu neodhodlá ani ta příští). Lidé si na státní dotaci u stavebního spoření zvykli a bez něj prakticky tento produkt, podobně jako penzijní připojištění, ztrácí pro mnohé z nich smysl.
Existuje mnoho spořitelů, kteří využívají tento produkt jako zajímavý spořící produkt a bez státní dotace by pro ně neměl smysl. Určitě by ale nebylo ideálním řešením, pokud by se státní podpora zrušila pouze u těchto klientů. Zjednodušení a zpřehlednění situace by to určitě neznamenalo a systém by prakticky přišel o množství prostředků, což by stejně vedlo k jeho pádu. Takže když už, tak stejný metr pro všechny, i když to bude znamenat pro stavební spoření a jejich mateřské společnosti nemalý problém.
To však existenci státní dotace nijako neomlouvá. Samotná její existence je podle mnohých přežitkem a stavební spoření se dnes určitě nedá považovat za páteř české bytové politiky.
REKLAMA
U investic je to jiný problém. Z pohledu člověka, který se investicemi zabývá, není zrušení daňového testu krokem, který bych schvaloval. Chápu autory myšlenky, že pro zjednodušení daňového systému je potřeba (když už se něco ruší) zrušit všechny výjimky a různá opatření na podporu některého z produktů. Zrušení daňového půlročního testu však svůj jednohlasný souhlas nedám, i když si nemyslím, že by to znamenalo úprk investorů z fondů, akcií a jiných investičních nástrojů.
Přeci jen zde však zůstávají otazníků, jestli toto opatření skutečně přinese očekávanou úsporu a zjednodušení. Například na domácí burze obchodují ve valné většině velcí zahraniční investoři, jichž by se tato daň nemusela dotknout, a spíše by na ni doplatili právě jen malí investoři. Z jejich transakcí ale očekávaný výnos do státní kasy očekávat nemůžeme.
Dále je pak nutné zmínit dvojité zdanění výnosů u podílových fondů, kdy nejprve dojde ke zdanění na straně fondů a pak se ještě zdaní výnosy na straně investora. Problémem pak může být také nutnost podávat kvůli zdaňování výnosů daňové přiznání u lidí, kteří to předtím dělat nemuseli (zaměstnanci), což určitě nebude znamenat úsporu nákladů. Naopak, prodloužení časového testu (například na pět let) by mohlo mít spíše pozitivní následek v tom, že lidé by byli více motivováni a ochotni investovat na delší dobu, protože by ušetřili čas i peníze.
