Invalidita 2010: Podmínky zpřísnily, důchody klesly

Od 1. 1. 2010 došlo ke změnám v oblasti důchodového pojištění. V rámci těchto proběhnuvších změn se do popředí zájmu opět dostal starý český známý evergreen důchodové reformy s velkým „D“. Neblahý dopad demografických změn v české společnosti, vyjádřených klesající porodností, poklesem úmrtnosti a zvyšováním střední délky života, vyjadřuje ohrožení současného průběžného systému financování důchodového pojištění, za jinak neměnných podmínek. Tato skutečnost je ostatně již dlouhý čas známa a frekventovaně diskutována zejména odbornou veřejností. 

Podle odhadů pojistně-matematické zprávy MPSV z roku 2006 má činit kumulované saldo současného systému důchodového pojištění zhruba 50 % HDP. Tento nepříznivý odhad vyjadřuje hrozbu nejen vůči důchodovému systému jako takovému, ale i vůči systému sociálního zabezpečení jako celku a i vůči budoucímu “zdravému“ stavu veřejných financí. Do současné doby jsou však jakékoli snahy o ozdravení českého důchodového systému spíše zaměřeny na oblast parametrických změn v oblasti zajištění na stáří, zajištění při dlouhodobé nemoci, ale i zjištění při úmrtí “živitele rodiny“.

Pokud se někde hovoří o důchodovém systému, pak se obvykle veškerá pozornost zaměřuje právě na řešení starobních penzí. Zajištění rodiny ve formě pozůstalostních důchodů anebo zajištění při dlouhodobé nemoci (pracovní neschopnosti) však zůstává často opomíjeným tématem. Přitom výdaje na invalidní důchody představují téměř pětinový podíl veškerých nákladů tohoto sociálního subsystému. 

K 1. 1. 2010  proběhla jedna z dalších změn parametrů státních penzí, která se ve značné míře dotkla právě sociálních událostí spojených s dlouhodobou pracovní neschopností (invaliditou). Kromě úprav týkajících se věcí řízení v oblasti důchodového pojištění se tyto změny významnou měrou dotkly zejména samotné koncepce invalidity, způsobu výpočtu invalidního důchodu a způsobu „oceňování“ poklesu pracovní schopnosti.

Nová koncepce

Od 1. 1. 2010 zaniká koncepce rozlišující dva druhy invalidních důchodů – plný a částečný a je nahrazena jedinou dávkou invalidity závislou na stupni, resp. rozsahu poklesu pracovní schopnosti, tj.:

• invaliditou prvního stupně (pokles pracovní schopnosti v rozsahu 35 až 49 %),
• invaliditou druhého stupně (pokles pracovní schopnosti v rozsahu 50 až 69 %) a
• invaliditou třetího stupně (pokles pracovní schopnosti nejméně v rozsahu 70 %).

Pro úplnost výčtu změn v koncepci je vhodné dodat, že nová úprava mj. mírně zpřísňuje podmínky pro získání  tzv. potřebné doby (nutné doby účasti v systému) pro vznik nároku na invalidní důchod. Dále došlo také ke zpřísnění podmínek kalkulace dopočtené doby pouze v takovém poměru, v jakém je součet dnů české doby pojištění získaných v období od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod vůči celkovému počtu dnů v tomto období.

Zejména u mladších postižených osob, kde má dopočtená doba zásadní vliv na výši procentní výměry,  pak může tento nový způsob určování dopočtené doby významně snížit výslednou výši důchodu.

Způsob výpočtu

Invalidní důchod je stejně jako důchod starobní, součtem tzv. základní a procentní výměry. Výše základní výměry je pro všechny jednotná a je stanovena zákonem (pro rok 2010 činí 2 170 Kč). Výše procentní výměry je naopak závislá na odvodech pojištěnce do systému a v určitém omezeném rozsahu naplňuje princip zásluhovosti. Stanoví se za pomoci tří prvků – procentní sazby, doby pojištění (včetně tzv. dopočtené doby) a výpočtového základu.

Výpočtový základ sám o sobě představuje kalkulaci s použitím přepočítacích koeficientů, vyměřovacích základů v jednotlivých letech a tzv. redukčních hranic. V rámci součtu součinů přepočítacích koeficientů a vyměřovacích základů v jednotlivých letech (od roku 1986) dostaneme konečné hodnoty pro výpočet vyměřovacího základu. Následně na to zjistíme jejich měsíční průměr a tuto hodnotu nazýváme osobním vyměřovacím základem. Tu pak dosadíme do vzorce s použitím tzv. redukčních hranic (hodnoty určené opět zákonem). Výsledkem je výpočtový základ.

Výpočet invalidního důchod pro invaliditu 1. stupně by pak pro dobu pojištění vč. dopočtené doby 43 let a pro osobní vyměřovací základ ve výši 25 000 Kč mohl vypadat následovně:

Důchod = 2 170 Kč + 0,005 * 43 * (10 500 Kč + 0,3 * (25 000 Kč – 10 500 Kč) + 0,1 * 0 Kč) = 5 363 Kč

Hodnota do první redukční hranice (10 500 Kč) je započtena v tomto případě celá a odpovídá vždy nejméně hodnotě osobního vyměřovacího základu, dále je započtena hodnota 30% rozdílu druhé redukční hranice nebo osobního vyměřovacího základu podle toho, co je nižší a první redukční hranice (v příkladu 25 000 – 10 500 = 14 500 Kč). Hodnota té části osobního vyměřovacího základu, která převyšuje druhou redukční hranici (27 000 Kč) je započítána podílem 10 % (v tomto případě 0 Kč, jelikož OVZ je roven pouze 25 000 Kč).

