Mezinárodní měnový fond v posledních týdnech prohloubil prognózu poklesu české ekonomiky v roce 2009 z 1,5 % na 3,5 %, což zhruba odpovídá dva měsíce staré predikci ING. Záporným znaménkem uvedlo svou prognózu HDP na letošní rok poprvé také Ministerstvo financí (-2,3 procenta), zhruba -2 procenta již avizovali také představitelé ČNB, zatímco Komise EU očekává v letošním roce český ekonomický výkon slabší o 2,7 %.
Pozornost věnovaná v médiích tomuto prognostickému mariášovému betlu, může být pro ekonomického analytika zvláštní, stejně jako magická aura obklopující v očích veřejnosti odhady růstu či poklesu HDP. Vypovídací schopnost prognózy HDP, vytržené z kontextu celé řady neméně důležitých ekonomických ukazatelů vnitřní a vnější rovnováhy či mezinárodního srovnání, je jen velmi omezená. Jen pramálo nám řekne o bohatství společnosti, cenové stabilitě, rovnováze platební bilance, charakteristice trhu práce či udržitelnosti veřejných financí.
Bohužel posedlost růstovými tempy může navíc v době hospodářské recese dočasně snížit práh citlivosti vůči jiným prioritám, kam právě dlouhodobá stabilita veřejných rozpočtů nepochybně patří.
V hlučné debatě kolem předpokládané hloubky ekonomické recese byla zatím jen okrajová pozornost věnována jinému neméně důležitému aspektu ekonomického poklesu a tím je výrazné rozevírání nůžek fiskálního deficitu. Přestože se výše uvedené prognózy HDP liší v procentních bodech, shodují se v odhadovaném prohloubení fiskálního schodku na úroveň 4 až 5 procent z loňského předběžného odhadu 1,5 procenta.
V případě prosazení takzvaných „protikrizových“ opatření, momentálně diskutovaných na politické scéně, by se fiskální schodek oproti pesimistickým prognózám pravděpodobně významně prohloubil.
REKLAMA
Oprávněnost obav potvrdil i dubnový deficit státního rozpočtu 56 miliard korun, což je téměř o 20 miliard více oproti schodku schválenému na celý letošní rok. Ministerstvo financí navíc oznámilo, vedle již vydaných dluhopisů z 90 miliard korun a 1,5 miliardy eur, emitovat do konce roku nové dluhopisy v souhrnné výši 90 miliard korun, čímž by se objem letos emitovaných dluhopisů zvýšil téměř o 90 miliard oproti původnímu plánu. Vzhledem k omezené schopnosti trhu vstřebávat nové emise dluhopisů, úrokové náklady státního dluhu tedy nejspíš významně vzrostou.
V období silné konjunktury poslední dekády a tučných daňových příjmů, se obezřetnost k zadlužování veřejných financí a odhodlání k jejich zásadní reformě citelně snížila. Avšak bolestivá zkušenost silně předluženého Maďarska, momentálně plně závislého na finanční pomoci mezinárodních institucí, představuje jednoznačné memento, že všechny vládní dluhy se nakonec zaplatit musí a závěrečná cena může být dost vysoká, pokud si věřitelé přijdou pro své peníze v „nesprávnou“ dobu.
Pokusy tlumit recesi fiskálními balíčky podobně, jako činí největší ekonomiky postižené finanční krizí, pravděpodobně nehnou s ekonomickým výkonem České republiky ani o píď. Naopak zhoršující se výhled na veřejný deficit hovoří spíše pro rozpočtové škrty, než pro další výdaje.
Podle studie expertů Mezinárodního měnového fondu z prosince loňského roku „Fiskální politika pro krizi“ (Fiscal Policy for Crisis) se stimulační účinky vládních prorůstových opatření ve velkých rozvinutých ekonomikách v době hluboké hospodářské recese výrazně snižují. V malých otevřených ekonomikách s relativně menší domácí poptávkou, což je případ i ekonomiky české, jsou odhadované efekty prakticky nulové, či mohou být dokonce i záporné.
Česká veřejnost uvyklá na svižná tempa růstu HDP posledních let se připravuje na období poklesu a stagnace doprovázené významným zvýšením nezaměstnanosti a pravděpodobně i poklesem soukromé spotřeby. Dočasnému poklesu zahraniční poptávky a exportů se účinně bránit nelze. Dopad recese na veřejné rozpočty však omezeně tlumit lze.
