Zvyšování finanční gramotnosti. Kdo jej potřebuje?

Snaha o zvyšování finanční gramotnosti mezi občany prakticky všech věkových skupin ze strany ČNB a Ministerstva financí je určitě chvályhodným krokem, a i když si myslím, že přichází trochu pozdě, je to určitě lepší, než kdyby se o něm nemluvilo vůbec. Zvyšování finanční gramotnosti je dnes každopádně velmi moderní záležitostí a začíná s ním kde kdo.

A podle průzkumu, který byl na zmiňované tiskovce prezentován (i když je z roku 2007, ale od té doby se jistě noho nezměnilo), je určitě potřebné. To, že samotní lidé v průzkumu se ohodnotili průměrnou trojkou, by ještě nebylo tak zarážející. Ale to, že méně než pětina dotazovaných se při hodnocení úvěrů řídí RPSN, a čtvrtina pak nevěděla spočítat, jestli je lepší mít výnos 300 korun, nebo 15 % ze tří tisícovek, je určitě špatné. ČNB pak na dni otevřených dveří udělala také malý test, kde zjistila, že lidé nevědí, kdo je to finanční arbitr, co je to rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě, nebo jestli je lepší mít výnos 2 % měsíčně či 20 % ročně.  

ČNB a MF se tedy rozhodly, že ještě jednou změří finanční gramotnost české populace na základě metodiky a doporučení OECD (která obdobné měření provádí také) s cílem zjistit momentální úroveň finanční gramotnosti dospělé populace a najít vhodné způsoby, jak tuto úroveň pozvednout.

Zde je potřeba asi uvést, že problémem dnešní generace není ani tak skutečnost, že finanční vzdělanost těch, kdo dnes rozhodují v domácnostech o financích, je podprůměrná. Spíše je to nezájem svou finanční vzdělanost jakkoli zvyšovat a množství špatných rozhodnutí pak u takových jedinců roste. Jednou z možností, i když souhlasím s tím, že z hlediska perspektivy možná neefektivní, je přinutit právě tyto lidi ve středním a pokročilejším věku, aby svou finanční gramotnost zvyšovali. Kromě potřeby porozumění a schopnosti činit kvalifikovaná rozhodnutí na finančních trzích je pak velmi důležité lidem vysvětlit, že za své činy musí vést osobní zodpovědnost. To jsou základní kameny, na nichž je postavena koncepce zvyšování finanční gramotnosti u dospělých lidí a když se jí ČNB a MF mezi lidi podaří dostat, bude to určitě úspěch.

Druhou možností, která je určitě perspektivnější, ale je spíše během na dlouhou trať, jejíž výsledek bude patrný až za pár let, je pak právě soustředění se na mladší generaci. Možná jsem ČNB trochu křivdil, že přichází s finančním vzděláváním trochu pozdě. Centrální banka již pracuje na podpoře finančního vzdělávání několik let, přesněji od roku 2008, kdy do škol rozeslala učebnici Finanční a ekonomická gramotnost od Michala Skořepy, poradce viceguvernéra Mojmíra Hampla a jeho manželky, která je učitelkou. Spojení ekonoma a učitelky bylo v tomto případě zřejmě šťastným rozhodnutím, protože kromě odborné stránky se soustředí také na to, jak tuto problematiku správně podat studentům.

^REKLAMA

Právě finanční vzdělání na školách a zejména to, kdo jej bude provádět, se v konečném důsledku může ukázat jako slabina celého projektu. Bez učitelů, kteří se v problematice sami zorientují (zejména na školách, které nejsou ekonomicky zaměřené), totiž systém finančního vzdělávání nemůže existovat a zůstane jen pouhým přáním na papíře. V tomto směru již ČNB podniká kroky ve formě seminářů pro učitele, i v tomto směru je však zatím ve fázi startovací a samotné školy přistupují k finančnímu vzdělávání dosti rozdílně. Zde by možná pomohlo, kdyby se do věci zapojilo ministerství školstva, které by zavedlo jednotnou metodiku, na jejíž základě by školy finanční vzdělání rozvíjely.  

A co poradci?

Někdy se bohužel zdá, že ke zvyšování finanční gramotnosti by měli být vedeni kromě „obyčejných lidí“ také ti, kteří působí ve finančním sektoru (poznámka pana ministra Kalouska o tom, že test z finanční gramotnosti by vyzkoušel mezi novináři, ale ve sněmovně by to raději nezkoušel, protože jeho výsledek by mohl mnohé velmi nepříjemně překvapit, byla skutečně trefná). Jak připomněla členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová, národní banka nemůže plnit pouze úlohu hlídacího psa a rozdávat pokuty, ale nutná je zejména prevence. V tomto směru by ta prevence měla být hodně důrazná, protože poradce bez jakéhokoli ekonomického vzdělání skončí vždy u bouchání IŽP.

Co je ještě horší, po přečtení několika diskusních příspěvků (bohužel i na tomto serveru jejich počet přibývá velkou rychlostí) by se dalo říct, že mnohým poradcům by určitě neuškodilo kromě zvyšování finanční gramotnosti také zvyšování gramotnosti veškeré. A alespoň trochu pokory a slušnosti. Ale to už jsme zase někde úplně jinde.