Jaký bude rok 2007

• V roce 2007 nenastane žádná významná finanční krize, ani ve světě ani v ČR.
Každá významná finanční krize během uplynulých 15 let byla již drahnou dobu předtím diskutována v odborných kruzích.

Argentina byla velkým tématem již několik let před svojí platební neschopností v roce 2002. Také ruská finanční krize v srpnu 1998 byla dlouho předtím signalizována a samotné její propuknutí nikoho nepřekvapilo.

Asijská krize v roce 1997 sice přišla relativně nečekaně, ale ekonomové upozorňovali na závažnou nerovnováhu již dva roky předtím. Totéž platilo i o mexické krizi v roce 1995. A náznaky české finanční krize z roku 1997 byly odborníkům patrné s dlouhým předstihem.

V současnosti žádná krize srovnatelná s uvedenými nehrozí, alespoň v žádné ekonomice, která má nějaká význam. (Přiznám se, že Mozambik, Vanuatu nebo Nepál nemám nastudované do velkých podrobností.)

Pokud jde o často diskutovaný deficit obchodní bilance USA, jde o pseudoproblém, který zřejmě vyplývá z použití velmi zastaralé metodiky statistické evidence exportů a importů. O něco závažnější by mohla být tzv. bublina nemovitostí, ale ani v tomto případě se zřejmě nejedná o fatální záležitost.

• Ani ochlazení amerického trhu nemovitostí nepovede ke katastrofě.
V minulosti bývaly americké ekonomické recese doprovázeny poklesem růstu na trhu nemovitostí. (Je zajímavé, že během poválečné historie USA cenové indexy ani jednou nepoklesly na celonárodní úrovni – vždy jen na úrovni jednotlivých států nebo okresů.)

^REKLAMA

Odtud se usuzuje, že pokles nemovitostí = pokles ekonomiky. Leč není tomu tak. Příčinná souvislost je taková, že pokles růstu peněžní zásoby v období recese a pokles růstu reálných příjmů se promítly do zpomalení cen nemovitostí.

Takováto je kauzalita, nikoli opačná. Pokles cen nemovitostí (způsobený například příliš velkým objemem nové výstavby) by se nemusel nutně promítnout do recese celé ekonomiky.

Existuje jen jediný věrohodný mechanismus, který by umožnil, aby se pokles cen nemovitostí promítl do zpomalení ekonomiky.

Tímto mechanismem je úvěrová krize, která by teoreticky mohla vzniknout tak, že růst podílu špatných úvěrů podstatně zpomalí růst objemu úvěrů v ekonomice – tedy i nám známý "credit crunch".

V současnosti neexistuje ani náznak krize na trhu úvěrů. Podíl hypotéčních úvěrů s platbami zpožděnými o více než 90 dní dosahuje na hypotékách v USA pouhých 0,70 % (údaje k 3. čtvrtletí 2006).

^REKLAMA

Podíl čistých ztrát dosahuje dokonce jen 0,07 %, což je zcela zanedbatelné. Podíl čistých ztrát na spotřebitelských úvěrech dosahuje 2,50 %, tedy rovněž nijak dramatické číslo. Navíc od roku 2005 se toto číslo dokonce zlepšilo.

• Americká výnosová křivka se zploští zhruba na úrovni 4,7 %.
Americké úrokové sazby v posledních letech již několikrát překvapily. Naposledy v roce 2006, kdy se na delší dobu "ustanovila" inverzně skloněná výnosová křivka (tj. krátkodobé úrokové sazby převýšily dlouhodobé sazby.

Inverzní sklon výnosové křivky je málo obvyklý, přičemž v historii se často vyskytoval na začátku ekonomických recesí. Také proto v roce 2006 mnozí ekonomové předpovídali vyšší pravděpodobnost recese v americké, a tudíž i ve světové ekonomice.

Nicméně samotná prostá skutečnost, že krátké sazby převyšují dlouhé, k recesi nevede. Neexistuje žádný mechanismus, který by recesi mohl způsobit pouze díky inverzi výnosové křivky.

Spíše je tomu tak, že tvar výnosové křivky indikuje jistou konfiguraci ekonomických ukazatelů, které k recesi vedou. Pokud krátkodobé sazby převýší dlouhodobé, může to být známkou příliš restriktivní měnové politika, která k recesi skutečně zpravidla vede.

^REKLAMA

V minulosti k tomuto jevu také několikrát opravdu došlo. V současnosti se však nezdá, že by americké úrokové sazby na krátkém konci byly nepřiměřeně vysoké. Proto je mechanické uvažování typu inverzní výnosová křivka = recese příliš zkratkovité.




A nyní několik silných tvrzení, kterým se raději vyhnu. Osobně se domnívám, že by se jim měl vyhnout každý svéprávný ekonom, protože předpovídat kursy měn a akcií zpravidla nelze:

• Americký dolar bude nadále oslabovat.
Možná bude, možná nebude. Nikdo neví. Důvody pro oslabení: (a) negativní "polarizace" názorů trhu; (b) možnost snižování základních úrokových sazeb v USA při paralelním růstu eurových sazeb; (c) v delším historickém srovnání není dolar až tak dramaticky slabý.

Důvody pro posílení: (a) dolar již klesal tak dlouho, že může nastat "přepólování" názoru trhu; (b) americká ekonomika je silnější, zdravější a robustnější než evropská; (c) růst americké měnové zásoby je dlouhodobě pomalejší než růst eurové měnové zásoby, což se jednou musí na trhu projevit.

• Akcie nadále porostou
Jedinou jistotou akciového trhu je, že bude kolísat. V posledních letech akcie rostly téměř celosvětově díky nadbytku globálního kapitálu, menšímu strachu z terorismu a skutečnosti, že poslední velká finanční krize se konala naposledy v roce 2002 (v Argentině.) Jenomže od té doby si světové trhy natolik navykly na bezproblémové prostředí, že i relativně bezvýznamná krize může otřást důvěrou investorů.

V červnu 2006 jsme viděli, že i celkem bezvýznamná zpráva o poklesu tempa růstu měnové zásoby dosti slušně vykolejila světové akciové trhy, včetně pražské burzy.

Ačkoli žádná velká světová krize se téměř určitě konat nebude, nelze vyloučit, že i relativně bezvýznamná událost (jako například případné problémy bankovního sektoru na Islandu nebo fiskální krize v Zimbabwe) se stane spouštěcím mechanismem, který "přepóluje" dosavadní pozitivní ladění trhu.

Je dokonce vysoce pravděpodobné (asi tak na 90 %), že k opakování scénáře z června 2006 během roku 2007 dojde (jen ať se proboha nikdo neptá, kdy.)

Na jedné straně tedy máme rostoucí trend akciových trhů způsobený robustními a z velké části vypočitatelnými faktory, jako je růst peněžní zásoby a růst zisků.

Na druhé straně je zde nevypočitatelné a nepředvídatelné riziko plynoucí z psychologie trhu. A třebaže nečekáme žádnou skutečnou krizi, je možné, že z psychologických důvodů by letos akcie mohly mít i záporný výnos.

Ale to se již dostávám k předpovědím typu "nebude-li pršet, nezmoknem", kam jsem se dostat rozhodně nechtěl.