Na rozdíl od zmiňovaných zemí se Irsko dostalo do problémů poněkud dříve a příčinou nebyly neúměrné výdaje státu, jako třeba v případě Řecka. Irsko doplatilo na svůj velmi rychlý rozvoj v předkrizových letech, který mu pomohl snížit dluhy z více než 120 % HDP v osmdesátých letech na méně než 30 % v roce 2005. Daňové reformy nastartovaly růst, který pomohl zemi snížit dluh na minimum, ale ten samý rychlý rozvoj měl nakonec na svědomí realitní bublinu. Ta vedla, podobně jako i v jiných zemích v minulosti, k přemrštěným cenám nemovitostí a obrovskému zadlužení lidí, kteří si brali velmi nízko úročené hypotéky ve velkém.
Po prudkém poklesu cen nemovitostí se začaly množit nesplácené hypotéky, na což doplatilo množství bank, kterým hrozil bankrot. Na pomoc tak přispěchal stát, který se za banky zaručil, takže nakonec se z premianta Evropy stala nejzadluženější země Evropy, jejíž státní dluh vzrostl v průběhu pár let několikanásobně. Irsko tak bylo mezi prvními zeměmi, které musely prosit o finanční pomoc ze strany ECB a potažmo záchranných fondů.
V souvislosti s dluhovou krizí se dnes probírají dluhy zejména u zemí, jako je Řecko, nebo Španělsko, případně Portugalsko a Itálie. Jak ale upozorňuje Constantin Gurdgiev ve svém článku na blogové stránce True Economics, na Irsko se trochu zapomíná a přitom tato země je na tom se zadlužením mnohem hůře, než je nám předkládáno ve většině médií.
Celkový dluh Irska (do něhož Gurdgiev zahrnuje dluhy domácností, vlády a firem z nefinančního sektoru) dnes dosahuje 524 % HDP, což je suverénně nejvyšší suma v rozvinutých zemích. Celkové zadlužení země je tak v porovnání s HDP téměř dvakrát vyšší, než je zadlužení eurozóny a překonává i Japonsko. Gurdgiev také připomíná, že v porovnání s eurozónou je vládní dluh vyšší o více než 25 %, u domácností o téměř 65 % a u firem je to dokonce o 209 %.
Problémem Irska je oproti jihoevropským zemím právě rozdíl v tom, kdo tvoří největší část zadlužení země. Utěšováním se tím, že Irsko není nezodpovědná země a že vládní dluh není na takové úrovni, jako ve zmiňovaných zemích, v tomto případě sice vypadá hezky, ale skutečný problém leží někde jinde. Největší část irského dluhu dnes totiž tvoří dluhy domácností a firem mimo finanční sektor, vládní dluh tvoří méně než čtvrtinu z celkového zadlužení země.
REKLAMA
Právě velké zadlužení domácností a firem je podle ekonomů největší problém Irska, které na současnou situaci může v budoucnu velmi draze doplatit. Soustředění se na snižování vládního dluhu, například zvyšováním daní, určitě nepovede k tomu, že domácnosti a firmy budou rychleji splácet své dluhy, naopak, tato nerovnost mezi vládním dluhem a dluhem soukromého sektoru může v budoucnu ještě narůstat.
Reformy, které mají za úlohu snižování dluhu, tak mají za následek dušení ekonomického rozvoje země, která se musí vypořádat s vysokými náklady na splácení dluhu, velkou nezaměstnaností a nefunkčním realitním sektorem, v němž se bourají nové nemovitosti (dokonce celá sídliště, nebo vesnice). Na první pohled tak sice vypadá jako země, která může jít příkladem pro země s vysokým vládním dluhem, ale problémy související s vysokým zadlužením soukromého sektoru se jí ještě v budoucnu mohou vymstít.
