Vaše společnost se zabývá poskytováním kapitálu na rozvoj společností. Jak velkou paletu společností jste již financovali?
Byli jsme majiteli asi 130 společností. 95 z nich jsme již prodali. Co se šíře druhů byznysu týká, byli jsme přítomni v odvětvích od typických pro private equity, jako je software, finanční služby, retail, tak i v hotelovém byznysu, průmyslové výrobě, farmaceutickém průmyslu. Jen nemůžeme a nechceme investovat do citlivých odvětví, jako je hazard nebo alkohol. Do těchto odvětví většinou private equity skupiny neinvestují.
Začínali jsme podobně jako v Česku Česko-americký podnikatelský fond v Polsku Polsko-americkým podnikatelským fondem a dnešní majitelé Enterprise Investors řídili tento fond. Jelikož byly velmi úspěšné, získaly si výbornou pověst v Americe, a tím i podporu nejvýznamnějších světových investorů. Citlivá odvětví, která jsem zmiňoval, nepatří do portfolia, kterým byste si chtěli šetřit na důchod.
Financujete projekty pouze ve střední a východní Evropě, nebo je možné za vámi přijít pro kapitál i pro vzdálenější projekty?
Hlavní část byznysu musí být v tomto regionu. Pokud se podíváme kupříkladu na Grisoft, dnešní AVG Technologies, velká část byznysu je v Americe, ale základní část, tedy lidé a jejich vývoj, je z Česka. Proto je to český byznys a chtěli jsme ho podpořit.
REKLAMA
Jak velké projekty financujete? Jaká je minimální a maximální výše investice?
V současnosti investujeme ze dvou fondů. Hlavní fond na leverage buyouty investuje od 20 mil. EUR do 120 mil. EUR z našich peněz, ale naši investoři větší transakce proinvestují s námi, a tak dokážeme provést i dvojnásobně velké transakce.
Máme také malý fond, který jsme otevřeli těsně před krizí, a v průběhu krize z toho benefitujeme. Už jsme letos uskutečnili devět transakcí. To se nikomu jinému nepodařilo. Jsme dost aktivní. Tento malý fond investuje částky od 1 mil. EUR do 10 mil. EUR. Specializujeme se v něm na některé velmi rychle rostoucí segmenty, jako jsou biotechnologie a inovativní myšlenky. Teď jsme např. investovali do banky krevních buněk, kde jsme se stali jedním z leaderů ve střední Evropě.
S malým fondem zpravidla vstupujeme do minoritních pozic, protože myšlenka vždycky přijde s podnikatelem – zakladatelem a potřebuje spíš dodatečné peníze na růst. Naopak s velkým fondem zaměřeným na buyout kupujeme převážně majoritní pozice.
Jak má postupovat investor, pokud bude chtít profinancovat svůj projekt? Jaké materiály potřebuje, aby měli šanci, že se jeho myšlenkou budete zabývat?
Nějaké informace máme na webových stránkách, to je ale málo.
Naše peníze jdou zpravidla za týmem lidí. V první řadě se musí jednat o nějaký byznys, který funguje. Může být i ztrátový, protože rychle rostoucí firmy, na které se private equity zaměřují, jsou zpravidla ze začátku ztrátové. Měl by si ale vydělat alespoň na určité bázi – např. produkty nebo služby by ztrátové být neměly. Marže na úrovni provozního zisku by měla být pozitivní.
Podnikatel by měl mít promyšlenou strategii, na co potřebuje peníze a kam je investuje, a měl by vědět, proč jeho byznys poroste. A proto potřebujeme lidi. My to nevymyslíme. Oni zpravidla přijdou s nápadem, proč potřebují peníze, musí mít i finanční plán, abychom mohli ohodnotit, jak jejich byznys funguje. Měli by mít i celý tým. Neradi investujeme do společnosti závislé od jednoho člověka.
Start-upy, kdy přijde jeden člověk, že potřebuje postavit halu, koupit stroje a bude vyrábět, to nejsou projekty pro nás. Jsou jiné fondy, které se na start-upy zaměřují.
Start-upy tedy vůbec nefinancujete?
Vůbec. Start-upy jsme financovali v 90. letech. Ale to je byznys, který je jiný, potřebuje jiné investorské zkušenosti.
REKLAMA
Kde získáváte kapitál? Máte ho pouze od vašich investorů, nebo spolufinancujete projekty i např. z úvěrových zdrojů?
Využíváme obě možnosti. Zejména při transakcích z leverage fondu dost často využíváme pákové financování nákupu. Naše peníze jako takové jsou od blue chip investorů ze Spojených států amerických nebo z Evropy, kteří je vloží do našeho fondu, a my je následně spravujeme.