Jak vypadá odhad výše přiznaných invalidních důchodů podle nových pravidel pro jednotlivé stupně invalidity a jejich porovnání s předchozím plněním lze vysledovat v následující tabulce.

* výsledky jsou zaokrouhlené na 100 Kč nahoru

I přes zjednodušený výpočet je na první pohled z tabulky zřejmé, že dojde za předpokladu shodného poklesu pracovní schopnosti k poklesu penzí zejména u skupiny “nejméně“ poškozených, tj. tam, kde bude přiznána invalidita prvního stupně, a v mezním intervalu s poklesem pracovní schopnosti od 66 do 69 %.

Výpočtová formule invalidity 2. stupně je z pohledu dosazené procentní sazby ekvivalentem částečného invalidního důchodu, avšak ten předpokládal pokles pracovní schopnosti, resp. pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti již od 33 %, zatímco invalidita 2. stupně až od 49 %.

Uvedené vymezení však není zcela přesné, protože společně s úpravou zákona o důchodovém pojištění došlo i ke vzniku nové úpravy způsobu stanovení míry poklesu pracovní schopnosti a posuzování invalidity (Vyhláška č. 359/2009 Sb.). Ministerstvo práce a sociálních věcí k této vyhlášce na svých webových stránkách uvádí:

„Uvedený způsob řešení garantuje, že přístup k hodnocení důsledků zdravotních postižení na schopnost pracovat je v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy, s názory odborných lékařských společností, lékařské veřejnosti a vyváženého přístupu ke všem skupinám zdravotních postižení. Je také zárukou objektivity a spolehlivosti pro posuzované pojištěnce, neboť garantuje, aby nedocházelo k nedůvodnému „nadhodnocování“ a tím i nedůvodnému přiznávání invalidních důchodů nebo naopak k „podhodnocení“ a tím i poškození pojištěnce.“

Vznik nové úpravy pro posuzování „poklesu pracovní schopnosti“ je mimo jiné odůvodněn i pokrokem v medicíně a 15 let starou stávající legislativou.

Pokud si pečlivě projdeme všechny změny týkající se invalidity, nelze se ubránit dojmu, že je třeba být připraven na nové a přísnější podmínky, které současně vyzývají k vyšší osobní odpovědnosti pojištěnce (občana) a posilují tak prvek, který je v terminologii sociální politiky nazýván „zásadou subsidiarity“ (podpůrnosti) a vyžaduje osobní součinnost a odpovědnost subjektu sociální ochrany.

Komerční pojištění nikoli jako substitut sociálního zabezpečení

V rámci diskuzí o změnách předpisů sociálního zabezpečení  není ze strany komerčních pojišťoven ambice povyšovat pojištění v jakousi náhradu systémových sociálních  transferů. To by bylo i s ohledem na ústavně ukotvená sociální práva v demokratických společenstvích, tzn. i v ČR,  nesmyslné. Avšak uchopení invalidity anebo potažmo jiných sociálních událostí jakožto doplňkového schématu s určitým vymezeným podílem na řešení nepříznivých sociálních situací určitě dává smysl.

Pokud se dnes podíváme drobnohledem na jednotlivé produkty komerčních pojišťoven, resp. přímo na řešení pojištění rizika dlouhodobé pracovní neschopnosti, pak lze nalézt několik způsobů vymezení pojistné ochrany avšak převážně s vazbou na vznik invalidity 3. stupně a v některých případech i přísnějším vymezením definice invalidity, než-li činí zákon o důchodovém pojištění. Pojištění plné invalidity lze dnes pojistit zejména v rámci:

• pojištění formou invalidní penze nebo
• pojištění invalidity s pevnou pojistnou částkou.

Mimo uvedené způsoby krytí existuje ještě možnost připojištění zproštění od placení pojistného, které je v určitém slova smyslu modifikací pojištění invalidní penze se stanovenou pojistnou částkou ve výši pravidelně placeného pojistného ve zvolené frekvenci.

Stejně jako je u přiznání invalidního důchodu nutné splnit potřebnou dobu pojištění, je nutné u komerčních pojišťoven pro přiznání plnění u dg. nemoci splnit tzv. čekací dobu, která obvykle bývá dva až tři roky od počátku pojištění a někdy bývá doplněna o požadavek potřebné doby trvání invalidity v případě jejího vzniku, resp. pobírání dávky invalidního důchodu (např. po dobu 12 měsíců).

Další alternativní varianty pojištění jsou možné buď v podobě pojištění ztráty soběstačnosti ( loss of basic capabilities ), nebo v podobě úrazového pojištění „trvalých následků úrazu“. První zmiňované pojistné krytí je  spíše okrajovým produktem, který poskytuje pojistnou ochranu až od určitého stupně poklesu schopnosti zvládat jednotlivé úkony běžného života a není tedy ekvivalentem plné invalidity, resp. invalidity 3. stupně. U druhého krytí zase platí, že se jedná o částečné vyřešení problému rizika plné invalidity, jelikož se dotýká pouze úrazových dějů.

Zdroj: ČSSZ

V grafu je pro ilustraci znázorněn podíl přiznaných invalidit (plných invalidních důchodů), které jsou způsobeny úrazovým dějem. Jak je na první pohled patrné, hodnoty jsou odlišné pro muže a ženy, ale v průměru lze říci, že u mužů se jedná o 7% a u žen o 3% podíl. V potaz je nutné vzít i daný věkový segment, což je také patrné z hodnot v uvedeném grafu (mladší jedinci vykazují vyšší míru podílu).

Autor je senior produkt manager AEGON Pojišťovny.