František Klufa: Ochrana spotřebitele – jak se v tom vyznat?

Kupříkladu u potravin je ochrana spotřebitele podstatná. A stejně tak zajištění iformací o složení potravin.

Smlouvy by měly být férové. Neměly by obsahovat nevyvážené doložky. Ale v tomto platí, že „přečíst musíš, podepsat můžeš“. Spotřebitel by si měl mít možnost změnit produkt, např. vyměnit poskytovatele poskytovatele úvěru. Spotřebitel by neměl být klamán, což je časté u výjezdních zájezdech. Cestovní ruch je přitom regulován separátně.

Ministerstvo financí vydalo v roce 2007 rámcovou politiku ochrany spotřebitele. Spotřebitel nemůže být 100% chráněn. Pokud spotřebitel podepíše, nemůže očekávat, že jeho podpis nějaký úřad či soud anuluje.

Spotřebitel by měl být informován, ale nikoli přehršlem informací. Pokud dostane smlouvu na 22 stran, tak ji nepřečte. Zároveň by měl spotřebitel být schopen informace sám vyhodnotit.

Češi si ve srovnání s Evropskou unií stěžují přibližně stejně. Ale o problému ví a nezeptá se 10 % lidí, v EU pouze 4 %. Odbýt se prodavačem navíc nechají 2/3 zákazníků, kteří se ozvou. V tomto ohledu jsou v Evropě horší jen Řekové.

^REKLAMA