Česká republika se neubrání dopadům finanční krize a globální ekonomické recese, to už je dnes asi každému jasné. Na druhou stranu se naše ekonomika nachází v relativně silném a stabilním stavu. Když dojde k růstu HDP o 2 % za rok, je to stále velmi dobrý výsledek, vzhledem k okolnostem přímo vynikající výsledek. Vždyť jde stále o růst. Dokonce i stagnace by byla úspěchem. A pokud dojde i v ČR na recesi, ani to není z pohledu ekonomiky špatné.
Česká ekonomika je až překvapivě stabilní
Musíme si uvědomit, že vycházíme z poměrně silného základu. Předchozí roky jsme si užívali až nadmíru dobrých ekonomických výsledků, až nadmíru rychlého růstu životní úrovně. Podívejte se, kde jsme byli před deseti lety a kde jsme dnes. Když ze svého komfortu mírně ztratíme, nic se neděje. Zažili jsme dlouhý a rychlý růst. Tento růst byl tažen zejména třemi silami, příznivou ekonomickou situací našich největších obchodních partnerů na straně vývozu (především Německa), vysokým přílivem zahraničních investic a velmi rychlým růstem hodnoty aktiv, ať už jde o ceny nemovitostí, nebo akcií.
Všechny tři síly nyní vyhasly a některé dokonce působí v opačném směru, z čehož vyplývá, že vyhlídky české ekonomiky nejsou nijak růžové. Přesto ekonomika prozatím vykazuje relativní sílu a stabilitu. Tomu napomáhá hned několik stabilizačních faktorů. Prvně naši ekonomiku nijak hluboce nezasáhla finanční krize, české banky jsou dostatečně kapitalizované a jejich tolik kritizovaná poplatková politika jim pomáhá generovat tučné zisky i v době, kdy jiné zdroje zisků vysychají.
Slabá česká koruna je nejlepším lékem na recesi
Druhým stabilizačním faktorem je česká koruna. Kdybychom již používali euro, mohla by být situace o něco komplikovanější. Koruna několik let v řadě silně posilovala vůči euru a dalším měnám. Tento vývoj reflektoval rychlé tempo ekonomiky a velký příliv zahraničního kapitálu. Silná koruna pomáhala držet inflaci na uzdě. Nejsilnější byla koruna v době, kdy kulminovaly ceny komodit. Pro českou ekonomiku skvělé načasování. Ovšem silná koruna hrála proti českým exportům, české výrobky se v zahraničí stávaly dražší a dražší.
V dubnu loňského roku jsem varoval, že bude následovat buď prudká korekce kurzu koruny, nebo dlouhé období stagnace, neboť tou dobou koruna posilovala neudržitelným tempem. V listopadovém výhledu jsem dále poukazoval na to, že následkem globálního ochlazení ekonomiky budou výrazně zasaženy zejména výrobní firmy orientované na export, což by kromě dopadu na českou ekonomiku mohlo dostat obchodní bilanci výrazně do záporných čísel a poslat korunu po letech posilování opačným směrem.
To se skutečně děje. První na řadu přišly firmy orientované na export. A koruna začala výrazně oslabovat. Nicméně právě oslabování koruny je nejlepším lékem proti recesi české ekonomiky. Slabší koruna zlevňuje české výrobky v zahraničí a posiluje tak konkurenceschopnost českých podniků. Zároveň může sice oslabování kurzu koruny vyvolávat tlaky na importovanou inflaci, ovšem vzhledem k aktuálním cenám komodit se momentálně vysoké inflace bát nemusíme. I v ČR se v brzké době ujme vlády spíše deflace. (Inflace se zase vrátí ke slovu po oživení globální ekonomiky.)
REKLAMA
Nynější oslabování koruny má opět perfektní načasování. Nevím, zda jde jen o volnou ruku trhu, nebo zda se vývoj koruny snaží tiše ovlivňovat i Česká národní banka. Pokud ano, pak odvádí vynikající práci. Každopádně kdybychom již přešli na euro, neměla by česká ekonomika k dispozici tento nejúčinnější lék.
