Rizikem experimentu je, že k žádoucímu oddlužování nedojde a že bude spuštěn další cyklus růstu dluhů a kumulace nerovnováh, čehož důsledkem budou bubliny v cenách aktiv a budoucí problémy. Výsledek Velkého oživení nutně ovlivní výsledky dosahované různými typy investic.
Velký experiment pro odvrácení Velké deprese
Velká deprese, označovaná také jako Světová hospodářská krize, představuje pojem, který se vepsal do dějin. Je tomu již téměř sto let, kdy po krachu na americké akciové burze nastoupila finanční a hospodářská krize. Celosvětové hospodářství bylo tehdy ochromeno, nastoupila masová nezaměstnanost a rostlo sociální napětí. Vše tenkrát vyřešil až rozvrat způsobený druhou světovou válkou.
Ve vztahu k příčinám obecně platí, že splasknutí investičních bublin nafouknutých nadměrným dluhem vede k prudkému poklesu cen aktiv a způsobuje škody v bilancích firem, domácností i států.
Snaha o vylepšení rozvah znamená, že získá-li dlužník likviditu, snaží se jí použít ke splácení dluhů. To vede k rozvahové recesi, kdy hodnota aktiv dlužníka klesla, zatímco výše jeho závazků zůstala stejná a dlužník se s tím musí vypořádat.
Když i věřitelé v podmínkách nejistoty chtějí zůstat likvidní, omezují půjčování a kupují likvidní bezpečná aktiva, bez ohledu na jejich nízké výnosové míry. Snaha dostat aktiva a závazky zpět do rovnováhy ochromuje ekonomiku a může vést k depresi, jako se to stalo právě v roce 1929. O dopadech toho bylo napsáno mnoho, a hodně toho vypovídají dobové obrázky.
REKLAMA
Obr. 1: Velká deprese, kdy v důsledku rozvahové recese na hospodářství dopadla nezaměstnanost zdrojů, docházelo k výprodejům aktiv a vládla bezradnost.
Zdroj: „great depression“, google.cz
Investiční a ekonomický komentátor Anthony Boeckh je autorem knihy Velké oživení aneb Jak investoři mohou profitovat z nového světa peněz (The Great Reflation – How Investors Can Profit From the New World of Money). V úvodu autor vysvětluje, že ve snaze o dosažení ekonomického zotavení po krachu v letech 2008 – 2009 a odvrácení možné deprese byl použit nevídaný experiment. Díky masivnímu tištění peněz ekonomika oživuje – pomoci mají vyšší objemy poskytnutých úvěrů a vyšší veřejné deficity.
V situaci kdy jsou rozvahy domácností a firem natolik přetížené, jako tomu bylo v roce 2008, je takové řešení odůvodněné. Finanční systém nelze nechat projít volným pádem, při kterém by se dluhy umazaly prostřednictvím bankrotů – nelze použít ohně, aby se sám spálil. Fiskální a měnová restrikce by mohla ekonomiku zatlačit do deprese. Naopak peníze vrhnuté do ekonomiky, usnadní soukromému sektoru vytváření úspor a snižování zadluženosti.
REKLAMA
Obr. 2: Velké oživení, kdy experimentální zásahy fiskální i měnové politiky zabránily pádu do deprese. Měnové zásahy vytváří jak riziko a nejistotu, tak nové investiční příležitosti.
Nízká spotřebitelská inflace a rizika bublinové ekonomiky
V současné době uplatňované udržování uměle nízkých úrokových sazeb ulevuje dlužníkům a umožňuje jim levněji refinancovat závazky. Nízké sazby a uvolněná měnová politika se nutně nemusí odrazit v inflaci nákladů na živobytí, ale může se projevit v inflaci cen (některých) aktiv.
Mandátem soudobých úřadů centrálních bank je udržování stabilní hodnoty peněz právě z hlediska nákladů na živobytí, tedy inflace spotřebitelských cen (CPI). Případná inflace cen aktiv, tedy různých forem a podob majetku, jako jsou akcie, dluhopisy nebo nemovitosti, není pro tvůrce měnové politiky až tak důležitá.
V posledních letech se ukazuje, že ve vyspělých zemích aktuálním problémem není ani tak inflace spotřebitelských cen, jako velká inflace cen aktiv, často doprovázená velkou volatilitou. Na pozadí této inflace stojí vedle iracionální nevázanosti nutně i nadměrný růst nabídky peněz pod taktovkou uvolněné měnové politiky, s odkazem na klesající inflaci spotřebitelských cen
REKLAMA
Obr. 3: Globalizované hospodářství umožňuje stlačovat inflaci spotřebitelských cen, peníze vytvořené díky uvolněné měnové politice mnohdy na povrch vyplouvají v podobě bublin v cenách aktiv.
Závěr
Současné Velké oživení je podle Boeckha jen další kapitolou inflační ságy a existence měnového systému bez jakéhokoli ukotvení. Vyspělé ekonomiky prožívají pokračování období, kdy díky obchodování s exportně zaměřenými zeměmi získávají levné obchodovatelné zboží, umožňující levně uspokojovat potřeby spotřebitelů v domácí ekonomice a snižovat inflaci spotřebitelských cen.
Na straně druhé rostou ceny toho, co není neobchodovatelné. Klesající úrokové sazby pak vedou k dluhovým orgiím a rozpočtovým deficitům, přítok zahraničních úspor umožňuje více si půjčovat. Čím déle takové podmínky přetrvají, tím více bude domácí ekonomika deficitních zemí zatížena dluhem. V těchto podmínkách existuje značné riziko, že ceny domácích aktiv, do kterých jsou směřovány úspory, v budoucnu propadnou.
Na jedné straně existují snahy k napravení rozvah a oddlužování, což vytváří deflační tlaky. Tyto tlaky pak vyvažují zásahy, jako je politika nulových úrokových sazeb nebo měnové intervence. Výsledek těchto dvou protichůdně působících sil ovlivní i výsledky investic do různých tříd aktiv.
Poselství v diskutované knize říká, že investoři musí pozorně sledovat, kdo přetahovanou o budoucí směřování vyhraje. Zatímco pokračující oddlužení by mohlo vést k trvalé deflaci a stagnaci, jakou prošlo Japonsko, úspěšné oživení povede k dalšímu cyklu inflace cen aktiv a potenciálně k další mánii a nekontrolovatelnému růstu úvěrů.
Pokud Velké oživení nastoupí, po nějaké době se podmínky stabilizují, vzpomínky na krizi vyblednou a znovu se vynoří agresivní úvěrové instituce, které inovují produkty, aby těžily z nových ziskových příležitostí. To zatlačí konzervativní instituce v konkurenční honbě za zisky, aby udělaly to samé. Všechny tyto skutečnosti je při tvorbě investičního portfolia vnímat a přizpůsobit se jim.