Vysoká dividenda se stala současným hitem. Nový daňový zákon, růst ziskovosti, likvidity a velikosti firem, nedostatek investičních příležitostí a stárnutí populace vedou k růstu dividendy a počtu firem, které ji vyplácejí. Takový způsob investování má ovšem daleko od ideálního financování důchodu.
O´Higginsův experiment
O tom, že akcie s vysokou dividendou nejsou pokaždé zárukou nejlepších výsledků se přesvědčil Michael B. O´Higgins, autor knihy Beating the Dow. O´Higgins sestavil portfolio z deseti akcií vybraných z indexu DJIA, které měly nejvyšší dividendový výnos. Každý rok mohl akcie v portfoliu vyměnit za jiné, aby dodržel pravidlo deseti s nejvyšším dividendovým výnosem.
Za období 1990 až 1997, s výjimkou roku 1996, měl vždy lepší výkonnost než index DJIA a S&P500. V letech 1997 až 1999, kdy byly největšími tahouny růstové akcie, jeho portfolio za celým trhem výrazně zaostávalo. V roce 1999 například vydělalo jen něco přes dvě procenta, zatímco oba indexy přibližně desetkrát tolik. Na medvědím trhu, který bezprostředně následoval, O´Higginsovy akcie klesaly méně než oba indexy. V nejhorším roce 2002 O´Higgins ztrácel jen polovinu toho co index DJIA. Při změně trendů v roce 2003 ale trhy opět nepřekonal. Za období 14 let dosahovalo O´Higginsovo portfolio průměrné roční výkonnosti 13,2 % p.a. proti 12,7% p.a. indexu DJIA a 10,9% indexu S&P500.
O´Higginsův smělý pokus nedokazuje, že by jeho strategie vedla ke konzistentně lepším výsledkům. Naopak, co mu lze v prvé řadě vytknout, je extrémně nízký počet titulů v portfoliu. Stačilo, aby jedna z deseti vybraných akcií měla horší výkonnost a svezlo se s ní celé portfolio. To se samozřejmě několikrát stalo.
Později svůj pokus ještě "vylepšil", když přišel s nápadem vybírat pouze pět akcií! Ačkoli je jeho snaha najít novou cestu k překonání trhu záslužná, přítomnost nesystematického rizika, kterému se profesionálové automaticky vyhýbají diverzifikací, jeho experiment shazuje.
REKLAMA
Za období, které je mnohem delší než O´Higginsův experiment, má dividenda skutečně velký podíl na celkovém zhodnocení akciových trhů, avšak neplatí, aby akcie s vyšší dividendou přinášely dlouhodobě lepší výkonnost. Jak uvádí Fama a French, efekt dividendy byl u velkých hodnotových společností velmi silný v letech 1926 až 1963. K průměrnému ročnímu zhodnocení 10,46 % p.a. přispívala dividenda ze 45%! Malé hodnotové firmy dosáhly za stejné období vyššího průměrného zhodnocení 11,61 % p.a. s přispěním dividendy ve výši 31 %.
Za jiné dlouhé období, 1963 až 2003 rostly akcie velkých hodnotových firem o 12,67 % p.a., z toho ze 38 % zásluhou dividendy. Malé firmy rostly opět rychleji, tempem 16,69 % p.a. a s menším podílem dividendy ve výši asi 18 %. Podobnou statistiku o psech, jak se říká akciím s nejvyšší dividendou, na stránkách jejich příznivců pochopitelně nenajdeme.
Poražení psi
Je zajímavé vrátit se k roku 2003, kdy O´Higginsovo portfolio nepřekonalo oba indexy. V důsledku nového daňového zákona přitom vzrostl v tomto roce počet společností, které začaly vyplácet dividendu a které ji zvýšily.
