Leden jako měsíc, kdy ceny akcií (typicky) rostou
Kdysi dávno si někdo povšiml čehosi zajímavého ve výnosech akcií v měsíci lednu. Zdálo se, že ve Spojených státech často v lednu akcie rostly (Graf 1). Následné studie zjistily, že lednový efekt lze vysledovat na různých burzách a stal se předmětem mnoha diskusí, článků i knižních pojednání. Lednový efekt nemá vliv na všechny akcie stejně, převládá v případě menších a levnějších akcií.
Otázku lednového efektu v roce 1942 popularizovala dvojice autorů, Robert Haugen a Josef Lakonishok v knize „Neuvěřitelný lednový efekt: nevyřešené tajemství akciového trhu“. Recenze knihy uvádí, že autoři na základě historického výzkumu ukazují čtenářům, že některé druhy cenných papírů poskytují „nepochopitelně vysoké výnosy v průběhu prvního měsíce roku“. Kniha má ukázat, jak realizovat investiční strategii pro využití a zachycení lednového efektu.
Možná právě díky propagaci a očekávání účinku tohoto efektu, účinek v roce 1990 oslabil, ale v případě akcií malých společností je stále znatelný.
Graf 1: Návratnost amerických akcií v letech 1927 – 2001 podle měsíců
Zdroj: Haugen, R., Lakonishok, J.: The Incredible January Effect
Pro vysvětlení fenoménu lednového bylo vysloveno několik argumentů. Jedním z nich je úvaha, že investoři na přelomu roku vyhodnocují výkonnost svého portfolia a poté přijímají nové strategie. Jiné vysvětlení se týká „prodeje daňové ztráty,“ kdy investoři prodávají ztráty, aby optimalizovali svou daňovou povinnost. Když příslušné akcie, které byly prodány v prosinci, jsou v lednu opět doplňovány do portfolií, zájem o ně popohání jejich ceny nahoru.
REKLAMA
Podobný výklad popisuje praxi aranžování pomyslné třešničky na dortu. Vhodné aranžmá umožňuje správcům fondů, aby v portfoliích v době reportování pozic držely zejména akcie, které si vedly dobře. Dalším vysvětlením je, že správci fondů a analytici jsou na začátku nového roku iracionálně rozjaření, že ignorují špatné zprávy a přeceňují zprávy pozitivní.
V době dovolených ceny (typicky) padají
Podobně pozoruhodný fenomén sezónnosti je zachycen v Grafu 2. Zachycená historická průměrná návratnost na akciovém trhu Spojeného království ukazuje, že leden, duben a prosinec se ukazují jako silné měsíce a období od května do listopadu bývá slabé. Vypadá to, že se naplňuje přísloví „prodej v květnu a jdi pryč“. Jako by šlo celkem jednoduše vydělat na tom, že se akcie nakoupí na podzim, na jaře se prodají a další nákupy se odloží až na následující podzim.
A možné vysvětlení? Uveďme jedno, potřebu hotovosti pro blížící se dovolené, další objasnění ponechme neohraničeným akademickým diskusím.
Graf 2: Průměrná návratnost UK akcií podle měsíců od ledna 1963 do prosince 2011
Zdroj: The Trustee Guide to Investment, Palgrave Macmillan
REKLAMA
Teorie efektivního trhu, aneb univerzální poučky neplatí
Když už zjištění nějakého sezónně opakujícího se chování cen akcií spatřilo světlo světa, proč by neměli být manažeři fondů a další investoři natolik chytří, aby ho nevyužili? Proč třebas využít lednového efektu?
Je pravděpodobné, že se najdou hráči, kteří budou nakupovat akcie v prosinci v očekávání této události. A najdou se asi i chytřejší, kteří koupí už v listopadu před nárůstem v prosinci, ještě před příchodem diskutovaného lednového efektu. Pokud většina hráčů bude s lednovým efektem počítat, a bude se chovat racionálně, přizpůsobí tomu své nákupy a prodeje. Odhalená a veřejně známá informace se v souladu s teorií efektivního trhu promítne do cen, příležitost k výdělku vymizí. Na efektivním trhu, kde budou působit jen rozumné bytosti, nebudou předvídatelné, sezónní vzory v investičních výnosech trvat příliš dlouho, pokud vůbec.