Jakou výnosnost investic očekáváte, abyste byli ochotni investovat?
Taková typická výnosnost private equity je 25 % ročně. Závisí to na typu projektu a na riziku, jaké podstupujeme. Naše očekávaná výnosnost roste s rizikem. Pokud se jedná o nějaký turnround, kdy firma bankrotuje a je třeba ji postavit na nohy, naše očekávaná výnosnost je vyšší. Na druhou stranu, pokud se jedná o dobrý byznys, kde je podle našeho pohledu jen potřeba „utáhnout šroubky“, je naše požadovaná výnosnost nižší, protože je menší pravděpodobnost ztráty.
Jak moc zasahujete do řízení společností, do nichž vkládáte kapitál?
Častěji zasahujeme do strategie společností – od výběru lidí, kteří mají strategii realizovat, až po zadání směru. Jsme členové dozorčí rady a na měsíční bázi kontrolujeme, jestli management plní svoje úkoly.
Někdy koupíme 100 % společnosti a přicházíme do ní s celým týmem. Např. nedávno jsme koupili v Rumunsku maloobchodní síť Profi zabývající se prodejem potravin. Tam jsme přišli i s MBI týmem. Jeden francouzský řetězec odcházel z Rumunska, protože byl ztrátový, a tým managementu nám řekl, jak chce s řetězcem naložit a že ho chce koupit. My jsme jim poskytli peníze a zkušenosti, které máme s tímto byznysem v Polsku a i v Rumunsku jsme předtím byli v jiné síti, navíc jsme se dívali na různé obdobné sítě v celé Evropě. Rozhodli jsme se zainvestovat. Za půl roku jsme se dostali do zisku a po dvou letech patříme mezi nejziskovější a rosteme o 30 – 40 % ročně. Je to příklad investice, kdy management přišel s výborným nápadem „kupme to od těch Francouzů“.
A management zůstává ten původní?
Ano, ten který za námi přišel s prvotní myšlenkou. Plní svůj plán a dokonce je lepší než plán. Takže ten tým tam je. Ne všichni, ale většina toho původního týmu.
Jak dlouho typicky držíte společnost poté, co do ní vstoupíte?
Typická doba je 3 – 5 let. Díky krizi, která nastala, se změnily podmínky, trh neroste, ale klesá, a tak nám trvá delší čas, než vyděláme peníze, které potřebujeme. Nejdéle jsme byli 8 let v jedné společnosti.
Očekávaná výnosnost je jedna věc, ale skutečná se pak může lišit. Jaké výnosnosti skutečně dosahujete?
Z 95 investic, které jsme již prodali, jsme realizovali v průměru 2,7násobek investované částky za čtyři roky. Je to tedy víc než náš cíl. Výnosnost tak vychází přibližně na 45 % ročně.
REKLAMA
Myslím si, že tím, jak trhy ve střední Evropě dospívají, nebude už tolik možností takto rychle růst. Ale když se podíváte na poslední exity, které jsme uskutečnili, např. Kruk, což je správce pohledávek, tu jsme nyní prodávali s výnosem 8 násobku naší investice, a přitom je krize. Stále se to dá.
Nebo jsme prodávali Magellan, což je společnost, která pomáhá především nemocnicím s investicemi do kapitálového vybavení – zejména nové operační stroje. Tam jsme vydělali za částečný prodej také přibližně 8 násobek. Ty poslední exity byly velmi úspěšné navzdory krizi.
Asi nejznámějšími vašimi investicemi v současnosti jsou
Kofola a
AVG . Jakou očekáváte výnosnost u těchto společností? Přeci jen se jedná o poměrně velké společnosti s dlouhou historií.
S AVG se nám podařilo plnit naše původní představy a dokonce v posledních dvou letech předčit naše cíle. Výnosnost tak bude i nad naším nejvyšším očekáváním, které jsme měli při investici.
Kofola je více stabilní byznys s kvalitními etablovanými produkty. Jen budeme muset počkat , než se vrátí důvěra spotřebitelů, a uvědomí si, že domácí produkty jsou vyráběné s láskou pro ně, stejně tak i pro rodiny a sousedy zaměstnanců. A výnos očekávám v oblasti standardů. Přeci jen to byla velká investice a nejedná se o rychle rostoucí, ale o stabilní trh.
Zpravidla máte v portfoliu investice, na kterých vyděláte průměrně, takové, na nichž vyděláte hodně, a takové, u kterých to vůbec nevyjde.
