Jak zatraktivnit životní pojištění pro investice
V současné době platí naprosto s jistotou: Životní pojištění jakéhokoli charakteru (investiční, kapitálové, univerzální, flexibilní…) je vhodné na krytí rizik a nikoli na investice a spoření. Do spořicí či investiční složky by měla jít pouze minimální částka – tzv. postačitelné pojistné. Vše nad tuto částku je pro klienta nevýhodné.
Tip: Co spojuje rizikové a kapitálové životní pojištění?
Důvodů, proč jsou investice přes životní pojištění nevýhodné, je celá paleta – od přemrštěných poplatků a nízkou transparentnost, přes daňovou nevýhodnost, po kreditní riziko pojišťovny, které se v produktu ukrývá a které si mnoho lidí neuvědomuje. Martin Podávka, ředitel úseku pojištění osob pojišťovny Allianz, v časopise Pojistný obzor shrnul, co a jakým způsobem by se mělo změnit, aby pojištění bylo opět atraktivní i pro investice.
Většinu práce na přivedení investic prostřednictvím pojištění opět na výsluní by měly uskutečnit samy pojišťovny. Část práce ale leží na zákonodárcích – a podle Martina Podávky se nejedná o aktuálně prolobbovávanou regulaci provizí, ale o zrovnoprávnění investic pojišťoven s ostatními investičními produkty. O nákladovost – poplatkovou strukturu by se měly postarat pojišťovny.
Investiční životní pojištění (jakožto nejzářnější představitel rezervotvorných pojistek, ovšem obdobně závěry platí i u ostatních produktů s investiční složkou) v prvé řadě nemá oddělený majetek pojišťovny a pojištěného – investora. To je anomálie, která byla již odstraněna v rámci penzijní reformy u penzijních fondů, v nichž je oddělený majetek účastníků od majetku penzijní společnosti. Tato zdánlivá drobnost má dalekosáhlé důsledky v případě úpadku správce kapitálu, v tomto případě pojišťovny.
REKLAMA
Správce konkursní podstaty by v případě konkursu pojišťovny musel považovat veškeré klientské investice za majetek pojišťovny, který by byl tím pádem součástí konkursní podstaty, zatímco pojištění by byli držiteli pouze pohledávky vůči pojišťovně a zařadili by se mezi ostatní věřitele v očekávání alespoň podílu na části zpeněženého majetku pojišťovny. A pravděpodobně by na ně nezbylo tolik, kolik měli na svých virtuálních účtech. Přestože krachy pojišťoven i vlivem dohledu centrálních bank nejsou na denním pořádku, zvyšuje se tím riziko klientů – v tomto případě o kreditní riziko pojišťovny.
U klasických podílových fondů či u dnešních penzijních fondů je majetek klientů oddělen od majetku správcovské investiční nebo penzijní společnosti. V případě jejich bankrotu by tak správce konkursní podstaty prodal klientský kmen jinému správci a pro klienty by se kromě hlavičky na výpisu z účtu nic převratného nestalo. Rozhodně by o své peníze krachem správce nepřišli.
Bez legislativního zásahu ovšem oddělit investiční složku od majetku pojišťovny nelze. Kupodivu tímto se novela zákona o pojišťovnictví nezabývá…
Investice přes životní pojištění jsou i daňově nevýhodné. Sice si může klient odečíst až 12 tis. Kč ročně zaplaceného pojistného na krytí rizika smrti a rezervotvornou složku, nemůže ale následně využít osvobození výnosů od daně z příjmů, jako je tomu u klasických investic do podílových fondů či přímo do akcií. U nich stačí cenný papír držet tři roky a veškeré kapitálové výnosy (čili zisky z růstu ceny cenného papíru, nikoli např. z dividend) jsou od daně z příjmů osvobozeny. I v tomto bodě by byl vhodný zásah legislativy.
REKLAMA
Ostatní nedostatky mohou odstranit pojišťovny. I když jim zákon neukládá, aby sestavovali s klienty investiční dotazník, některé tak již ze svých podmínek činí. Klientům díky tomu nemůže zprostředkovatel či pracovník pojišťovny sjednat nevhodně rizikový produkt. Na povinném předkládání investičních dotazníků se může též dohodnout Česká asociace pojišťoven (ČAP) v rámci samoregulace.
Největší nedostatek životních pojistek pro investice je ale v nákladovosti. „Nežijeme ve vzduchoprázdnu, klient má možnost volby. Pro spotřebitele by nebylo racionální, pokud by používal ke spoření produkt, který je nákladově horší. Z tohoto pohledu jsou jedinými přípustnými poplatky vstupní poplatek (do 5% z hodnoty investice) a poplatek za správu fondů (započítaný v ceně podílových jednotek). Nelze být alternativou k podílovým fondům s produktem zahrnujícím další nákladové položky: počáteční poplatek, stornopoplatek atd.,“ uvádí Martin Podávka s tím, že není vhodné ani kopírovat některé novodobé manýry investičních společností, jako jsou předplacené poplatky. „Jeho zavádění do dalších produktů je z dlouhodobého hlediska jasnou chybou,“ dodává Martin Podávka.
Má ale smysl oživovat investice u životního pojištění? Jedním z důvodů by mohlo být například možnost sjednání zproštění od placení investice v případě invalidity. Otázkou ale je, zda toto nelze jednoduše nahradit vyšší rentou v rámci pojištění invalidity, z níž lze stejně dobře hradit pravidelné investice i v jiných produktech.