Problémem II. pilíře je na jedné straně možná až příliš informací, v nichž se potenciální klienti ztrácejí, resp. v nich záměrně vyvolávají negativní emoce. Různé analýzy, komentáře a diskuse na téma výhodnosti a nevýhodnosti produktu zkrátka nepřidávají důchodovému spoření na atraktivitě. Nemožnost vystoupit, nemožnost vybrat peníze najednou, vyhrůžky opozice o zrušení v případě změny vládnoucí garnitury atd., to všechno vyvolává u klientů nejistotu. Poměrně zajímavá poplatková struktura, nebo možnost zdědění prostředků v případě úmrtí účastníka se zmiňují málokdy.
Žádná historie jako problém?
Na druhou stranu je zde pak nejistota, jenž vyvolává produkt bez historie, který není osvědčený časem, a lidé prakticky nevědí, co mají vlastně čekat. Dosavadní penzijní fondy v rámci penzijního připojištění se vyznačovaly velmi velkou konzervativností danou trochu nesmyslnou nutností dosahovat nezáporné výkonnosti na roční bázi. Většina prostředků tak směřovala do státních dluhopisů a jen stěží tak fondy dokázaly přinášet výnosy překonávající inflaci.
Nové fondy v rámci II. pilíře tuto povinnost nemají a v rámci nových skupin fondů si mohou klienti vybrat fondy, které mají potenciál dosahovat zajímavější výnosy, i když s vyšším rizikem možných ztrát. Dlouhodobost spoření na důchod by ale v tomto případě měla být pro klienty výhodou, protože dlouhý horizont v kombinaci s pravidelným investováním vede k snižování rizika a také k vyšším výnosům.
Společnosti tak mohou klientům nabídnout dostatečnou diverzifikaci do více druhů aktiv. Jednotlivé fondy mají předepsány intervaly, v jejichž rámci mohou investovat jak do peněžního trhu, dluhopisů a tak i do akcií. Je asi bláhové očekávat, že konzervativní Češi se pohrnou do dynamických fondů, kromě médií ale mohou názory a znalosti klientů ovlivňovat také samotné společnosti, které vysvětlí klientům kromě možných rizik také výhody dynamičtějších fondů.
Jedním z řešení, které společnosti nabízejí, je vytváření různých strategií, v rámci nichž jsou prostředky klientů ukládány do vícero fondů. Na začátku je většina peněz ukládána do dynamických fondů a s blížícím se koncem pak dochází ke změně alokace a přesunu prostředků do konzervativních fondů – typická strategie life cycle. Dochází tak opět k tomu, že i na začátku cyklu je portfolio více konzervativní, než by mohlo být, protože dynamický fond, který neinvestuje všechno do akcií je doplněn dalšími konzervativními produkty, ale pokud to tak lidé chtějí, je to jejich věc. Člověk, který bude chtít dynamickou strategii, může investovat přímo do fondu, bez výběru nějaké strategie.
REKLAMA
Opět příliš konzervativní?
Tento postoj penzijních společností ale vyvolává obavy, že se budou snažit i u dynamických fondů co možná nejvíce omezovat akciovou složku, jen aby nemusely v průběhu investice klientům ukazovat údaje se zápornou výkonností. Penzijní společnost České pojišťovny dokonce nabízí klientům v prvních třech letech garanci, že hodnota jejich investice neklesne. Jako marketing je to hezké, ale vyšší výnosy asi očekávat nelze.
Lidé tedy nevědí, kde a jak penzijní společnosti investují jejich peníze a vzhledem k nulové historii fondů zatím ani nevědí, jak se jim to bude dařit, kdo bude investovat více konzervativně a kdo naopak využije u dynamického fondu možnost investovat až 80 % do akcií. Co se týče portfolií fondů, jejich složení dnes nezjistíme, protože společnosti nemají dost klientů a peněz, které by spravovaly a klienti zase nevědí, kam jejich peníze směřují, takže s výběrem fondů otálejí (i když to určitě není hlavní důvod). Zapeklitá situace, kterou potvrzuje také Petr Brousil, mluvčí Penzijní společnosti České pojišťovny: „Otázka složení portfolia a jejího zveřejňování je u nás v tuto chvíli diskutována a bude diskutována rovněž v rámci Asociace penzijních fondů – cílem je, aby sektor informoval jednotně a ve srovnatelné struktuře. My se kloníme zveřejňovat detailní strukturu portfolia na pololetní bázi a na měsíční bázi zveřejňovat v rámci Informačních listů 10 top expozic. Obecně platí, že všechny PS mají ve statutech fondů ukotvenu zákonnou možnost (§ 107 odst. 2 ZDPS-3P, resp. § 56 odst. 2 ZDS-2P) odchýlit od skladby majetku dle zákona, dokud majetek fondu nepřesáhne 100 milionů korun, resp. nejdéle po dobu 24 měsíců. Lze očekávat, že většina penzijních společností toto ustanovení využije z důvodu efektivnosti obhospodařování při malých objemech ve správě.“
Zatím pouze peněžní trh
Ostatní společnosti se rovněž vyjadřují v tom smyslu, že je příliš brzy, nebo že jsou peníze umísťovány do nástrojů peněžního trhu. Podle neutrální, cílové alokace fondů u Penzijní společnosti České spořitelny, kterou by chtěla společnost dosáhnout za dva roky, pak bude i v tomto případě hrát prim konzervativnější přístup, kdy u dynamického fondu budou akcie tvořit 50 % portfolia a 40 % dluhopisy, u vyváženého to bude 15 % akcií a 75 % dluhopisů, u ostatních dvou pak 80 % dluhopisů a žádné akcie. Zbytek budou ve všech fondech tvořit nástroje peněžního trhu.
Nejpozději o dva roky tedy uvidíme, jestli budou mít penzijní společnosti dostatek odvahy k tomu, aby nabídly klientům i dynamičtější přístup se zajímavým výnosovým potenciálem. Vzhledem k současnému nezájmu lidí o důchodové spoření je však otázkou, jestli vůbec dostanou možnost dokázat, že dokáží jejich peníze zhodnocovat lépe, než v minulosti.