Zastánce teorie efektivního trhu bude tvrdit, že se nevyplatí krátkodobě spekulovat na pokles nadhodnocených akcií nebo růst akcií podhodnocených sledováním strategie časování trhu.
Časování trhu, tedy například snaha akcie levně koupit a draze prodat, není tak jednoduché, jak by se při zpětném pohledu na vývoj kurzů mohlo zdát. Při pohledu do zpětného zrcátka je snadné říkat, kdybychom bývali toho koupili dvakrát tolik, mohli jsme být v balíku. Nikoliv však v realitě.
Respektování hypotézy efektivních trhů nutně vede k upřednostňování dlouhodobé strategie „kup a drž“, která v průběhu dlouhého období předpokládá růst vnitřní hodnoty vybraných akcií, odrážející se nutně i v růstu jejich tržního ocenění. Advokát teorie efektivních trhů předpokládá, že informace dostupné o určitém akciovém titulu se rychle šíří a jsou adekvátně interpretovány.
REKLAMA
Teorie behaviorálních financí aneb Role tržní psychologie
Kritik teorie efektivního trhu bude naopak říkat, že interpretace všech souvisejících informací je ovlivněna subjektivním pohledem hráčů, jejich osobností, preferencemi a tržní psychologií. Vnitřní hodnota stejného titulu pak může být ve stejném čase různými hráči vyhodnocena a vnímána jinak.
Zformovaný tržní kurz potom odráží odhad budoucího vývoje tržní ceny a je výslednicí mnoha subjektivně přidělených vnitřních hodnot, souvisejících s představou budoucích peněžních toků, které akcie poskytne.
Převažují-li na trhu optimisté, kurz akcie díky převisu poptávky nad nabídkou poroste, při převaze pesimisticky uvažujících tomu bude spíše naopak. Zájem o zbohatnutí obchodováním na finančních trzích přitahuje zájem. Levně koupím, draze prodám, na růstu přece něco vydělám. Proč by to mělo právě teď začít klesat, když to dva roky roste? Jenže zákon schválnosti si žádá, že právě v době kdy koupíme nebo prodáme, cena poskočí tím špatným směrem.
I když jsme racionálně uvažující bytosti, černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, nás vyleká více než kočka bílá. Mnoho z nás v pátek třináctého možná zaklepe do stolu a vyslovuje přání vyhnutí se všemu zlému.
I na kapitálových trzích dochází k věcem, které se vzpírají logice. Člověk není stroj, a mnohé chování člověka v oblasti zacházení s penězi nelze považovat za racionální. S vysvětlením, proč tomu tak je přichází teorie behaviorálních financí.
Teorie behaviorálních financí uznává, že investiční publikum se často nechává unést emocemi. Vysvětluje vznik neefektivního trhu a chování („behaviour“), vymykajícího se rozumu a logice a odrážejícího se v rozkolísaném tržním ocenění.
Když vládne býčí nálada, mnozí z investičního publika chtějí pod vlivem nenasytnosti nakupovat, aplaudují „výborně, ještě, ještě“. Nálada velí rychle koupit, pak nebude. Když se některé tituly hromadně nakupují, kurz šplhá vzhůru a hráči, kteří nastoupili, počítají virtuální zisky. Jenže kdesi za oponou nebo dál na cestě již číhá medvědí nálada. Když přijde na scénu medvěd, převládne strach, ledaskdo chce prodat a utéct. Kdo včas neprodá a nebude držet dlouhodobě, spláče nad výdělkem – zinkasuje ztráty.
Vliv psychologie na kapitálových trzích se prostě zdá být nepopiratelný, i když ho teorie efektivního trhu potlačuje do pozadí.
