Jiří Šindelář: Pojišťovny chtějí zakonzervovat trh

V současné chvíli se na legislativním poli v rámci finančního poradenství odehrává menší bouře. Je schvalována řada novel zákonů, jsou implementovány nové evropské směrnice.  Jakou připravovanou změnu vnímá unie jako největší zásah do finančně poradenského trhu?

Nejvíc sledovanou novelou je zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích, tedy pověstná 38ka, která je v současné době v druhém čtení v Rozpočtovém výboru a kde se již naplno projevila snaha do ní prosadit regulaci provizí ze strany pojišťoven a některých poslanců. To vnímáme jako největší hrozbu v tuto chvíli.

Další je novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu v souvislosti se směrnicí MiFID II, zákon o úvěrech spotřebitelům, hypoteční směrnice… to jsou takové věci zatím spíše v pozadí.

Zákon č. 38/2004 Sb. je v legislativním procesu již přibližně 4 roky a v průběhu času prodělal několikrát zvraty o 180°. Mimo jiné se již několikrát o regulaci či neregulaci provizí diskutovalo. Proč se podle vašeho názoru opět vrací do hry?

To je otázka primárně na naše partnery z pojišťoven. Tam je zájem jasně z této strany a to zejména od velkých hráčů: zakonzervovat trh a zvýšit zisk na úkor zprostředkovatelů a spotřebitelů. To je potřeba říci. Zprostředkovatelské asociace, i ministerstvo financí v té vládní verzi, která prošla před schválením ve vládě také LRV, žádnou regulaci provizí nenavrhovaly.  

Bohužel v rozpočtovém výboru sněmovny došlo k šokujícímu obratu, když snahu pojišťoven nenadále podpořil i náměstek Pros, zcela v rozporu s dosavadním odborným stanoviskem Ministerstva financí. Šlo o již známý pozměňovací návrh poslance Ladislava Šincla, který stropuje celkovou provizi za sjednání životního pojištění na 150 % ročního pojistného rozloženou do pěti let, s limitem na možnost promítnout náklady na provizi do odbytného (max. 20% ročně).

^REKLAMA

Jaké důvody ministerstvo pro podporu pozměňovacího návrh uvedlo?

Samozřejmě ochrana spotřebitele, odůvodněná onou „vějičkou“ v podobě stropu na provizní poplatky. Profesionálům z branže nemusím říkat, že tato obezlička tváří v tvář poplatkové kreativitě pojišťoven nic neznamená, a že ty zmíněné čtyři miliardy se opravdu v systému přesunou – ale velmi pravděpodobně nikoliv ke klientům.

Pozměněné stanovisko ministerstva jde v konečném důsledku proti zájmu spotřebitelů. Pracujeme velmi intenzivně na tom, abychom tento fakt vysvětlili i poslancům, včetně poukázání na podivné okolnosti názorové piruety pana náměstka Prose. Vždyť ještě několik dnů před rozpočtovým výborem MF psalo, že „návrh představuje cenovou regulaci, která je obecně v rozporu s principem svobody smlouvy“ a „vykazuje riziko, že se dotyčný paragraf nevztahuje na pojistitele při jeho interní distribuci“. O několik hodin později již bylo vše jinak a pan náměstek návrh svého stranického kolegy na výboru téměř adoroval. Není to zvláštní?

V tomto směru však nejde jen o naší informační kampaň na půdě sněmovny. Každý zprostředkovatel či finanční poradce, jemuž není osud jeho podnikání lhostejný, by se nyní měl obrátit na svého poslance, ale také na key accounta své partnerské pojišťovny. Tlak „zdola“ může být pro finální výsledek zásadní.

Zmíněný návrh však není prvním pokusem „sáhnout“ do provizí. Česká národní banka se pokusila regulaci provizí prosadit v rámci novely zákona o pojišťovnictví, kam ostatně směřuje i výše zmíněný pozměňovací návrh…

Je to tak. Vnímáme i tuto snahu ČNB, která koreluje s tím, o co usilují pojišťovny. Velmi nás to znepokojuje. Bereme podobné aktivity jako snahu České národní banky usnadnit si dohled nad oblastí zprostředkovatelů, kterou z hlediska výkonu dohledu sama v klíčových letech 2006 – 2010 možná poněkud zanedbávala. Že by nyní pomyslný „úklid“ měla zaplatit slušná většina poradců, se nám nezdá fér.

