Honorář podílem na zisku? I ten má své „mouchy“…
Honorář placený klientem finančnímu poradci může mít několik podob. Klient může platit za vytvoření finančního plánu. Může platit „udržovací poplatek“ na pravidelné bázi. A nebo se může podílet s investičním poradcem na dosaženém výnosu. Poslední uvedený způsob je mnohdy považovaný za nejspravedlivější – klient platí za skutečně dosažené výsledky.
Být placen ale pouze podílem na zisku, kdy se standardní odměna pohybuje mezi 10 a 20 % z výnosu, je pro poradce poměrně rizikové. Bude-li špatný rok, nevydělá si. A špatný rok nemusí být dán tím, že poradce je špatný. Nikdo nemá věšteckou kouli (a ti, co věštění budoucnosti provozují, z (ne)pochopitelného důvodu nepatří mezi investory), a tak i na sebelépe postavených analýzách lze investovat se ztrátou.
Ať je poradce placen přímo klientem, nebo prostřednictvím provizí od finančních institucí, vždy závisí především na jeho svědomí a odborných znalostech, jaký bude výsledný efekt pro klienta. Ani honorářové poradenství není 100% zárukou sestavení kvalitního plánu, byť pravděpodobnost, že se klient setká u „honorářového poradenství“ s vysloveně špatným poradenstvím, je nižší. A obdobně je to i u odměny podílem na zisku.
Finanční poradenství je (nebo by mělo být) především o etice. Jedná-li poradce neeticky a snaží-li se maximalizovat svůj zisk na úkor klienta, nezabrání mu v tom ani odměna podílem na zisku. Proč?
Odměna podílem na zisku se počítá z kladného výsledku. Je-li výsledek záporný, odměna poradce je nulová. Nikoli záporná. Investiční poradce se podílí pouze na zisku, nikoli na ztrátě. Co z toho plyne za rizika pro klienta? Poradce může klientovi doporučit rizikovější investice, než by odpovídalo jeho rizikovému profilu. Tím ovšem podstupuje vyšší riziko i poradce, neboť zvyšuje pravděpodobnost nižšího nebo nulového výdělku.
REKLAMA
Extrémním případem by ale bylo, kdy by poradce odměňovaný podílem na zisku postavil dva klienty proti sobě – např. kdyby u vysoce rizikové investice u jednoho z nich spekuloval na růst a u druhého u téže investice na pokles. Jeden klient by hodně prodělal, to by ale „poradce“ příliš netrápilo, neboť druhý klient by hodně vydělal. Ano, je to extrémní případ. Stejně extrémní, jako když provizně placený „poradce“ prodá jako jednorázovou krátkodobou investici 30leté IŽP s ročně placeným běžným pojistným ve výši celého objemu finančních prostředků klienta.
Jaký je váš názor na odměňování finančních poradců?