Ohledně
AVG se spekuluje o možném vstupu společnosti na burzu . Vstoupí?
Nemůžu to komentovat.
Máte v hledáčku už nějaké nové budoucí investice, nebo spíš čekáte, jestli někdo přijde s poptávkou po kapitálu?
Když otevřete noviny, uvidíte, co se děje: banky stahují peníze, méně půjčují, každá firma začíná hledat nové zdroje. Podívejte se navíc, co se nejvíc hledá na internetu – kombinace slov: krize, hledám práci, provozní financování. To je ideální příležitost pro private equity. Když to navíc skombinujete s tím, jaké jsou výnosy na státních dluhopisech, 7 – 8 % v Itálii, Řecko má 28 %. Peněz je přitom dost, jen správné projekty je těžké najít.
Lidé přicházejí do konfrontace s tím, že private equity, které na sebe bere podnikatelské riziko, oproti bankovnímu financování, které je teď také poměrně drahé, ale kde musím platit každý rok, už začíná být o mnoho zajímavější.
Zároveň v těžkém čase se snáze kupují konkurenti a vstupuje na nové trhy, přichází se s novými technologiemi a nápady. To je první oblast, kde se nám lidé ozývají. A my jsme placení za to, abychom hledali ty nejlepší firmy ve střední a východní Evropě.
V průběhu krize jsme investovali do 20 firem a 15 jsme prodali. To tu nikdo jiný neudělal.
Stalo se vám, že firma, kterou jste financovali, zkrachovala?
Stalo. Ze 130 firem asi 2. Jedna v 90. letech. A teď jsme investovali do distributora kachliček a sanitárních potřeb a chtěli jsme vytvořit maloobchodní síť. Ale koupili jsme to právě při nástupu krize. A když padl stavební trh, tak jsme to neudrželi.
Váš fond financují zahraniční investoři, americké fondy. Přijímáte i kapitál od soukromých osob?
Ne. Private equity obvykle mají peníze od penzijních fondů, které mají dlouhodobý kapitál, z něhož přibližně do 3 % investují do private equity. Od soukromých osob zpravidla přichází venture capital nebo business angels. My od fyzických osob peníze nepřijímáme. Tedy zapomněl jsem, my jsme malými investory v našich fondech.
Penzijní fondy jsou stabilní investoři, kteří nemají potíže se získáváním zdrojů, neboť lidé do nich platí každý měsíc. Např. jedním z našich největších investorů je CalPERS, což je největší penzijní fond Spojených států amerických. S penězi jako takovými není problém. Problém je teď spíš s dobrými nápady.
Jak vidíte budoucnost investování v Evropě obecně? Krize sice přináší spoustu příležitostí a nových nápadů, ale přeci jen zvyšuje rizikovost takových investic.
Máte pravdu. Právě ta rumunská síť Profi byla příkladem, kde se její majitel rozhodl opustit trh. A takové možnosti budeme hledat. Pokud někdo potřebuje splatit dluhy a prodává část byznysu, který nepovažuje za svůj stěžejní, to jsou typické transakce, které očekáváme.
Když vstupujete do firmy, vstupujete zpravidla navýšením kapitálu, nebo odkupem akcií od současných akcionářů?
Obojí. S velkým fondem jsme dříve spíš dávali peníze na rozvoj navýšením kapitálu, ale dnes častěji vykupujeme stávající akcie. U malého fondu především navyšujeme kapitál na rozvoj firmy.
Jakým způsobem určujete vaši hodnotu kupované společnosti? Jakou přirážku jste ochotni dát nebo naopak jaký diskont požadujete k aktuální hodnotě společnosti?
Filozofie Enterprise Investors je orientovaná především na růst. Když věříme tomu, že firma dokáže zhodnotit naši investici prostřednictvím plánu předneseného managementem, tak dáváme férovou cenu – tedy nejčastěji podle porovnatelných společností násobkem ziskovosti. Diskonty moc nedáváme, jedině pokud je ta společnost ve špatném stavu a potřebuje peníze na to, aby se zachránila. A v tom případě je obtížné ocenit riziko.
Ale k vysvětlení záludnosti ocenění společností, teď je jedno poměrně aktuální IPO – Groupon. Je to společnost, která byla založená před dvěma a půl roky, je ztrátová, má tržby 300 mil. USD a tržní cenu 17 mld. USD. To jsou ceny firem, kterým nerozumíme. A toto tedy ani není náš typ investice. Já potřebuju vidět zisk. Pokud společnost s velkým množstvím klientů nedokáže generovat zisk, tak tak její obchodní model není správný.
Děkuji za rozhovor.
