Trocha historie aneb z čeho koučování vzniklo
Slovo coach (počeštěné kouč) se do angličtiny dostalo v polovině 16. století z maďarštiny (jazyka to původně kočujícího národa) ve svém původním významu "kočár" (srovnej s českým kočár, kočí, a se slovenským koč). V 19.století se začíná v Anglii a USA používat i v jiných významech, včetně poskytování rad (poradenství) a vedení (ve sportu).
Právě ze sportovní terminologie a s významem koučování jako komplexní (nejen fyzická – trénink, ale také a především psychologická) podpora a vedení k maximálnímu výkonu, se pojem koučování rozšířil i do jiných oblastí, nejen do jazyka profesního poradenství a vzdělávání.
Ve firemní oblasti jsou koučováním obvykle míněny dvě věci: Jednak se od 70. let minulého století v USA rozvíjel styl (manažerského) vedení zaměřený na osobu a rozvoj (osobní růst zaměstnance), využívající facilitaci jako prostředek ke zlepšování pracovní výkonnosti – dnes bychom mohli mluvit o koučujícím manažerovi.
A za druhé koučování jako vysoce specializované poradenství pro manažery, vlastníky firem atp., zajišťované většinou externími konzultanty – kouči. Původně vyhrazeno pro top management a obestřeno nimbem tajemnosti. Nyní stále častější a běžnější forma rozvoje lidského potenciálu, a to jak klíčových osob, tak celých řídících či řešitelských týmů.
Pravda je ta, že se dnes slovo koučování používá dosti inflačně v celé řadě poradenských či vzdělávacích aktivit, a i ti, kdož o koučování projeví zájem, často jen mlhavě tuší, o čem koučování je.
REKLAMA
V současnosti se v širokém proudu koučování setkávají dva základní přístupy. První původně vzchází více z oblasti sportovního koučování a pedagogiky. Za jednoho z otců-zakladatelů lze jistě považovat Sira Johna Whitmorea, který sám začínal jako úspěšný profesionální automobilový závodník ve stáji Ford. Po skončení sportovní kariéry založil s Timothym Galweyem poradenskou firmu Inner Game Ltd. Cílovou skupinou pro ně byli jak vrcholoví sportovci, tak vrcholoví manažeři. V současné době působí jako Executive Chairman poradenské firmy Performance Consultants International.
Druhý přístup, který se v současnosti uplatňuje v koučování, vychází z teorie a praxe především komunikačních postupů aplikované psychologie – konkrétně z původně psychoterapeutických přístupů, jejichž užití se postupem času rozšířilo za hranice péče o psychické zdraví a jako právě klinickou praxí prověřené postupy efektivní komunikace se začaly uplatňovat i v takových oblastech, jako je pedagogika, sociální práce, management, pastorační služba apod.
Školy koučování
Jako jeden z prvních směrů překročil práh péče o psychické zdraví Person Centred Approach (PCA) – tedy "na osobu zaměřený přístup", jehož zakladatelem je významný americký psychoterapeut Carl R. Rogers (1902-1987). Tento přístup je charakterizován vysokou měrou nedirektivnosti a nemanipulativnosti, respektem ke klientovi a k jeho potřebám. Pomocí specifických komunikačních proměnných vede k tomu, že si klienti sami postupně odhalují a uvědomují své osobní i pracovní cíle a potřeby, a hledají cesty k jejich řešení.
Dalším směrem, který také vychází původně z psychoterapie je tzv. Gestalt, jehož zakladatelem je Fritz Perls (1893 – 1970). Tento směr bývá nazýván "… procesní poradenství, při kterém konzultant vstupuje do reálného dění ve firmě, do reálných procesů (…) umožňuje efektivně realizovat důležité činnosti: uvědomit si slepá místa a zaseknutí, odpor a práci s ním, sledovat energii, hledat dobrá řešení a pomáhá facilitovat úspěšné dokončení reálného procesu. Hlavním cílem je přitom podpořit růst schopnosti pracovníků samostatně řešit své problémy." (cit.: Ladislav Dvořák, Hynek Valenta: Nové trendy v poradenství, www.gestalt.cz).
REKLAMA
Dalším přístupem, který se (hlavně však v zahraničí, kde je uznáván též jako samostatný psychoterapeutický směr), uplatňuje v koučování, je NLP, nebo-li neurolingvistické programování. Začátkem 70. let v USA na univerzitě v Santa Cruz v Kalifornii autoři metody jazykovědec John Grinder a matematik, IT odborník a terapeut Richard Bandler zjistili, že úspěšní lidé generují podobné (až identické) vzorce chování. Tyto vzorce lze analyzovat a posléze generalizovat na různé oblasti profesního i osobního života.
Posledním přístupem, který také pochází z ranku psychoterapie a systémové rodinné terapie (relativně mladý, v psychoterapii se uplatňuje začátkem 80. let minulého století), je systemický přístup. Od 90. let minulého století se rozvíjí i jeho využití v sociální práci a dalších pomáhajících profesích, včetně poradenství pro management a v koučování. Systemický přístup vychází z filosofie radikálního konstruktivismu a z využití jazyka jako prostředku, jímž si každý konstruujeme vlastní realitu našeho života.
Skutečnost již tak není nezávislá na pozorovateli, nýbrž je jeho konstruktem, za který je ale také plně zodpovědný. Systemický kouč či poradce tak s využitím specifických dovedností vést konstruktivní rozhovor pomáhá klientovi ke změně jeho skutečnosti (jeho světa, problémů, úkolů …) změnou úhlu pohledu, změnou stylu přemýšlení o sobě a o světě, změnou nahlížení (vyprávění) příběhu jeho života (tzv. narativní přístup).
Shrnutí na závěr
Koučování má dvojí kořeny, jednak oblast komplexní přípravy vrcholových sportovců, jednak využití efektivních komunikačních strategií vzešlých z původně psychoterapeutických směrů.
Koučování je vědecká metoda aplikované psychologie, je to vysoce sofistikovaný způsob vedení k maximálnímu výkonu.
Koučování mohou poskytovat jednak v koučování vyškolení manažeři (koučování jako způsob manažerského vedení), jednak (a to častěji) je poskytováno externími kouči – specialisty.
Autor je kouč, konzultant a terapeut a člen České asociace koučů.