Recese začíná u exportérů, pozor také na pokles cen nemovitostí
Třetím stabilizačním faktorem jsou prozatím ceny nemovitostí. Ačkoliv cena předražených českých nemovitostí začala již evidentně klesat, prozatím jde jen o kosmetické změny. Zde na českou ekonomiku ještě číhá velké nebezpečí. Již rok prorokuji českým nemovitostem pokles o 30 – 50 %. Pokud by k takovému poklesu došlo, postihne to výrazně domácí spotřebu. Pocit, že klesá hodnota vašeho majetku, vás automaticky vede k větší spořivosti a menšímu utrácení.
Zkusme si nyní ve stručnosti popsat cyklus, který táhne českou ekonomiku do recese. Máme zde dva primární činitele – problémy podniků orientovaných na export a pokles hodnoty majetku domácností. Druhý činitel prozatím tiše spí, ale musíme počítat s tím, že jestli se probudí, bude stejně silný jako první činitel. Problémy exportérů mají jasnou příčinu, klesá poptávka v zahraničí. S tím bohužel těžko něco naděláme. Jediné, co může situaci ulehčovat, je slabší koruna, o tom už byla řeč.
Problémy na straně exportérů mají však další důsledky na celou ekonomiku. Dochází k propouštění nebo zkracování pracovní doby zaměstnanců těchto firem, čili nám roste nezaměstnanost a klesají celkové disponibilní příjmy domácností. To pak ovlivňuje celkovou spotřebu domácností, což se zákonitě projevuje i na hospodářských výsledcích firem orientovaných na domácí trh. Postupně se i ty budou dostávat do tíživější situace, budou také nuceny omezovat výrobu a propouštět či zkracovat pracovní dobu.
Daně neměnit, sociální pojištění snížit
To vše má samozřejmě dopad na některé domácnosti. Kromě toho to má ale zásadní dopad také na státní kasu, neboť negenerují-li firmy zisky, nemají ani z čeho platit daň z příjmu. Vláda musí počítat s výrazným poklesem na straně příjmů. Není divu, že pak mnozí politici navrhují zvýšení daní, aby se tento deficit dorovnal. Ovšem historie jasně říká, že jakékoliv zvýšení daňové zátěže v období recese má jeden jediný efekt, hlubší a delší průběh recese. Jakékoliv zvyšování daňové zátěže by tedy rozumný ekonom měl okamžitě shodit se stolu.
REKLAMA
Zároveň se objevují i opačné návrhy na snížení daňové zátěže. To je jedna z mála možností, které mohou pomoct stimulovat českou ekonomiku. Otázkou však je, zda efektivně, jinými slovy, zda je to skutečně důležité. České daně jsou konkurenceschopné, jejich úroveň bych označil za optimální pro všechny, pro poplatníky i stát. Snížení daně z příjmu může mírně podpořit spotřebu, ale efekt se nevyrovná nákladům (poklesu příjmů ve státní pokladně). U daně z přidané hodnoty a u spotřebních daní je efekt ještě diskutabilnější, protože samotné snížení daně ještě neznamená, že se to projeví i na ceně pro konečného spotřebitele. Ani snižování daní bych tedy vládě nedoporučoval.
Z podobného soudku jsou ještě návrhy na snížení pojistného u sociálního pojištění. Tento krok by bylo dobré udělat bez ohledu na stávající ekonomickou situaci, ovšem v kombinaci s reformou celého penzijního systému. Bude-li v dohledné době důchodový systém předělán s důrazem na vyšší odpovědnost občanů (tedy např. snížení povinných odvodů do průběžného systému), pak se návrh na mírné snížení pojistného již nyní jeví rozumně. Došlo by tak k mírnému růstu příjmů domácností, nebo poklesu nákladů na straně zaměstnavatele, dle toho, jaká část pojistného by byla snížena. Neprojde-li ale následně systém zásadními změnami, pak takové opatření jen zvýší budoucí deficit.
