Francie a Společná zemědělská politika Evropské unie

V České republice se zemědělci musí spokojit s podstatně skromnější podporou. Petr Nečas dokonce prohlásil, že z důvodu nutných úspor v rozpočtu musí čeští zemědělci na dorovnání přímých plateb v roce 2011 zapomenout. Podle dojednaných smluv mohla tato podpora pro české zemědělce znamenat téměř 5 miliard korun. V tomto případě se ovšem nejedná o peníze daňových poplatníků Evropské unie, ale dorovnání plateb z českého státního rozpočtu. Jaká je situace v zemědělství vybraných zemí EU ukazuje následující tabulka.

Tabulka 1: Hrubá přidaná hodnota a celkové dotace v zemědělství (v milionech eur)

Zdroj:  Eurostat

Francie je největším příjemcem dotací, a to nejen z výše uvedených zemí, ale ze všech členských zemí EU. Podíl na dotacích nových členských zemí činil v roce 2009 zhruba 15 %. Samotná Francie ukrojí z celkového koláče zhruba pětinu, tedy více, než činí dotace pro všechny nové členské země dohromady. Vývoj Společné zemědělské politiky Evropského společenství přibližuje profesor Ackrill z Nottingham Trent University v tabulce č. 2.

Tabulka 2: Podíl jednotlivých zemí na výdajích SZP (v %)

Zdroj: publikace The Common Agricultural Policy

Z pohledu rozpočtu EU Společná zemědělská politika ani v současnosti rozhodně nepředstavuje zanedbatelnou část. V období 2007 – 2013 podle údajů Evropské komise je podíl této kapitoly na celkovém rozpočtu v průměru 43 %. V historii byl tento podíl však podstatně větší (v období 1968 – 1975 až 93 % rozpočtu). Pro Francii tedy žádný důvod podporovat reformy SZP v historii nebyl.

Třetí a čtvrtá tabulka porovnává největší francouzské příjemce dotací, podle objemu finančních prostředků, které obdrželi v roce 2009.

Tabulka 3: Největší příjemci dotací – subjekty (v eurech)

Zdroj:  farmsubsidy.org

Největšími příjemci dotací jsou nejčastěji producenti cukru (první tři místa), Doux je producentem drůbežího masa a Federation des Banques Alimentaires se zabývá charitativní činností. Na dalších předních místech se nacházejí kromě tří zmíněných oblastí např. také producenti vína nebo obchodníci se zemědělskými produkty. Zajímavým příjemcem dotací je např. také v Paříži sídlící společnost Eurosugar, která se zabývá „cukerným marketingem“ a která v roce 2009 obdržela dotace ve výši 14 a v roce 2008 dokonce ve výši 20 milionů eur. Nejúspěšnější regiony z pohledu čerpání dotací zobrazuje tabulka č. 4.

Tabulka 4: Největší příjemci dotací – regiony (v eurech)

Zdroj: farmsubsidy.org

Jaký vliv má Společná zemědělská politika Evropské unie na francouzskou ekonomiku? Studie, na které se podíleli Patrick Jomini, Pierre Boulanger, Xiao-guang Zhang, Catherine Costa a Michelle Osborne dochází k zajímavým výsledkům. SZP způsobuje v členských zemích včetně Francie přesouvání zdrojů mezi jednotlivými sektory ekonomiky, čímž vytváří alokační neefektivnost vyjádřenou v tabulce č. 5.

Samotný zemědělský sektor, který tvoří zhruba 5 % francouzské ekonomiky, pochopitelně z této situace těží, ovšem francouzská ekonomika jako celek tratí na svém HDP 0,1 %. Studie pracuje s daty z roku 2007 a celkový efekt představuje zahrnutí všech faktorů SZP (včetně vývozních subvencí) po zaokrouhlení.

Tabulka 5: Efekty Společné zemědělské politiky na francouzskou ekonomiku (v %)

Zdroj: studie The Common Agricultural Policy and the French, EU and Global Economies

SZP zvyšuje výnosy rostlinné a živočišné výroby o 7 %, což představuje 2,2 miliardy eur. V případě potravinářského průmyslu, se jedná o téměř 5 %, tedy 3 miliardy eur. Ostatní průmysl a služby vlivem přesunu zdrojů směrem k zemědělství tratí v úhrnu 7 miliard eur. I přes velké objemy finančních prostředků, které na konta francouzských zemědělců a zemědělských podniků putují, je tedy patrné, že Francie díky SZP své bohatství nezvětšuje.