Daňové ráje: Stín pochybností je vykompenzován výhodami

Podle statistik České kapitálové informační agentury vzrostl jen za minulý rok počet firem, jejichž sídlo bylo přesunuto do tzv. daňového ráje, o 2 153. Celkem v těchto zemích na začátku roku sídlilo již více než 11 tisíc českých firem z celkového počtu 323 000 společností, což znamená, že každá třicátá firma hledá útočiště mimo Českou republiku.  

Za minulý rok se počet společností v zemích považovaných za daňové ráje zvýšil bezmála o čtvrtinu, což je nejvíce od doby, kdy Čekia tyto statistiky vede. Jde o poměrně alarmující stav a také je nutné si uvědomit, že tento stav se tak skoro nezmění. Vzhledem k motivům, které tyto firmy vedou k přestěhování svého sídla na opačný konec zeměkoule, je možné, že jejich počty budou růst i v dalších letech.

A co je vlastně hlavním motivem pro tento krok? Podle Vítězslava Hrušky „počty
českých společností, jejichž akcionáři/společníky se stávají právě společnosti rezidentní v daňových rájích, dlouhodobě stoupá nehledě na ekonomickou situaci v zemi. Hlavními důvody zapojení společností z daňových rájů do korporátních struktur jsou anonymizační atributy, která taková společnost přináší. “

Mnoho firem si možná pokládá otázku, jestli je takový krok výhodný a kolik se dá přesunutím do daňového ráje ušetřit, resp. jestli je podnikatelské prostředí v ČR skutečně tak nevýhodné. „Podnikání v ČR je ovlivněno mnoha jak interními tak externími faktory“, míní Hruška a pokračuje: „Externími faktory rozumíme události, jež mají negativní dopady na podnikatelské prostředí nehledě na opatření přijímána vládou v ČR. Mezi takové se dají zařadit např. globální ekonomická krize. Interní faktory jsou naopak určovány aktivitou/neaktivitou vládních představitelů v ČR. Mezi ně řadíme např. stabilitu právního prostředí, státní garance apod.“

Daňové ráje pro každého

Za daňové ráje je považováno několik desítek zemí, ne do všech se ale hrnou české společnosti ve velkém. Jak říká Vítězslav Hruška, „ na základě poptávky po službách poskytovaných naší společností jsou nejvíce atraktivními lokalitami následujících 5 destinací: Kypr, Nizozemí, Seychely, Britské panenské ostrovy a Velká Británie.“

^REKLAMA

Co se týče specializace na oborové zaměření, zde se společnostem meze nekladou. „Podle našich informací a zkušeností je zřejmé, že využití zahraničních společností není omezeno konkrétním odvětvím podnikání klienta. Zahraniční společností v lokalitách jako je např. Nizozemsko, Kypr, nebo Seychelská republika či BVI, mají svou funkci a smysl jak v obchodních, tak holdingových strukturách. Přínosy zahraničních společností jsou zajímavé pro podnikatele v odvětvích poradenských a finančních služeb, mezinárodního obchodu a služeb, stejně jako pro investiční společnosti, telekomunikace, IT,“ říká Hruška a doplňuje: „Založení offshorové společnosti není výsadou jen finančně silných a velkých společností zaměřených na určitý typ podnikání.“

Velmi častou otázkou při rozhodování o přesunutí do daňového ráje je určitě také otázka nákladovosti, administrativní zátěže apod. Podle Hrušky se „administrativa spojená s provozem společnosti založené v daňovém ráji odvíjí od požadavků klientů. Čím náročnější požadavky má klient tím je správa společnosti náročnější a nákladnější. Roční náklady na provoz takové společnosti se pohybují od několika desítek tisíc. Ideálním řešením je obrátit se na poradce, který má o dané oblasti přehled a je schopen takovou společnost spravovat.“

Dobrá pověst, nebo úspory?

Dalším problémem pro mnohé firmy přesouvající svá sídla do daňových rájů je šrám na dobré pověsti společnosti. Přeci jen dnes se s daňovými ráji spájí mnoho různých podvodů, praní špinavých peněz apod. Ani to však podle Vítězslava Hrušky nemusí být nakonec problém. „Tyto destinace uvalují stín pochybností nejen u státních institucí ale i u případných obchodních partnerů. Tento stín pochybností je ale vykompenzován výhodami, které žádné jiné jurisdikce nenabízejí, nebo nabízejí v menší míře. Každá mince má dvě strany a je jen na klientovi pro jakou minci se rozhodne.“

Poslední otázka pak mířila na to, jestli je možné, aby ČR nějakým způsobem tomuto exodu firem zabránila. „V ČR by se muselo především zlepšit podnikatelské prostředí jako takové. Nestabilita právního prostředí, špatná vymahatelnost práva a nekoncepční daňová politika jsou atributy, které nás řadí na pomyslném žebříčku právě za takové lokality jako Nizozemí nebo Kypr,“ myslí si Hruška. Já osobně nejsem v otázce změn k lepšímu velkým optimistou.