Evropa šílí, investoři zmatkují a ostatní jen kroutí hlavou

Evropští ministři financí se v neděli shodli na tom, že bez demonstrace hrubé síly Řecko a potažmo evropskou měnu nezachrání, a tak na to šli zhurta. Ke slibovaným 110 miliardám eur pro Řecko přišli s dalšími stovkami miliard, tentokrát na záchranu evropské měny, která se díky jihoevropanům začíná nebezpečně propadat.

440 miliard euro, které budou sloužit také jako zárodek evropského stabilizačního fondu, přitom obstarají samotné země eurozóny na čele s Německem a Francií (které samozřejmě hájí kromě eura své vlastní zájmy a zájmy svých bank), třetinou v případě potřeby přispěje MMF a zbytek se doplní z rezerv Evropské unie. ECB bude navíc dbát o udržování likvidity na trzích s dluhopisy a v případě potřeby vykupovat dluhopisy ohrožených zemí.

O morálním hledisku (zachraňujeme lenochy z jihu, kteří projedli i to, co nikdy neměli, a musíme si na to ještě půjčit), a také o právním hledisku (pomoc umožnil článek ve smlouvě o EU, který měl umožnit pomoc v neovlivnitelných případech, jako jsou přírodní katastrofy apod.) je zbytečné diskutovat. EU se společně s ECB opět ukázala jako neforemný útvar bez páteře a pevného stanoviska.

Investoři ve vytržení

Mnohem zajímavější bylo dění na trzích, i když i zde se dá říci, že jde vše podle očekávání. Dění na měnovém trhu se dostalo do původních kolejí mnohem dříve než na akciových trzích, které se na klesající trajektorii dostaly až v úterý. Je to někdy až zábavné sledovat, jak u investorů dokážou některé zprávy vyvolat tak krátkou a tak intenzivní reakci, i když každému musí být jasné, že déle než den nebo dva, trvat nebude.

Výstižně to ve včerejším komentáři popsal Ken Veksler ze Saxo Bank: „ Tak jsme zase zpátky tam, kde jsme začali, a možná ještě o kousek hlouběji v příslovečném bahně. Zažili jsme úlevný vzestup, který přišel logicky s tím, co mělo být záchranným balíčkem na spasení našich duší, nebo naopak uzavíráním krátkých pozic, stejně nápadným jako příčesek Donalda Trumpa, na trhu, který byl tak těžce poznamenán krátkými pozicemi v EUR. Vývoj přes noc jen dále potvrdil skutečnost, že eurozóna a určitě její měna si zasluhují být mnohem níže v potravním řetězci, než kde jsou nyní.“

^REKLAMA

Názory na současnou situaci a budoucí vývoj se různí, celkově se ale dá říci, že většina odborníků z nezodpovědného přístupu Evropy k ještě nezodpovědnějším zemím nadšena není. Evropští šéfové nejprve hledají namísto konstruktivních řešení viníky, až když jim nezačne téct do bot. A pak, ve spěchu, přijdou se zoufalým řešením, které má zalepit oči asi jen těm, kteří mají o vážnosti situace ještě menší páru, než oni sami.

Ľuboš Mokráš, analytik České spořitelny to ve svém komentáři shrnul asi takto: „Jde o klasickou snahu popravit posla přinášejícího špatné zprávy namísto řešení léta se kupících problémů, které skutečně tuto krizi vyvolaly. Navíc se v rámci eurozóny projevila zhoubná nejednotnost a preference lokálních zájmů. Všechno toto dohromady vyvolává vážné pochybnosti o udržitelnosti projektu eura v jeho současné podobě. Otázkou je, nakolik budou politické špičky eurozóny schopné krizi reálně reflektovat a vyvodit z ní praktické důsledky.“

Euro čeká těžké období

Co se týče výhledu na měnovém trhu do budoucna, euro nečeká nijak optimistické období. Podle Johna Hardyho, stratéga pro formové trhy ze Saxo Bank „oznámený stabilizační balík ve skutečnosti nenabízí žádné jiné řešení než převod klasifikovaných úvěrů z bank eurozóny do rozvahy celé Evropy (a prostřednictvím MMF i USA). Nad eurem se tak vznáší velký mrak nejistoty, a podle našeho názoru se stane nejslabší z měn G-3, čemuž přizpůsobujeme i naše předpovědi pro EURUSD a EURJPY. Evropská úsporná opatření zasáhnou nejvíce oblasti, které byly původně nejsilnějšími hnacími silami růstu, zejména Španělsko. Je pravděpodobné, že banky eurozóny se problémům nevyhnou, protože řecký a portugalský dluh bude muset být restrukturalizován a odepsán, což také zasáhne úvěry po celé Evropě.Oslabení eura však vzhledem k jiným měnám v G-10 (mimo G3) nepovažujeme za nadměrné. Zejména komoditní měny se staly nepřijatelně nadhodnocené, dokud nedošlo k jejich korekci níže.“

Ľuboš Mokráš si také myslí, že „plán sice odvrátil bezprostřední hrozbu insolvence v rámci eurozóny, ale zůstává řada strukturálních problémů, polická nejednotnost a otázka, zda je dost politické vůle na prosazení potřebných úsporných opatření a nyní navíc i pochroumaná kredibilita ECB. Čekáme proto pokračující, i když podstatně mírnější (štěstím eura je nepříliš dobrý stav dalších ekonomik, jejichž měny by mohly být reálnou alternativou k euru) tlak proti euru.“

^REKLAMA

Pro riziková aktiva je podle Mokráše záchranný balíček určitě pozitivem. „Investoři by nyní měli klást větší důraz na široké spektrum údajů o globálním vývoji. Váha evropských problémů v ovlivnění vývoje na trhu by měla podstatně klesnout. Ovšem pokud dojde ke komplikacím dostane se EU opět do centra pozornosti v silně negativní smyslu slova.“

Veksler si myslí, že „výsledková sezóna je lepší, než se očekávalo, a celkové makroekonomické ukazatele se také zlepšují, i když zatím nejsou nijak ohromující. V normálních dobách by za těchto okolností šly ceny akcií nahoru, ale ne v současné situaci. Strach z dluhové krize a práce EU/ECB obrátily vše vzhůru nohama.

Dluhopisový trh bude testovat ochotu EU/ECB k jeho podpoře a akcie se v závislosti na tom mohou ocitnout na horské dráze, alespoň v krátkých pozicích. Fundamentální data ale zůstávají dobrá a probíhající výsledková sezóna je velmi silná zejména v USA, což naznačuje, že dlouhé pozice budou opět na pořadu dne.“

Podle Mokráše by „dluhopisové trhy v rámci eurozóny měla opatření EU bezprostředně stabilizovat, některé z nich (Řecko, Portugalsko) reagovaly dramaticky pozitivně. Dlouhodobě může mít plán negativní důsledky, pokud by se zkombinovala nedostatečná rozpočtová konsolidace a růst zadlužení v rámci EU indukovaný plánem.“

Veksler také doplňuje alternativní scénáře: „Jedinou nadějí pro posílení eura v dohledné době by byly relativně špatné zprávy odjinud. Zprávy, které odlákají pozornost od eura a naruší již tak jeho velmi krátké pozice na trhu. Dalším alternativním scénářem, který však upřednostňujeme nejméně, ale který je teoreticky stále možný, je návrat k riziku. Trh se na další měsíc nebo i delší období může jednoduše vrátit k riziku, pokud na stabilizační balík eurozóny bude nahlížet jako na “jenom další záchranu”, a když čísla ekonomického růstu budou udržovat pozitivní trend po určitou dobu.“