Účetní skandály a bankroty velkých firem v roce 2002 přiměly americké politiky ke změnám zákona na ochranu investora a k úpravě daní. Prezident Bush v té době vystoupil na ochranu svých voličů, když veřejně odsoudil dvojí zdanění zisků. V té době odváděly firmy daň ze zisku ve výši 35 % a investoři z vyplacené dividendy až 38 %. Celková daň z dividendy tak byla ve Spojených státech druhá nejvyšší ze všech zemí OECD.
REKLAMA
Nový daňový zákon platný od roku 2003 nahrával výplatě dividendy. Firmy mohly ušetřit na dani, když ze zisku nevyplatí jen bonusy, ale také dividendy, protože z nich neplatí sociální ani zdravotní pojištění a zároveň z nich odvedou nižší daň než z bonusů. Investorům klesla daň dividendy z 38 % na 15 % s podmínkou dodržení časového testu. Ti s nízkými příjmy byli zvýhodněni ještě víc. Do konce tohoto roku jsou povinni odvádět jen 5% daň z dividendy, která jim navíc od příštího roku bude zcela prominuta.
Ačkoli se dalo očekávat, že akcie firem, které vyplácející dividendu, porostou v důsledku nového zákona rychleji, nestalo se tak. Všech 356 společností z indexu S&P500, které vyplácely dividendu, vzrostlo v první polovině roku 2003 v průměru o 10,2 %, zatímco firmy, které dividendu nevyplácely, o 28,7 %.
Výrazně pozadu zůstali psi i v následujících letech. V roce 2004 vzrostly jen o 0,5 %, zatímco index DJIA o 3,1 % a index S&P500 o 9%. Rok 2005 pro psy dopadl katastrofou, když se naplno projevilo specifické riziko, před kterým nejsou chráněni. Akcie General Motors, které nesly v indexu druhý nejvyšší dividendový výnos, propadly o více než 50 %. Bilance: psi -8,9%, DJIA -0,6 % a S&P500 +3 %.
Strategie pro důchod
Značně vyhladovělí psi se teprve v loňském roce pořádně nažrali. Jejich momentální nadvýkonnost zvýšila popularitu strategií, které se zaměřují na vysoké dividendy. Pod vlivem posledních čísel posiluje přesvědčení, že jsou akcie vyplácející dividendu jakési kvazi dluhopisy, které důchodcům budou přinášet pevný příjem. V 90. letech, kdy klesal počet firem vyplácejících dividendu, podobné myšlenky napadaly málokoho. Akcie s vysokou dividendou ale nemohou suplovat dluhopisy z následujících důvodů:
1) Ztrátu z akcií nemusí pokrýt ani vyšší dividendový výnos. Připomeňme si, že psi v roce 2005 nesli průměrný dividendový výnos 4,8 %, ale ztratili téměř 9 %. Celý index DJIA měl průměrný dividendový výnos 2,7 % a ztrácel necelé procento. Rozdíl ve výkonnosti je mnohem větší než v dividendovém výnosu.
2) Akcie s nejvyšší dividendou pocházejí ze sektorů citlivějších na ekonomické cykly. Mezi psy najdeme hodně finančních titulů, které citlivěji reagují na růst inflace, ochlazování nemovitostního trhu a růst nesplácených hypoték.
3) Na rozdíl od kupónu jsou dividendy nestabilním a nejistým zdrojem příjmu.
Vysoké dividendy tedy nejsou nejvhodnější strategií na důchod. Na straně druhé nemá ani smysl se akciím, které vyplácejí dividendy, vyhýbat. Také druhá strategie by totiž vedla k nediverzifikovanému portfoliu, protože společnosti, které vyplácejí dividendy, mají nevětší podíl na tržní kapitalizaci.
Přes kontroverzní výsledky si strategie psů našla svoje příznivce, kteří vymýšlejí její další variace. Kromě "strategie štěňat", u které se ze psů vybere pět akcií s nejnižší cenou, přišel Robert Shead s "bláznivou čtyřkou", u které jedno štěně vyřadí. To je v pořádku, dokud se tyto strategie nebudou vydávat za něco, čím nejsou – řešením na penzi.
