Madrid si ale za současné situace s rostoucími náklady na záchranu bankovního systému těžko sám poradí. Výnosy v okolí 6,5 % jsou příliš vysoké na to, aby si Španělsko mohlo na trzích říci o nových 20–100 mld. eur pro své banky (odhady nákladů dokapitalizace španělských bank mají velké rozpětí). Nové škrty v rozpočtu jsou zase při nezaměstnanosti blízké 25 % a reálnému meziročnímu propadu maloobchodu o 11 % politicky těžko únosné.
V úvahu tak připadá klasická pomoc ze záchranných fondů (podobně jako v Portugalsku nebo Irsku). Ta by ale byla pro současnou španělskou vládu politickým fiaskem a premiér Rajoy ji zatím jednoznačně odmítá. Alternativou může být rozšíření pravomocí záchranného evropského fondu ESM. Ten by mohl (podobně jako kdysi americký TARP) přímo dolívat kapitál do problémových bank. Španělsko by se tím vyhnulo ponižující dohodě s MMF plné nových domácích úkolů. Současně by získalo kapitál pro své banky z kapes evropských daňových poplatníků a nezvýšilo by si vládní dluh.