Zvyšovat imunitu českého exportu a soustředit se na dlouhodobé úkoly
Další návrhy mají pomoct českým exportérům. Již dříve byl zvýšen základní kapitál České exportní bance. Uvažuje se také nad rozšířením úvěrového financování exportů prostřednictvím komerčních bank při použití stejného úroku, jako nabízí Česká exportní banka. Domnívám se, že by efekt takového opatření nebyl příliš velký, že tento krok nestojí za námahu. Důležité je, aby „zdravé“ firmy dosáhly na krátkodobé úvěry a banky byly ochotny tyto úvěry poskytovat. Avšak dotování úroků je jen plýtvání peněz daňových poplatníků.
Národní ekonomická rada vlády přinesla také mnoho obecných bodů, na které by se vláda měla zaměřit, chceme-li mít v ČR zdravou a konkurenceschopnou ekonomiku. Zpravidla se jedná o dlouhodobější opatření, kterým by se vláda měla věnovat, krize nekrize. Vedle reformy daňového a penzijního systému je nutné dále zlepšovat podnikatelské prostředí, tzn. zejména zjednodušovat a zrychlovat administrativu jak při vzniku firem, tak při jejich zániku. Česká republika by měla také více investovat do vzdělávání, vědy a výzkumu, jinými slovy snažit se o tzv. znalostní ekonomiku namísto montoven pro velké zahraniční firmy. A samozřejmě by to chtělo zrychlit fungování soudů.
Nutno podotknout, že na všem se pracuje. Vláda si v tomto směru zaslouží pochvalu. Pracuje se na reformě daňového i penzijního systému. Administrativa se postupně zlehčuje. Soudy fungují rychleji. Vzdělávání prochází zásadními změnami, za zmínku stojí například plánované zavedení předmětu finanční gramotnost. Do vědy a výzkumu se také rok od roku investuje více prostředků. Ovšem stále je hodně co zlepšovat a vládu čeká ještě velký kus práce.
REKLAMA
„Šrotovné“ a „třináctý důchod“ jsou k ničemu
V poslední řadě zde máme účelové návrhy ze strany ČSSD, ale i některých členů NERVu a dalších politiků. Jejich první vada na kráse zpravidla spočívá v tom, že podporují účelově pouze určitou skupinku lidí. Co je však ještě horší, v mnoha případech by dané opatření bylo z dlouhodobějšího hlediska kontraproduktivní.
Diskuzi vzbudil například návrh na „šrotovné“. Takové opatření by mírně pomohlo automobilkám a majitelům starých vraků. Řeči o ekologii jsou scestné. V tomto směru daleko lépe působí sám trh, kdy méně ekologické auto je zároveň výrazně dražší na provoz. Spotřebitel pak sám zvažuje, zda se mu vyplatí jezdit autem s vyšší spotřebou, nebo si pořídit nové s nižší spotřebou. Kdo jezdí často, u něho zpravidla zvítězí nový vůz. Kdo nejezdí často, tak ekologii nijak zvlášť neškodí. Ti, kteří by si auto koupili i bez příspěvku, by tak jen využili situace. Ti, kteří by si nové auto bez příspěvku nekoupili, si ho buď nekoupí ani s příspěvkem, nebo se koupí nového vozu jen nezdravě zadluží. Jednorázové pobídky typu „šrotovné“ jsou kontraproduktivní a vedou k neefektivitě. Jen se uměle zvyšuje prodej nových aut v době, kdy je trh novými vozy přesycen.
Podobně nesmyslný byl jeden z původních návrhů ČSSD podpořit výstavbu nových bytů. Jakoby český trh nebyl novými byty přesycen. Takový krok by pomohl jen developerům a zbytečně by prohloubil budoucí propad cen residenčních nemovitostí. Vyloženým vyhazováním peněz z okna jsou veškeré jednorázové příspěvky, jako je například „třináctý důchod“. Být v penzi, tak si samozřejmě také přeji dostat peníze navíc. Ale toto je ukázkový příklad populistického návrhu, který má údajně podpořit spotřebu domácností, ale v reálu by takový příspěvek byl z velké části uspořen a ekonomice nijak nepomohl.
