Včera večer totiž utrpěl politický výprask jeden z hlavních „jestřábů“ – britský premiér Cameron, když mu parlament v hlasování fakticky zakázal použití vojenské síly proti Sýrii. Nyní bude upřena pozornost na amerického prezidenta Obamu, který se musí rozhodnout, zdali se mají USA do vojenského zásahu pustit a navíc osamoceny. Paradoxem přitom je, že skeptické domácí publikum bude o nutnosti vojenské akce v Sýrii přesvědčovat jeden z nejlevicovějších amerických prezidentů historie, který svoji (úspěšnou) volební kampaň postavil na premise, že je třeba co nejrychleji stáhnout americké jednotky z Iráku a Afghánistánu.
Celá záležitost okolo Sýrie, která se mnohým zdála být tak černobílá, se začíná pořádně zamotávat, a to člověk ani neuvažuje o otázce zásahu proti Sýrii v kontextu velmi pravděpodobného (radikálního) zhoršení vztahů mezi Iránem a Izraelem.
Zaspekulovat si tedy nad osudem Sýrie musí být opravdu velmi obtížné, a tak jednoduší pro globální trhy bude plně upřít pozornost na příchozí (americká) makroekonomická data. Ta totiž mohou v následujících dnech dále akcelerovat anebo naopak potlačit dosavadní trend či chceme-li sentiment (výprodej bezpečných dluhopisů a zranitelných měn z rychle se rozvíjejících trhů) a to bez ohledu na (ne)zásah proti Sýrii. Za vším přitom stojí strach z utlumování americké měnové expanze a ten může před klíčovými statistikami, které přijdou na pořad příští týden, dále narůstat. Poslední (týdenní) data z amerického trhu práce přitom indikují, že negativních překvapení se v prvním zářijovém týdnu možná nedočkáme, což právě pro trhy s bezpečnými dluhopisy a měnami z emerging markets nemusí být příznivé.
Jan Čermák, analytik ČSOB
