Jste finančně gramotní? Patříte k lepší polovině národa
Finanční gramotnost je základem úspěchu nejen v oblasti osobních financí. Bez finanční gramotnosti se lidé stávají snadnou obětí podvodníků a naopak nevyužívají (zejména finanční) služby, které jim mohou dlouhodobě pomoci. Ztráty pak počítají nejen jejich rodiny, ale i stát. Nejsme v tom ale zdaleka sami. Nízká finanční gramotnost je jedním z hnacích motorů rozbujelé regulace na finančních trzích. Úředníci jsou zjevně přesvědčeni, že vlastní zdravý rozum lze nahradit regulí.
Ministerstvo financí ČR nechalo uskutečnit již druhý díl testování finanční gramotnosti obyvatel České republiky dle metodiky OECD. K opakování došlo po pěti letech a tentokrát průzkum provedla společnost ppm factum na vzorku 1 000 respondentů, kteří odpovídali na 100 otázek. Výsledky nejsou zatím zveřejněné kompletní, ale již nyní ukazují několik zajímavostí.
Finanční znalosti má malé či velmi malé více než polovina dotázaných. To ostatně podporuje i výsledky dalších průzkumů, z nichž je poslední průzkum České bankovní asociace (ČBA), který ukázal Index finanční gramotnosti ČBA na úrovni 54 bodů ze 100. Podle metodiky OECD má nízkou finanční gramotnost 52 % respondentů.
Graf 1: Finanční znalost (v %)
Poznámka: Velmi vysoká znalost znamená, že respondent zodpověděl alespoň 66 % dotazů správně, spíše vysoká znalost předpokládá správné zodpovězení alespoň 50 % dotazů a velmi nízká znalost méně než 33 % otázek.
REKLAMA
Zdroj: MF ČR
Znalosti ovšem neznamenají zdaleka správné jednání. Ekonomicky zodpovědně jedná jen 36 % dotázaných. Z nich pouze 6 procentních bodů se chová velmi zodpovědně, naopak 22 % respondentů se nechová vůbec zodpovědně.
Graf 2: Ekonomická zodpovědnost (v %)
Zdroj: MF ČR
REKLAMA
Jednání domácností se ale postupně zlepšuje. Finanční rezervu alespoň na 3 měsíce udržuje 48 % dotázaných, přičemž před pěti lety to bylo jen 41 %. Alespoň na 1 měsíc má rezervu 73 % respondentů, přičemž v roce 2010 to bylo jen 62 %. Tomuto stavu napomohl nepochybně též konec finanční krize a růst české ekonomiky spojený s nízkou nezaměstnaností a růstem mezd.
Vedení rodinného rozpočtu ovšem nepatří mezi oblíbené činnosti. Ještě v roce 2010 ho sestavovalo 44 % domácností (a 48 % ho nesestavovalo), o pět let později rozpočet sestavuje jen 40 % domácností (a 57 % ho nesestavuje – ostatní neví, nebo se nevyjádřili). Pozitivní zprávou je, ž alespoň 84 % domácností, které rozpočet sestavují, také sleduje jeho dodržování. Domácí rozpočet je doménou především žen a lidí starších 60 let.
Graf 3: Pokrytí životních nákladů při ztrátě příjmu
Zdroj: MF ČR
REKLAMA
Není překvapením, že vyšší finanční gramotnost je doménou především lidí s vysokoškolským vzděláním a lidé s vyššími příjmy. Finanční rezervy ovšem mají vyšší také důchodci, což je dobrou známkou pro diverzifikaci příjmů v penzi. Sice 85 % lidí spoléhá na státní důchod, ovšem alespoň nějaký soukromý penzijní plán má 35 % dotázaných. Bohužel se pravděpodobně ve většině případů jedná pouze o doplňkové penzijní ve své nejvíce konzervativní variantě, což nepřinese v penzi příliš velké přilepšení. Na výnosy z finančních či nefinančních aktiv spoléhá pouze 8 % respondentů.
Zapomeňte na úroky, RPSN a procentní vyjádření nákladů…
Smutným zjištěním je, že pouze 58 % dotázaných zodpovědělo správně na otázku: „Předpokládejme, že uložíte 100 korun na spořicí účet (nezohledňuje se daň ani poplatky) s garantovanou úrokovou sazbou 2 % ročně. Na tomto účtu neprovedete žádné další platby ani výběry. Jaký by byl zůstatek na účtu na konci prvního roku po připsání úroku?“ Ostatní buď odpověděli špatně, neodpověděli vůbec nebo přiznali, že neví.
V tomto světle je regulace v podobě povinného sdělování roční procentní sazby nákladů (RPSN) či nejrůznější ukazatele nákladovosti např. u životního pojištění či u investic (TER) naprosto zbytečné. Dokud lidi nezačnou přemýšlet a počítat, žádná regulace je neochrání. Naopak. Přebujená regulace povede spíš k vytvoření falešného pocitu klidu, který uvede „ochraňované ovečky“ do stavu letargie, kdy nemusí používat vlastní mozek, protože je tu přeci regulace, která je ochrání.
Na druhou stranu jsme i v otázce počítání úroků na tom lépe než např. indonéští zahraniční pracovníci. V průzkumu mezi 548 Indonésany pracujícími v Malajsii na obdobnou (nikoli stejnou) otázku stran úrokové míry odpovědělo správně jen 35 % dotázaných. Nejsem si ale jist, zda takovéto malé vítězství dokáže zahřát na duši. Naštěstí se ale již připravuje povinná maturita z matematiky, která by mohla alespoň částečně pomoci.