Co je největší problém případné regulace provizí? V čem vidíte největší nebezpečí pro finančně poradenský trh? Podle obhájců regulace by měla zabránit nekalým praktikám.

To určitě nezabrání. Jak zabrání rozložení v čase a pětileté storno tomu, aby po několika letech přišel konkurenční poradce a smlouvu přepojistil? Nebo to udělalo call centrum pojišťovny v rámci konverze? Dokud nezačne dohled přetáčení smluv s negativním dopadem na klienty tvrdě penalizovat, je iluzí si myslet, že jej vyřeší cenová regulace. Mimochodem, ručí snad pan poslanec Šincl pět let za svou práci v parlamentu?

Na druhou stranu je ale potřeba říci to, že problému přepojišťování, které negativně dopadá na klienta, jsme si vědomi a na nutnosti ho řešit panuje obecná shoda. Přepojišťování na trhu existuje, otázka ale je, jaký je jeho rozsah a dopad na klienty.

Některé odhady hovoří až o 1 milionu přepojištěných smluv ročně.

Takové číslo pokládáme za přemrštěné a nesmyslné. Předčasně ukončených smluv je několik set tisíc ročně. To je pravda a to lze očekávat. Velkou část z nich ale přepojistí samy pojišťovny v rámci konverzí, velkou část ukončí autonomně klienti, a pak je tu část, kterou přepojistí zprostředkovatelé. A z toho je část přepojištěná k užitku klienta, pokud jsou to smlouvy na krytí rizik, kde došlo ke snížení ceny rizik, a část je samozřejmě ta špatně přepojištěná, v oblasti pojistek nastavených tzv. na spoření (rezervotvorných). To je ta, s níž máme primární problém a kterou chceme řešit.

^REKLAMA

Pojišťovnám paradoxně, podle diskusí, které jsme vedli, více vadí ty dobře přepojištěné smlouvy, protože jimi zprostředkovatelé tlačí na cenu rizik, než přepojištěné spořicí pojistky, kde ale může dojít k největšímu poškození klienta. I to ukazuje, že zájem spotřebitele, přestože je navenek hlasitě bráněn, je jen pozlátkem zakrývajícím skutečný cíl. A tím je omezit konkurenci a tlak na ceny, který zprostředkovatelé vytvářejí.

Jak proces regulace ovlivní finančně poradenský trh? Některé hlasy říkají, že např. rozložené provize v čase vyčistí finančně poradenský trh od poradců, kteří pracují nepoctivě.

Já si to nemyslím. Vidíme dva důvody. Bavíme se o tom, že pozměňovací návrh pojišťoven (poslance Šincla) stropuje získatelskou provizi na 100 % ročního pojistného, což je přibližně nějakých 60 % současného průměru vyplácené provize. Jak jsem již řekl, i to bude dostatečným motivem pro přepojišťování u neetických prodejců. O masivním přepojišťováním samotných pojišťoven, tzv. konverzích, ani nemluvě – to návrh neřeší vůbec.

Dalším efektem bude, že významná část dobře pracujících zprostředkovatelů z pojišťovnictví odejde, jejich místo pak zaplní jednobarevné sítě pojišťoven. Trh se zakonzervuje, sníží se konkurence a to výhledově umožní velkým pojišťovnám po letech tvrdého boje opět zvýšit ceny a „ždímat“ své historické kmeny. To je efekt, který očekáváme a který je možná v pozadí celé snahy.

Některé pojišťovny již začaly rozvazovat smluvní vztahy s některými broker pooly a menšími finančně poradenskými společnostmi, které podle jejich názoru nepracují dostatečně bezpečně pro jejich obchod.

Konkrétní případy mi nepřísluší komentovat, ale obecně tento směr jednoznačně podporujeme. Nechť pojišťovna vyhodnocuje rizikovost každého distributora, a pokud shledá, že onen distributor je neznámý nebo je rizikový na základě například společného registru, pak ano, nechť mu pojišťovna rozloží provizi v čase i drastičtějším způsobem, než jak uvádí diskutovaný pozměňovací návrh. To podporujeme a v diskuzích s pojišťovnami připravujeme i další konkrétní opatření. Ale nechceme, aby šlo o zákonem dané plošné opatření.

