Své peníze marně hledám již přes půl roku. Ne, že by mi tolik chyběly, i když bych pro ně pochopitelně nějaké uplatnění našel, ale zajímá mě, kam se mohly vytratit. Zatím odpověď neznám. A asi se jí už nejspíš nedozvím… začalo to přitom zcela nevinně.
Platební kartou lze platit u obchodníků. Na tom není nic překvapivého ani pro urputné zastánce hotovosti. Již tolik lidí ale neví, že u obchodníka lze peníze „na kartu“ také vrátit. Proč by to obchodník dělal? Třeba proto, že vrátíte nebo reklamujete zboží zaplacené kartou. A nemusí to být tatáž karta.
Po zaplacení zboží jednou kartou a jeho vrácení měly být peníze připsány na účet napojený k druhé kartě. Nebyly. Nastal tedy čas reklamací. „Mírnou“ komplikací bylo, že ona druhá platební karta je napojena na běžný účet v indonéské bance.
Internetové bankovnictví v Indonésii funguje bez problémů. A i samotné bankovnictví má něco, co českému chybí: Když převádíte peníze do jiné banky, proběhne operace ihned. Nemusíte čekat do druhého dne. Na co by se ale nejspíš díval podezřívavě Úřad na ochranu osobních údajů, je skutečnost, že při zadání čísla účtu protistrany se zobrazí jméno jeho majitele.
I reklamaci lze podat prostřednictvím internetového bankovnictví. Jenže… po pár dnech mi banka odpověděla, že k ní žádné peníze nepřišly. Obrátil jsem se tedy na banku českého obchodníka. Od ní jsem se dozvěděl, že platba odešla. Nevadí. Na dovolené se s bankou domluvím osobně.
REKLAMA
V Indonésii jsem navštívil tři různé pobočky banky včetně „své domovské“ ve dvou různých městech. Některé dokonce opakovaně. Bankéři se chovali vždy vstřícně, snažili se reklamaci vyřídit, telefonovali na centrálu banky a z centrály telefonovali mě… ale nic se nepodařilo vyřešit. Peníze nenašli.
Až při posledním pokusu o osobní reklamaci jeden bankéř prohlédl, že se nejedná o klasický mezinárodní bankovní převod, ale o operaci platební kartou. To jsem sice vždycky zdůrazňoval, ale kdo ví, co osoba na druhém konci stolu skutečně pochopila. Navíc, když oboustranně nejsrozumitelnějším komunikačním jazykem byla indonéština. Závěr byl, že indonéská banka kontaktuje českou banku a spolu se domluví, co se mohlo s penězi stát, kde mohou být.
Ani po návratu do Česka na indonéském účtu peníze nepřibyly. Z odpovědi české banky jsem poznal, že indonéská ji nekontaktovala. Indonéská banka navíc přestala odpovídat na mé dotazy přes internetové bankovnictví. Asi jsem se dostal na SPAM list.
Zbývala kartová asociace, pod jejíž hlavičkou byla karta vydána. Jenže ta pouze zajišťuje systémy a do jednotlivých transakcí nevidí – a ani nemůže vidět z bezpečnostních důvodů. Pouze na popud některé z bank by mohla skořápku ochrany rozlousknout a transakci prověřit…
REKLAMA
Kam se poděly peníze? V české bance nezůstaly. Kartová asociace k nim přístup neměla. Musí být tedy v indonéské bance, která ale tvrdí, že žádné nedostala. Protože se ale nejednalo o standardní operaci, automatický systém banky si s ní nemusel poradit, a peníze skončily v některé z bankovních černých děr.
Nejspíš pokus v dohledné době zopakuji. Jinak se nedozvím, jestli se jedná o náhodnou chybu v elektronických pochodech, nebo o systematický nedostatek.
