Indie je klasickým případem ekonomiky, která je hodně zranitelná vůči eventuálnímu utahování měnových kohoutů v americkém Fedu. Politika super-levného dolaru vedla v posledních letech k přílivu spekulativního kapitálu a k nárůstu deficitu běžného účtu platební bilance (tedy jednoduše k návyku na tok peněz ze zahraničí). Příliv peněz ze zahraničí roztočil rychleji (než je únosné) domácí poptávku. Ekonomiky jako ta indická se tak dostávaly do perverzní kombinace nadhodnoceného domácího kurzu a rostoucích inflačních tlaků.
V posledních kvartálech začal ale růst v Indii (podobně jako v Thajsku nebo v Indonésii) zpomalovat a současně americký Fed začal připravovat trhy na konec politiky super-levného dolaru. Země s vyššími schodky běžného účtu (návykem na zahraniční peníze) jako Indie jsou v tuto chvíli nejvýše zranitelné. Odliv peněz může mít potenciálně velký dopad na jejich růst, a to může nahlodat důvěru i jiných než spekulativních investorů do indické ekonomiky – i ti nakonec mohou začít balit kufry.
Výraznější skokové znehodnocení měny si přitom země jako Indie příliš nemohou dovolit, protože má vysokou inflace (v tuto chvíli v blízkosti 10 %). Pokud by se naopak indická centrální banka rozhodla bránit měnu vyššími sazbami, má ale na stole jiný problém. Utahování měnové politiky přispěje k udušení domácí poptávky, na kterou již tak silně negativně dopadá odliv zahraničního kapitálu.
Zkrátka, pro země jako Indie (a ještě více Jižní Afrika, Turecko nebo Indonésie) může být obrat v měnové politice v americkém Fedu velice nepříjemnou zkušeností. Nezbývá jim než doufat, že Fed začne kormidlo otáčet skutečně velice, velice pomalu.
Jan Bureš, hlavní ekonom Ery
REKLAMA