Jedna z probíhajících novelizací se týká zákona na ochranu spotřebitele. Ta má jednu zajímavou vlastnost pro finanční poradce, a to, že na ně přesouvá důkazní břemeno. Spotřebitel, který se cítí být poškozen, nemusí dokazovat, že byl poškozen, ale naopak zprostředkovatel musí dokazovat, že spotřebitele nepoškodil. Jak vnímáte tuto změnu?

Určitě je to věc kontroversní. A není v tom zákoně jediná. Sledujeme ho zejména z pohledu mimosoudního řešení sporů. Je to věc, která dál zvýší tlak na etiku a zodpovědnost v rámci byznysu. Možná si to ještě před pár lety řada mladších finančních poradců, kteří vstupovali do odvětví, neuvědomovala, ale zákony směřují k tomu, že pokud bude někdo vykonávat profesi neeticky, důsledky ho doženou.

Proč kontroversní, když to povede k posílení etiky podnikání?

Myslíme si, že posílení etiky podnikání musí mít nějaký racionální limit. Domníváme se, že přesouvání důkazního břemene na stranu nabídkovou, už je krok, který jde příliš extenzivním směrem.

Na druhou stranu i toto by šlo vyřešit dalším „papírem“, který klient podepíše a finanční zprostředkovatel bude krytý. V případě sporu jen předloží příslušný dokument.

To naznačujete cestu, která bude pravděpodobně nastoupena. Bude další papír pro papír a klient bude zavalen desítkami infolistů a formulářů. K tomu bohužel spějeme. A není to jen otázka legislativy v oblasti ochrany spotřebitele.

Jedním z dalších úprav, která se chystá, se týká zákonu o úvěrech, který má rozšířit regulaci spotřebitelských úvěrů i na další úvěry včetně hypotečních. Jak vnímáte tuto změnu zákona?

^REKLAMA

S navrženým textem zákona, jak nám ho v neformálním konzultačním řízení předložilo ministerstvo financí, nemáme žádný fatální problém. Z obecného filozofického pohledu je otázka, a nyní odhlédnu od skutečnosti, že to evropská směrnice vyžaduje, zdali oblast úvěrů nebyla právě tou oblastí, která fungovala bezproblémově, přestože v distribuční části nebyla žádná specifická regulace a de facto pouze samoregulace zprostředkovatelů a bank.

Směrnice ovšem vyžaduje implementaci do zákona. My vnímáme, že dopadne především na ty neetické subjekty v oblasti nebankovního úvěrového financování. Zprostředkovatelům hypotečních úvěrů, typicky finančním poradcům, přinese to, co známe z penzí a z novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích – akreditované zkoušky, pravidla jednání, záznamy, poplatky, registrace…

V novele je i regulace poplatku za předčasné splacení hypotéky. Ten v současné době regulovaný není a některé banky si účtují až 20 i 25 % z mimořádné splátky. Jaký taková regulace může mít dopad např. na cenu hypoték?

Je otázka, jestli banky promítnou v konkurenčním prostředí regulaci do finální ceny produktu. My obecně tato ustanovení hodnotíme pozitivně, protože jdou ve prospěch klientů. Na druhou stranu z distribučního pohledu to pro nás není fatální téma. Ale je možné, že to v konečném důsledku povede ke zvýšení ceny hypoték -, nebyl by to ostatně první případ, kdy si zákazníci zvýšenou ochranu obratem sami zaplatí.

V současnosti probíhá též implementace směrnice MiFID II. Jak tato může dopadnout do investičního zprostředkování?

Poměrně významně. Jednak jsou tu změny, které přináší směrnice. Asi nejznámější je vyčlenění nezávislého investičního poradenství, které lze dělat pouze bez pobídek od třetích stran, tedy bez provizí. A jednak jsou tu změny, které se vyskytují na naší národní úrovni. Vede se intenzivní diskuse o tom, jak bude dál vypadat investiční zprostředkovatel, protože to je věc, která nepodléhá evropské harmonizaci, je to česká entita, která se vyskytuje sice i v dalších zemích, ale opět: na základě národní výjimky.

Vede se diskuse, jakou podobu IZ bude mít – jaký bude moci zprostředkovávat rozsah produktů, jaké parametry bude mít z hlediska vnitřního fungování, jaké parametry bude mít z hlediska pojištění odpovědnosti, které bude opět nově povinné, jaké bude mít parametry stran právní formy, jestli budou moci IZ fungovat jako fyzické osoby, nebo pouze jako právnické osoby… otázek je hodně.

