Družstevní záložny: zajímavé výnosy, nebo morální hazard?

Metropolitní spořitelní družstvo, jedna z největších záložen na českém trhu, minulý týden přestalo vyplácet vklady klientů, protože má zablokované účty. Vrchní státní zastupitelství v Praze tak učinilo na podnět Finančního analytického útvaru Ministerstva financí kvůli údajným neoprávněným transakcím s penězi členů. MSD patří co do počtu klientů k největším záložnám, v minulém roku dosáhlo nejvyššího zisku ze všech záložen, má nejvyšší bilanční sumu, a také navýšilo základní kapitál. Další dvě společnosti, WPB Capital, a Moravský peněžní ústav jsou rovněž pod zvýšeným dohledem ČNB, přičemž první jmenovaná společnost přestala přijímat vklady a vyplácet hypotéky. Shodou okolností obě jmenované společnosti v minulém roce vyjádřily úmysl získat bankovní licenci.

Celkově se však celému segmentu v posledních letech daří, podle údajů ČNB se bilanční suma za poslední tři roky zdvojnásobila, Asociace družstevních záložen zase tvrdí, že počet klientů v minulém roce vzrostl o 27 % a celková kapitálová přiměřenost dosáhla úrovně 13,1 %, což je nad limitem ČNB.

V čem je tedy problém?

Trnem v oku mnohým ekonomům je skutečnost, že prostředky v kampeličkách jsou, podobně jako v bankách, pojištěny do výše 100 000 eur v plné výši, což vede ke zbytečnému morálnímu hazardu. Je zajímavé, že o morálním hazardu se v souvislosti se záložnami začne mluvit až v době, kdy se jedna z největších dostane do problémů. Je ale pravdou, že podmínky, za nichž družstevní záložny poskytují úvěry a úročí vklady od klientů, jsou na první pohled více rizikové, než je tomu u bank.

Hlavním problémem, na nějž upozorňuje také samotná ČNB (otázka, proč v případě problémů nekonala rychleji je určitě na místě), je například vyšší poměr úvěrů v selhání, protože záložny poskytují úvěry také rizikovějším klientům. Již ve Zprávě ČNB o finanční stabilitě 2011/2012 regulátor upozorňoval na to, že záložny vykazují dvojnásobný podíl úvěrů v selhání (dnes je to podle ČNB 14 % u záložen a 6,2 % u bank).

Toto riziko roste společně s faktem, že úvěry záložen jsou financovány ze spořicích účtů a termínovaných vkladů (přičemž tento kapitál je pro kampeličky dražší, než u bank z důvodu mírně vyšších úroků), čímž roste likvidní riziko. Některé společnosti, jako například již zmiňovaná WPB Capital však již v posledním roce deklarovaly, že růst v oblasti vkladů i úvěrů raději kvůli udržitelnosti zpomalují.

^REKLAMA

Objevují se také názory, že za problémy a jejich medializací může stát lobby ze strany bank, ale vzhledem k velikosti celého sektoru, který představuje zanedbatelné procento klientů bank, je to málo pravděpodobné.

Stále horší  image než banky

V každém případě, relativně malý počet klientů ukazuje, že mezi lidmi je stále poměrně málo těch, kteří se ne a ne poučit z minulosti a stále slyší pouze na vysoké úroky, k čemuž se ještě přidalo relativní bezpečí, když stát garantuje návratnost alespoň 2,6 milionu korun v případě krachu instituce. Družstevní záložny sice nabízejí u spořicích účtů i termínovaných vkladů mírně vyšší úroky, ale jejich obraz v očích veřejnosti je oproti bankám pořád horší. Není tedy překvapením, že některé záložny mají v plánu se v budoucnu změnit na banku.

Jediná skutečně česká banka, Fio, začínala také jako družstevní záložna (kromě toho ale také působila jako obchodník s cennými papíry, z něhož také prakticky banka vznikla) a vyjádření Jána Franeka, tiskového mluvčí Fio banky jen dokazuje, že dobré jméno bylo jedním z hlavních motivů proto, aby se společnost přetransformovala na banku. „Hlavním motivem pro vznik Fio banky bylo usnadnění některých procesů pro nás i klienty zastřešením poskytovaných služeb pod jednu instituci – změna byla tedy spíše formální. Silným argumentem hovořícím pro přeměnu byl však také pohled české veřejnosti na záložny – a právě změna pohledu na Fio spolu s propagací nově vzniklé banky způsobila obrovský nárůst klientské základny po získání bankovní licence a následné integraci bankovních služeb. V květnu 2010, tedy v momentě získání bankovní licence, měla záložna cca 26 tisíc členů. Nyní má Fio banka přes 270 tisíc klientů. Navíc si od začátku existence udržuje kladný hospodářský výsledek,“ říká Franek. Problémem pro záložny může být fakt, že mnohé z nich jsou zaměřeny pouze na vybraný region a získání bankovní licence je spojeno s nemalými náklady.

Nabízí se tedy otázka, jestli kampeličky ano, nebo ne. ČNB v tomto směru zaujímá poněkud zvláštní postoj, protože na jednu stranu upozorňuje na rizika, která kampeličky představují, ale na druhé straně tento problém poněkud bagatelizuje, protože sama tvrdí, že záložny tvoří jen nepatrný segment finančního trhu a „případné negativní události týkající se některé z družstevních záložen by neměly ohrožovat stabilitu finančního sektoru jako celku.“ Tuto bezstarostnost může vyvolávat i fakt, že například Fond pojištění vkladů by vzhledem k velikosti sektoru zvládl uhradit prostředky klientům i v případě krachu všech záložen (a u bank se jaksi s krachem nepočítá).

Pokud ale tyto společnosti leží ČNB v žaludku, neměl by se regulátor chovat jako alibista a v případě problémů jednat razantně a zejména brzo. K omezení, resp. redukci počtu klientů by například pomohlo zpřísnit podmínky pro poskytování úvěrů i přijímání nových klientů, důraznější upozorňování na rizika apod. A pokud je chce ČNB zlikvidovat úplně, stačí například opět zavést spoluúčast klientů na pojištění vkladů ve výši 10 %, jako tomu bylo v minulosti. Kdo by ale zaplatil škody, je otázkou.