Euro za 15,01 Kč a dolar za 12,50 Kč? To není vtip
Václavské náměstí bylo za dob (ne tak) dávno minulých rájem veksláků a šmelinářů. Doba se změnila a ilegální veksláky nahradily zcela legální směnárny. V rámci širokých mezí zákona přitom dokáží některé z nich divy.
Směnárna Chequep Int. na Václavském náměstí je transparentní. Kurzy valut má transparentně vyvěšené a zveřejněné, navíc neúčtuje žádné poplatky. Když ale kolem ní náš čtenář procházel, zaujaly ho nabízené směnné kurzy. Valuty prodávali za přiměřenou cenu, jen s drobnou marží vůči kurzům ČNB. Ovšem zarážející byl kurz výkupu cizí měny.
Tabulka 1: Kurzy měn směnárny a ČNB k 13. 4. 2015
Měna |
Směnárna |
ČNB |
|
prodej |
nákup |
||
EUR |
28,76 |
15,01 |
27,395 |
USD |
27,53 |
12,50 |
25,963 |
Poznámka: Obdobné rozdíly jsou i v dalších měnách.
Směnárna zveřejňuje kurzy i poplatky (ty jsou nulové), tudíž by si nikdo neměl na nic stěžovat. Když člověk zná kurz směnárny a přistoupí na něj, je to jeho věc a jeho rozhodnutí, nedochází k žádnému podvodu. Má to ale háček: Turisty.
Turisté jsou pro Českou republiku a pro Prahu obzvlášť významným zdrojem příjmů. Pokud se setkají s praktikami, které budou nazývat „okrádáním“, snižuje se pravděpodobnost jejich návratu. Stejně tak budou odrazovat své známé, aby Česko navštívili. Ostatně, z obav před zkažením dobrého jména hlavní město Praha zavedlo regulaci cen taxislužeb. A co dokáže zkazit dobré jméno víc – předražený taxík, který cizince odveze z letiště a zpět, nebo veškerá hotovost směněná za poloviční než odpovídající kurz?
Navíc směnáren s hodně nevýhodným kurzem je v centru Prahy mnohem víc. Jiná ve stejném období platila za dolar 18 Kč. Když turisté tento kurz odmítli, Praho, div se, obratem u nich byl klasický vekslák, který jim směnu nabízel stejně jako před 30 lety – z ruky do ruky, bez papíru, bez zdanění zisku… a bez sebemenší jistoty, že při transakci nedojde k podvodu.
Kde ale má cizinec směnit peníze? Jedni turisté se rozhodli pro banku. Měli ale také smůlu. Po téměř půlhodinové frontě se na přepážce dozvěděli, že banka v této pobočce mění pouze eura, dolary nikoli. V jiné bance vybaveni touto informací se na informacích dozvěděli, že banka dolary pravděpodobně mění, a byli odesláni do patra. Pod vizí nejisté informace odmítli stát frontu u přepážky a hotovost vybrali z bankomatu.
Když jsem poslouchal tyto příběhy, připadal jsem si jako na dovolené. V Indonésii, v odlehlé provincii Papua Barat, byť v jejím správním městě Manokwari, je směna dolarů také dobrodružstvím sama o sobě. Ve městě se nachází přibližně sedm indonéských bankovních domů. Každý z nich má vyvěšený kurzovní lístek… ale při pokusu o směnu vždy bankovní úředník či úřednice oznámili, že dolary nepřijímají. Jen v jedné bance se je podařilo směnit – ovšem za cenu kurzu o více než třetinu horší, než byl oficiální kurz dolaru.
Je smutné, že české směnárny úspěšně snesou srovnání s indonéskými. Zcela jistě jsme i v této oblasti mířili na Západ… nejspíš jsme to ale trochu přehnali a skončili v Tichomoří.