V jednání s ministerstvem financí a ČNB jsme se v rámci konzultací dostali k poměrně rozumným kompromisům ve všech bodech. V tuto chvíli je tak prognóza, že IZ bude podobným způsobem jako doteď moci fungovat i nadále, poměrně pravděpodobná.

Největší rozpory u investičních zprostředkovatelů byly u zprostředkování obchodů s akciemi. Dotkne se úprava především těchto zprostředkovatelů, nebo i těch, kteří zprostředkovávají zejména podílové fondy?

Problém je, že z pohledu regulatorní úpravy se IZ nijak dále nerozlišují. Jeden z důvodů tlaků České národní banky na IZ jsou právě problémy s „obchodnickými IZ“, které mají ale zcela jiný model než naše poradenská „fondová IZ“. Z pohledu regulace jsou to ale totožné subjekty.

V rámci diskuse regulace jsme navrhovali i ochotu akceptovat zúžení produktů, které IZ může nabízet, zejména u akcií, kde historicky byly největší problémy. Na druhou stranu ministerstvo financí nechce rozsah v současnosti zužovat, to znamená, že zůstane pravděpodobně podobný a pravidla budou plošná.

Větší dohled nad investičními zprostředkovateli ze strany České národní banky vedl k širšímu využití přeshraničního pasu, kdy řada IZ se formálně odstěhovala na Kypr a působí v České republice dál. Má z tohoto pohledu nějaká regulace smysl?

Novela zákona pamatuje i na toto. Obsahuje omezení IZ předávat pokyny a poskytovat služby pouze na ty osoby, které mají v ČR minimálně pobočku. Tak je to navrhováno v pracovní verzi zákona.

Neomezuje to možnost svobodného podnikání v rámci Evropské unie?

Do určité míry bezesporu ano. Na druhou stranu je to kompromis mezi snahou odříznout úplně zahraniční subjekty, přes které účelově vznikaly problematické struktury, a úplně volným pohybem. Toto bereme jako kompromis.

Nemůže to být napadnuto Evropskou komisí, případně nehrozí na základě tohoto omezení mezinárodní arbitráže proti České republice?

Věřím, že pokud ministerstvo financí směřuje k tomuto řešení, bude to věc, která je EU konformní.

Na finančně poradenském trhu v České republice působí v současnosti dvě asociace – USF ČR a AFIZ. Úzce spolu spolupracujete, ale dosud to nevypadá, že by došlo ke sjednocení asociací. Co brání integraci obou asociací?

Těžko říci. To je otázka primárně na členy asociací, kteří o tom rozhodují a určují strategickou linii, alespoň v rámci naší unie. Téma větší integrace se periodicky objevuje znovu, i tlak regulace k tomu občas směřuje. Na druhou stranu bezpochyby nejsme jediná země, kde v oblasti zprostředkovatelského trhu působí více asociací. Nicméně: je to téma, které přísluší primárně našim členům, v případě USF tedy dvaceti finančně-poradenským společnostem. A od jejich rozhodnutí se odvíjí všechny naše kroky.

Jakým způsobem tato „dvojasociačnost“ omezuje a ovlivňuje vaše působení v čele jedné z asociací, zejména při vyjednávání se státními orgány?

Předně musím poznamenat, že v některých oblastech s překvapením zjistíte, že tu nejsou jenom dvě asociace, ale je zde více drobných sdružení zprostředkovatelů, z nichž některé mohou paradoxně i v legislativním procesu vystupovat pro legislativní orgány přesvědčivě jako reprezentant trhu. Někdy to tedy není omezeno jen na dvě.

Akceschopnost to nějakým způsobem samozřejmě ovlivňuje. Na druhou stranu s panem Šafránkem máme dobrý pracovní vztah a stanoviska obou asociací jsou v zásadních otázkách velmi blízká, což vnímám jako podstatné.

Mám dojem, že členové ani jedné z asociací by především nechtěli, aby došlo k nějakému překotnému sloučení, které by vyústilo ve vnitřní paralýzu, nebo nedejbože k opětovnému rozštěpení. Předchozí rozštěpení USF – AFIZ je v tomto směru určitým varováním.

Děkuji za rozhovor.