Investičko přestane být provizní terno!
Návrh zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech vzbudil hrůzu mezi finančně poradenskými společnostmi. V jeho záměru byl limit provizí v současné době pro finanční zprostředkovatele nejlukrativnějšího produktu – investičního životního pojištění.
Nyní se na vládě objevila nová verze zákona. Tentokrát hrůza proběhla po zádech šéfů pojišťoven. Z původního záměru omezit provize, který by se jistě některým pojišťovnám zamlouval, se těžiště regulace přesunulo na celkovou nákladovost všech rezervotvorných životních pojištění. A v návrhu stanovené stropy jsou skutečně nízké.
Nutno poznamenat, že předkladatelé zákona si k srdci vzali část kritiky regulace provizí. Ty měly být omezeny na dvojnásobek měsíčního pojistného se stropem na 4 000 Kč. § 21h přímo uváděl: „Výše odměny, kterou pojistitel za sjednanou pojistnou smlouvu o rezervotvorném životním pojištění hradí pojišťovacímu zprostředkovateli, nesmí překročit dvojnásobek sjednaného měsíčního pojistného, nebo ekvivalent jednorázového pojistného za pojistné období, nejvýše však 4000 Kč.“ Věcná část kritiky mířila přímo – provize jsou jen částí nákladů a jejich omezení tak nedává jasný smysl pro klienty.
Nová verze předmětného paragrafu je obšírnější:
|
„(1) Náklady související se sjednáním smlouvy o rezervotvorném životním pojištění, správou, změnou nebo ukončením pojištění, včetně odměny za zprostředkování nebo jiné pobídky, uplatněné na zákazníkovi nesmí přesáhnout výši jednoho ročního běžného pojistného nebo části jednorázového pojistného odpovídající podílu zaplaceného pojistného a počtu let, na které je pojištění sjednáno. V případě pojistné smlouvy sjednané na dobu kratší než 15 let se výše nákladů podle věty první snižuje o 5 % za každý rok, o nějž je pojistná doba kratší než 15 let. REKLAMA
(2) Pojišťovna může náklady podle odstavce 1 na zákazníkovi uplatnit jen tak, aby jí v žádném roce trvání pojištění nevznikl nárok přesahující 20 % jejich celkové výše, a v případě pojištění sjednaného na dobu kratší než 5 let tak, aby jí v žádném roce trvání pojištění nevznikl nárok přesahující takovou část jejich celkové výše, která odpovídá podílu čísla jedna a počtu let, na které je pojištění sjednáno.
(3) Dojde-li před koncem doby, na kterou byla úhrada nákladů dle odstavce 1 rozložena, k odstoupení od smlouvy nebo k uplatnění nároku na odkupné, nesmí být do výše odkupného z pojištění a výše plnění vráceného zákazníkovi po odstoupení od smlouvy promítnuty náklady související se sjednáním smlouvy, správou, změnou nebo ukončením pojištění, na jejichž úhradu zákazníkem dosud pojišťovně nevznikl nárok.“ REKLAMA
§ 21h z návrhu novely zákona č. 38/2004 Sb.
|
Co případná změna přinese
Zatímco původní návrh limitoval jen provizi, současný návrh limituje veškeré náklady – včetně nákladů spojených se správou. To znamená, že veškeré náklady na smlouvu rezervotvorného životního pojištění s platností delší než 15 let nebudou smět přesáhnout jedno roční pojistné. V současné době se ale jen provize za sjednání takových smluv pohybují na úrovni vyšší.
Důsledkem bude muset být nutně snížení provizí za investiční, kapitálové a důchodové pojištění včetně jejich dalších obměn a variant. S celkovými náklady se bude muset pojišťovna vejít do částky nižší než jaké jsou současné provize… nebo…
Drobná skulinka stačí
Možná nebude „tak zle“ a případné schválení novely přinese „jen“ složitější administraci nákladů a provizí. Zákon limituje správu životní pojistky. Nikoli správu investice v ní. Investiční společnost spravující příslušné fondy si i podle navrhovaného § 21h bude moci účtovat správcovské poplatky prakticky libovolné a bude moci vyplácet provize, komu bude chtít.
REKLAMA
Důsledkem tak může být, že finanční zprostředkovatel získá provizi za sjednání pojistky (v „rozumné“ výši tak, aby zbylo i na náklady pojišťovny) od pojišťovny a druhou část provize obdrží od investiční společnosti za směřování financí klienta.
Ani pojišťovna nemusí přijít zkrátka. I ona může inkasovat podíl na správcovských poplatcích podílového fondu.
Zlevnění? Pravděpodobně nikoli…
Nová regulace tak pravděpodobně nepřinese významnější zlevnění kontroversního pojistného produktu. Přinese spíše větší byrokracii v souvislosti s administrací dvojích toků provizí a zakládání nových podílových fondů s „upravenými“ poplatky speciálně pro IŽP.
Limitovat celkové náklady včetně fondů?
Nabízí se otázka, zda tedy nelimitovat celkové náklady včetně nákladů podílových fondů zahrnutých v rezervotvorných životních pojištění. I to má ale slabinu.
Poplatky podílových fondů se liší především podle způsobu, jakým podílový fond investuje. U fondu peněžního trhu jsou nižší než u akciových, u aktivně řízených fondů jsou vyšší než u pasivních. Omezit celkové náklady životních pojistek i na podílové fondy by přineslo pravděpodobně zkonzervativnění investic, které by byly navíc dražší než srovnatelné přímé do podílových fondů.
Jak regulovat?
Investiční životní pojištění i další typy rezervotvorných životních pojištění se často prodávají klientům, pro které není vhodné. Jak tomu zabránit? Na prvním místě by měly být především informace a nikoli regulace. Informovaný klient se může svobodně rozhodnout, co je pro něj vhodné a co nikoli.
Pro lepší informovanost a menší matení klientů by také pomohlo zrušení možnosti odpočtu od základu daně z příjmů a dalších daňových výhod spojených s rezervotvornými pojistkami. Stát v současnosti na jedné straně říká, že rezervotvorné pojistky jsou špatné a je třeba je regulovat, na druhé straně je vychvaluje jako výborný spořící produkt na zajištění stáří. A co si z toho má vzít klient?
