Nutnou podmínkou pro spuštění OMT je dohoda periferní vlády s Trojkou na pomoci z fondu ESM (tu musí schválit národní legislativci – v Německu Bundestag). Teoreticky tak má německý daňový poplatník poslední slovo v tom, jestli OMT rozjet nebo ne. Dotčená se ale cítí německá Bundesbanka – finální slovo by podle řady jejich členů měla mít ona, aby si uchovala svojí nezávislost na fiskální politice. Jak vše dopadne? Spolu s většinou analytiků věříme, že německý ústavní soud fungování OMT výrazně nezkomplikuje. Na druhou stranu úplně beze změny OMT asi nezůstanou. Šéf německého ústavního soudu včera otevřeně řekl, že při rozhodování vůbec nebudou brát v potaz účinnost spuštění OMT na trzích.
Ta je zjevná od poloviny roku 2012. Díky představení tohoto nástroje jdou periferní výnosy vesměs dolů, a to aniž by ECB musela ve skutečnosti intervenovat na trzích. Naopak, její bilance se na rozdíl od bilance Fedu začala od začátku tohoto roku rychle smrskávat. Německý ministr financí W. Schauble a člen bankovní rady ECB J. Asmussen včera před soudem hájili stanovisko, že ECB jedná v rámci svého mandátu, zůstává nezávislá a nemůže být nařčená z přímého financování vlád. To je převládající argumentace, která poukazuje na to, že primárním cílem OMT není financovat vlády. Opačného názoru je šéf Bundesbanky J. Wiedmann. Včera soudu řekl, že OMT podle něj stírají hranici mezi měnovou a fiskální politikou a mohou snížit disciplínu periferních vlád. Podle něj by bylo dobré, aby se vyjasnily pravomoce ECB (článek 123). Před otevíráním článku 123 většina ekonomů a právníků ECB varuje – může to být otevření Pandořiny skříňky, které by do politiky ECB i na trhy vneslo výraznou nejistotu. Podle posledních zpráv z Německa lze verdikt očekávat spíše až po parlamentních volbách (22.9 2013).
Jan Bureš
Hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
