V editorialu jsem slíbil seriál článků na téma složení dlouhodobého dynamického portfolia. Začneme základním rozložením. Jak by dle mého názoru mělo vypadat vyváženě diverzifikované portfolio pro dynamického investora s delším investičním horizontem?
1) Dynamická versus konzervativní část
Základní koncept každého portfolia je sestaven z konzervativní a dynamické složky. U některých investorů je možné zahrnout ještě vyloženě spekulativní složku. V souvislosti s tím si vzpomínám na názorný výklad Víti Macha z SFM Group, který se pokusím parafrázovat.
Portfolio je jako plachetnice. Konzervativní složka je dřevěný člun, dynamická složka pak plachta. Nebude-li v portfoliu dynamická složka, z luxusní jachty bude obyčejný vor, který bude unášen mořem a nikdy nedopluje do svého cílového přístavu. Kdyby naopak na moři plachta neměla člun, bude ji beznadějně unášet vítr, dokud ji neutopí ve vlnách.
Má-li plachetnice doplout do cíle, potřebuje člun i plachtu: zároveň je třeba know-how a zkušenosti, jak loď ovládat (i kdybych já osobně měl sebedokonalejší jachtu, obávám se, že bych stejně nikam "nedosailoval").
Tedy konkrétní podíl konzervativní a dynamické složky pro naše dlouhodobé dynamické portfolio je odvislý od přístupu ke správě investic. U pasivních portfolií (podílové fondy, indexové produkty) doporučuji poměr 20-30 procent konzervativní složka a 70-80 procent dynamická.
Pokud je však portfolio spravováno aktivně (bonus a discount certifikáty, alfa, expres a další strategie), pak je možné dosahovat vyšší garance. Takže poměr konzervativní ku dynamické složce se vyrovnává (50/50) při zachování dlouhodobě rovnocenného potenciálu výnosů.
2) Diverzifikace mezi různá aktiva
Nejdůležitější je rozkládat investice do více druhů aktiv. Základem jsou akcie a dluhopisy, a to z toho důvodu, že mají z dlouhodobého hlediska negativní korelaci. To v praxi znamená, že když akcie rostou, dluhopisům se příliš nedaří. Naopak v temných časech pro akcie oslňují dluhopisy někdy až dvojcifernými zisky.
Růst cen akcií je zpravidla provázen zvyšováním úrokových sazeb. To má za následek, že stávající úroková prémie dříve vydaných dluhopisů přestává být pro investory zajímavá (dají přednost novému dluhopisu s vyšší úrokovou prémií), a tak cena těchto dříve emitovaných dluhopisů mírně poklesne. Pokles je tlumen inkasovanou úrokovou prémií. Avšak i přes tento tzv. yield se investor může někdy dostat do ztráty.
Naopak když dojde k útlumu hospodářství a akciím se nedaří, sahá centrální banka ke snižování úrokových sazeb, aby zlevnila půjčování peněz, a podpořila tak investice firem. V souvislosti s klesajícími úrokovými sazbami se již emitované dluhopisy stávají pro investory atraktivnější. Jejich cena roste.
Ovšem diverzifikace pouze mezi akcie a dluhopisy je zastaralá a nedostatečná. Do portfolia je vhodné zahrnout další aktiva, konkrétně nemovitosti a komodity. Jejich hlavní přínos je v tom, že se vyvíjí takřka nezávisle na akciích i dluhopisech. Teprve při zahrnutí komodit a nemovitostí se můžeme bavit o vyváženém portfoliu.
Pátou strategickou a na ostatních aktivech nezávislou oblastí, kterou je možné do portfolia zahrnout, jsou měny. Zde se dá profitovat jak na pohybech kurzů jednotlivých měnových párů, tak dále na vyšších úrokových sazbách, které se k dané měně vztahují. Doporučuji zahrnovat výhradně u aktivně spravovaných portfolií, případně u pasivních portfolií jako ryze spekulativní složku.
Poslední velmi důležitou složkou portfolia je likvidní rezerva. Nejčastěji se zde využívá nástrojů peněžních trhů, alternativou jsou spořící účty apod. I u dlouhodobého dynamického portfolia je důležité mít likvidní rezervu. Mnohdy se na to zapomíná.
Rezerva se může hodit při vyšších nečekaných výdajích, kdy je potřeba odkoupit část investic z portfolia. Často ji pak investor ocení v situaci, kdy se naskytne obzvlášť atraktivní investiční příležitost. Pokud se v takovém případě použije k investici prostředků z rezervy, je dobré tuto rezervu postupně zase vytvořit.
Nejčastěji doporučuji následující rozložení dlouhodobého dynamického portfolia:
3) Denominace portfolia
Posledním aspektem, kterým se dnes budeme zabývat, je denominace portfolia – neboli v jaké měně investovat?
Oproti mnohým konzervativcům, zastáncům české koruny, já zásadně u dlouhodobého dynamického portfolia doporučuji využívat při investování třech měn – českou korunu, euro a americký dolar. Investor, který v běžném platebním styku používá výhradně českou korunu, tak podstupuje měnové riziko.
Avšak toto riziko je vykoupeno daleko širším spektrem produktů, kterých lze využívat. Investovat pouze na českém trhu není pro diverzifikaci reálné (k tomu se dostanu v následujících článcích). A instrumenty, které investují na zahraničních trzích, a při tom zajišťují pevný kurz koruny, je možné napočítat na prstech rukou.
Proto doporučuji relativně rovnoměrně rozložit investice do všech třech měn. Americký dolar bych v podmínkách většiny Čechů mírně podvážil.
Tímto teprve začínáme. Rozebrali jsme si základní rozložení portfolia. V navazujících článcích se budu věnovat zvlášť jednotlivým druhům aktiv a pokud o to bude zájem, dostaneme se i k používání různých aktivních a pasivních investičních strategií. Ale nepředbíhejme.