IŽP: Je spoření, nebo není?
„Takové lepší spoření“ zakázala jako spoření prodávat Česká národní banka již na sklonku loňského roku. „Jde-li o produkty životního pojištění, neměla by propagace ve vztahu k pojistnému produktu obsahovat tvrzení, že se jedná o formu spoření peněžních prostředků nebo součást spořících programů apod., které by mohly vyvolat záměnu,“ uvedla ČNB v Dohledovém benchmarku 5/2013.
Proti opatření ČNB se zvedla nevýrazná vlna kritiky ze strany České asociace pojišťoven (ČAP). Pojišťovny celkem oprávněně namítaly, že prostřednictvím investičního životního pojištění je investováno do stejných aktiv, do jakých lidé investují prostřednictvím důchodového spoření či doplňkového penzijního spoření. A oba tyto produkty mají „spoření“ dokonce v názvu ze zákona.
Pojišťovny si ale nestěžovaly příliš. Přeci jen, Česká národní banka nad nimi drží dohled a s dozorovým orgánem je vždy lepší být zadobře. A není to z obav před přísnějšími kontrolami. Pokud ve vzájemných vztazích do soukolí komunikace nepronikne klín v podobě vážnějšího sporu, veškeré nejasnosti a námitky se mnohem snáze urovnají.
Investiční životní pojištění je bezpochyby kontroversní produkt. Dokáže nabídnout zajímavá riziková pojištění, ale jako produkt k ukládání volných finančních prostředků je ve své většině zcela nevhodný. Navíc je produktem, na němž je pácháno nejvíce podvodů a je prodáván často nevhodným způsobem. Vzpomeňme jen na případy, kdy jsou celoživotní úspory domácnosti vloženy do investičního životního pojištění na 30 let – ale rozloženy pouze na dvě roční splátky pojistného.
Právě masivní zneužívání investičního životního pojištění je důvodem, proč se snaží Česká národní banka zamezit jeho prodeji „jako výhodného spoření“. Má proti sobě ale silného nepřítele, který jí hází klacky pod nohy její snahy. A nejsou to pojišťovny. Je to ministerstvo financí.
REKLAMA
Ministerstvo financí jakožto navrhovatel a tvůrce legislativy na českých finančních trzích nejen podpořilo setrvání životních pojistek s rezervotvornou složkou mezi státem podporovanými produkty na stáří, ale zároveň ho považuje za spořicí produkt.
„Změna v oblasti podpory soukromého životního pojištění je činěna v kontextu snahy navrátit tomuto daňovému benefitu původní charakter, tedy podporovat spoření na stáří. Ten, kdo svým soukromým životním pojištěním k tomuto cíli směřuje, tj. nebude naspořené prostředky čerpat před dosažením důchodového věku, se navrhovaná úprava žádným způsobem nedotkne,“ uvedlo ministerstvo financí v reakci na článek v Hospodářských novinách „Životní pojistky se uzamknou“.
S tímto tvrzením by ale Česká národní banka rozhodně nesouhlasila. Ve Věstníku ČNB částce 16/20114 ze dne 24. září 2014 nabádá pojišťovací zprostředkovatele, kteří jsou oprávněni prodávat též investice nebo penzijní spoření, aby klientům nabídli i jiné možnosti a ukázali jim srovnání výnosů a nákladů – z toho se pak klient pro IŽP nikdy nemůže příčetně rozhodnout. A pokud pojišťovací zprostředkovatel nemůže investice prodávat?
„Pokud má zájemce zájem pouze o investici, či dokonce o spoření, není investiční životní pojištění v tomto případě vhodným produktem, neboť se jedná o produkt pojistný, nikoliv spořící či pouze investiční, a sjednání takového produktu pro klienta se vyvarovat,“ píše ČNB.