Podporu v nezaměstnanosti rozhodně neměnit
Prodloužení podpory v nezaměstnanosti a zvýšení její výše je další ryze populistický návrh ČSSD. Ano, přichází doba, kdy bude těžší najít práci, než tomu bylo před rokem. Ale vyšší a delší podpora v nezaměstnanosti by vedla pouze k menšímu tlaku na nezaměstnané. Nyní je naopak potřeba, aby každý nezaměstnaný člověk sám od sebe měl potřebu najít si co nejdříve práci a být pro to ochoten udělat maximum, například podstoupit rekvalifikační kurz, nebo se dokonce za prací přestěhovat. Tento návrh by jen zvyšoval nepružnost našeho už tak dost nepružného pracovního trhu.
Je mi jasné, že kromě ekonomicky nejefektivnějších postupů musí politici hledat také cesty, které jim zajistí přízeň voličů. Nic nedělání by masy vnímaly jako chybu, když vidí, že všude ve světě se hází záchrannými kruhy a opozice dennodenně přichází s populistickými návrhy, ekonomicky však zcela kontraproduktivními. Opozice hraje jen o přízeň voličů, na finančním zdraví české ekonomiky jí vůbec nezáleží. Bohužel.
Je velmi jednoduché přijít s něčím, co se bude líbit občanům. Je však velmi těžké najít skutečně efektivní opatření, která budou prospěšná české ekonomice a ještě se budou líbit občanům. Naprostá většina opatření totiž zdaleka nepřinese takový efekt, aby alespoň vyrovnal náklady (ať už na straně mimořádných vládních výdajů, nebo poklesu příjmů).
Hlavně držet pevnou ruku nad státní kasou
Někdo možná namítne, že v době recese by vláda měla myslet především na občany i za cenu vyššího deficitu ve státní kase. Jistě, to si může dovolit například Abú Dhabí, Saudská Arábie nebo Chile, které v době ekonomické prosperity vytvářely rezervy. Naše předchozí vlády bohužel tuto zemi i v době ekonomické prosperity zadlužovaly. Peníze na rozhazování tedy nemáme a každé další zadlužování je velmi nebezpečné.
Mnozí možná zapomínají na to, že se Česká republika může u svých závazků chlubit ratingem A+/A (Standard&Poor ’ s). Pokud by však nyní ministr financí Miroslav Kalousek nedržel nad státní kasou pevnou ruku, mohli bychom velice rychle o tento rating přijít, což by se naší zemi silně prodražilo (vyšší úroky u dluhopisů a nižší příliv zahraničních investic). Toto je potřeba mít na paměti při zvažování různých stimulačních balíčků. Rázem se všechna jednorázová opatření s výjimkou snížení pojistného na sociální pojištění jeví neefektivní a zároveň riziková, tudíž zcela bezpředmětná.
Přestože chápu, že situace vlády je nyní složitá a má daleko těžší výchozí pozici pro boj o voliče, jakožto občan České republiky a daňový plátce mám momentálně na vládu následující prosbu:
„Zapomeňte na krátkodobé stimuly a neplýtvejte penězi na neefektivní populistické balíčky. Zaměřte se na posílení imunity exportu, zdravý životní styl státní kasy a podporu nových podnikatelských nápadů. Jinak věnujte raději úsilí plánovaným dlouhodobým reformám. Udělejte maximum pro dotažení reformy daňového systém a pokuste se provést také důchodovou reformu. Když to nezvládnete vy, tak budoucí vlády už vůbec ne. Více nechejte na volné ruce trhu. I české ekonomice prospěje recese, je to důležitý ozdravný proces, při kterém dochází k pročištění trhu od neefektivity. Sama o sobě recese je pak hlavní stimul, který ekonomika potřebuje, aby se z recese dostala na novou růstovou dráhu.“
Zavést odpovědnost politiků
Ještě jedna perlička, zvedám všechny ruce i nohy na podporu návrhu Tomáše Sedláčka krátit ministrům a jejich náměstkům platy, přesáhne-li ministerstvo schválené výdaje. Zároveň by mohly v opačném směru fungovat i bonusy při úsporách. Když to zobecníme, bylo by žádoucí zavést určitou odpovědnost politiků za jejich kroky, dodržování rozpočtu je asi to nejjednodušší, ale byl by to určitě krok správným směrem.
