Podle demonstrantů šlo o práva občanů. Těžko říci, jak je možné naplnit nějaká práva (kromě práva na shromažďování) tím, že s transparentem pochoduji městem a případně postříkám sprejem dveře banky, a když se sešeří, začnu zapalovat auta, rozbíjet výlohy a házet na policii kamení.
Zapalováním táboráků nezaplatím dluh, ostatně stejně, jako ho nezaplatím nahrnutím odpadků před vchod burzy nebo sprejováním nápisu „zloději“ na zeď hotelu. Pochodující alternativní lidé se rozčilují na globalismus, což doprovázejí soustavným používáním mobilních telefonů, iPadu, iPhonů a sociálních sítí, jako místo schůzky si nedávají roh té a té ulice, ale GSM souřadnice… Není koncentrovanější ukázka globalizace, než právě tyto technologie. A není přesnější ukázka intelektuální bezmoci těchto lidí, než právě zmíněný rozpor.
Ony davy ve více než pěti stovkách měst po celém světě totiž ve své většině globalizaci milují, nemohou už bez ní žít, zbožňují produkty a technologie, které globalizaci zrodily a které jsou jejím srdcem, jejími nervy, kostmi i svaly.
Páteří globalizace je internet. Kdo hlásá „Pryč s globalizací“, měl by asi vědět, že jedinou cestou, jak svět znovu rozdělit do lépe uchopitelných světadílů nebo spíše jen regionů či oblastí, je zastavit tento proud svobodných informací. Srdcem globalizace je mezinárodní obchod. Pokud opravdu tito demonstranti chtějí zastavit globalizaci, musí vztyčit znovu obchodní bariéry. Pak ale mohou mít jisté potíže se sháněním ingrediencí do jejich oblíbeného mojita. Svaly globalizace, to je doprava, především letecká. Omezme ji administrativně nebo ji rovnou zakažme – globalizace zmizí stejně, jako odejde vlna tsunami. Ale tito bojovníci proti globalizaci by si také měli uvědomit, že tím končí možnost jet brigádnicky sbírat hrozny na Nový Zéland nebo jahody do Skandinávie. Nervy globalizace jsou komunikační sítě – telefonní i ony sociální, jako Facebook. Roztrhejme je tedy, protože ony globalizaci umožňují.
To jsem zvědav, jak budou ony miliony převážně mladších žen a mužů trávit svůj čas. Okopáváním zahrádek tak, jak to dělali jejich prarodiče?
REKLAMA
Problém oněch demonstrantů je, že chtějí benefity, ale nehodlají nést náklady. Chtějí z globalizace to, co je jim sympatické, odmítají zbytek. Což je, řečeno mírně, ukázkou jisté intelektuální nedostatečnosti.
Tuto nedostatečnost není možné maskovat skandováním hesel o právech občanů, i když je to skandování hodně hlasité. Nejďábelštějším vyjádřením těchto omylů je tvrzení, že „dluh není náš“. Fascinující. Lidé, kteří se zároveň dožadují vyšších výdajů na školství, na zdravotnictví, na sociální podpory, dotací na vytváření pracovních míst a stovek dalších způsobů utrácení, tvrdí, že „dluh není náš“? Je to tak nekonečně hloupé, že se jenom těžko hledají slova, jak to komentovat.
Jistě – finanční systém zrozený s globalizací má svůj díl viny na marasmu nynější doby. Ale banky se nezadlužovaly, ty peníze půjčovaly. Zadlužovaly se státy vedené politiky a ty politiky zvolili lidé ze své vůle. Měli zvolit jiné nebo kandidovat sami. Když demonstranti na Wall Street nebo na evropských náměstích pokřikují, že jich je 99 procent, mají vyhráno. Ať v příštích volbách převezmou moc a mohou svět reformovat k obrazu svému. Jenže to oni neudělají. Vědí totiž velmi dobře, co nechtějí. Nechtějí nést náklady a nechtějí odpovědnost. Ale zjevně naprosto mlhavé ponětí mají o tom, co chtějí. Mnozí z nich nemají ani odvahu použít svého opravdového občanského práva a nejdou volit. Prý nemají koho.
Jestliže někdy čteme v novinách články, podle kterých politici mají naslouchat lidem z náměstí, protože tito lidé jsou budoucností svých zemí, pak nás čekají opravdu zlé časy. Jestli mladší generace nemohou nabídnout nic konstruktivnějšího, než ono „hnutí rozhořčených“, pak Pán Bůh s námi a zlé pryč.
