Investiční životní pojištění (IŽP) je dnes velmi populárním produktem. Jeho obliba u spotřebitelů roste nejen díky masivním reklamním kampaním, ale zřejmě také díky dosavadní pozitivní náladě na akciových trzích. V minulosti se redakce FOND SHOPu zabývala analýzou jednotlivých produktů IŽP a závěrem byl fakt, že životní pojištění jsou jako čistě spořící produkty nevýhodné díky své vysoké nákladovosti. Relativně lepších výsledků mohou IŽP dosahovat jako vícefunkční produkty kombinující pojištění rizik a spoření. Ale i zde je konkurenční výhoda oproti kombinaci čistě rizikového životního pojištění s investicemi prostřednictvím otevřených podílových fondů sporná a závislá na budoucím vývoji daňových zákonů.
Stávající legislativa nepřistupuje k jednotlivým finančním produktům stejně. Podobným nástrojům pro budoucí privátní penzi určuje rozdílné podmínky. Penzijní připojištění a životní pojištění jsou jakožto produkty k tvorbě finanční rezervy na stáří spojeny na straně zaměstnance i zaměstnavatele s daňovým zvýhodněním. Jiné investiční produkty, například investiční programy životního cyklu tvořené otevřenými podílovými fondy, toto zvýhodnění postrádají.
I přesto, že pojišťovny a penzijní fondy jsou dnes legislativně zvýhodněny, většinou přinášejí klientům horší podmínky než investiční společnosti spravující otevřené podílové fondy. Pro laického investora, který si nechce platit finančního poradce a který nemá čas anebo možnosti své portfolio sledovat, jsou vhodnou alternativou například zmíněné programy životního cyklu. Jejich strategie se přizpůsobuje věku klienta. Momentálně nejrozšířenějším programem tohoto typu je Rentier Invest společnosti Pioneer Investments, podobnými programy disponují také Conseq Investment Management, ČP Invest a ABN Amro Funds (Lifecycle Funds).
HLEDÁNÍ NEJMENŠÍHO ZLA
Pokud chce firma přispívat svým zaměstnancům na důchod, je pro ni nákladově výhodné vybrat takové produkty, aby z této částky nemusela odvádět daň, sociální a zdravotní pojištění. Daňové zvýhodnění na straně zaměstnavatele je dnes umožněno pouze penzijnímu připojištění (PP) a životnímu pojištění (ŽP). Přestože primárním argumentem pro zvýhodnění těchto typů produktů je dlouhodobé vytváření rezervy na čerpání důchodu, jsou zvýhodněny produkty, které v prvním případě nejsou vhodné z důvodu vysoké požadované konzervativnosti (PP), vysokých nákladů a nemožnosti přechodů ke konkurenci (IŽP).
Jak si má firma vybrat ten správný důchodový program, pokud má zůstat v rámci stanovených úzkých produktových mantinelů? Na delším horizontu se nabízí spíše IŽP, kde je možné zvolit dynamičtější strategii, a které má tedy vyšší potenciál zhodnocení nežli PP. Jistou vadou na kráse u něj však je to, že na rozdíl od PP svou poplatkovou strukturou (většina poplatků hrazena na počátku) v podstatě neumožňuje přechody ke konkurenci. Jakýkoliv přechod ke konkurenční pojišťovně tak znamená ztrátu "předplatného", které si zde klient zaplatil. Je tedy nutné hned na začátku zvolit co nejvhodněji.
Pokud IŽP nemá sloužit jako produkt pojistný, ale jako dlouhodobý spořící, pak budou základními kritérii pro výběr: 1) nákladovost, 2) kvalitní správa fondů, 3) možnost sestavení vhodné investiční strategie. Kritériu prvnímu a nejlépe kvantifikovatelnému je věnován tento článek. Nákladovost je důležitou informací, ne však jedinou: Otázkou je, co si za poplatky kupujeme. Pokud jsou fondy velmi kvalitní, mohou mít poplatky své opodstatnění. Dnešní trendy však nahrávají spíše pasivnímu stylu investování, a tím se z nákladovosti stává kritérium zcela nejdůležitější. Dalšímu uvedenému kritériu, tedy kvalitě fondů v programech IŽP, se budeme věnovat v dalších číslech FOND SHOPu.
KTERÉ IŽP JE DRAŽŠÍ A KTERÉ LEVNĚJŠÍ
Při bližším pohledu na poplatkové struktury jednotlivých IŽP se otevírá nepřehledná šíře typů poplatků a jejich kombinací, což výrazně znesnadňuje možnost laického srovnání jednotlivých produktů. Proto na základě těchto poplatků zavádíme ukazatel nazvaný typická nákladovost konstrukce (TANK). Říká, o kolik peněz budu mít na konci méně v porovnání s výkonností trhu. Obsahuje počáteční i průběžné náklady (viz strana 10). V některých případech závisí nákladovost na volbě fondů, do kterých jsou prostředky investovány – pak jsme vycházeli z toho, že se jedná o portfolio s vyváženým rizikem, kde 50 % tvoří dluhopisy a 50 % akcie. V ukázkovém výpočtu v tabulkách 1 a 2 se předpokládá pravidelné investování 1 000 Kč měsíčně (tj. 12 000 Kč ročně) po dobu 30 let za předpokladu lineárního růstu trhů tempem 6 % ročně.
Z tabulek vyplývá, že nákladovost různých produktů je velmi rozdílná. Investovat přímo do indexu bez jakýchkoliv poplatků nelze. Nejblíže této možnosti jsou produkty pasivního investování, například ETF a některé indexové certifikáty. Ty však pro běžného občana spořícího na důchod nejsou zpravidla dostupné. Další v řadě z hlediska nákladovosti by bylo investování přímo do jednotlivých OPF. Při nízkých pravidelných vkladech je řešenímkvalitní smíšený fond. Široká diverzifikace je však umožněna až u nákladovostně tučnějších produktů, které v žebříčku následují, tzv. programech pravidelného investování do otevřených podílových fondů. I při nízkých úložkách jsou zde prostředky rozkládány do standardizovaných portfolií a navíc postupně relokovány podle toho, kolik času zbývá do důchodu.
Při výpočtu ukazatele TANK se neberou v potaz daňové aspekty, které se v budoucnosti mohou a pravděpodobně budou měnit.
 |
NUTNÁ ROZMANITOST NEBO ÚMYSLNÁ DŽUNGLE?
Zorientovat se v poplatcích uvedených v sazebnících jednotlivých pojištění je pro běžného smrtelníka téměř nadlidský úkol, který vyžaduje značné úsilí a znalosti finanční matematiky. V IŽP se vyskytují dva typy poplatků: počáteční a průběžné. Z pohledu úhrady počátečních nákladů se IŽP dělí na dva typy: v jednom se v prvních letech nakupují tzv. počáteční jednotky, ze kterých se dále po určitou dobu strhává jisté procento jako poplatek, ve druhém se na poplatky strhává část pojistného (především v prvních letech). Kromě zaplacených počátečních nákladů, které se již pojistníkovi nikdy nevrátí, existuje v některých případech ještě speciální "trest za nevěru": stornopoplatek při ukončení smlouvy.
Ne každá pojišťovna je k tématu poplatků příliš sdílná. Stejně tak není téma poplatků příliš oblíbeno u zprostředkovatelů, kteří se mu nejčastěji obloukem vyhýbají, mlží, nebo jsou dokonce schopni tvrdit, že v pojištění žádné poplatky nejsou. Získat o poplatcích pravdivé informace je proto v některých případech velmi obtížné, v některých (Česká pojišťovna) dokonce nemožné. Touto netransparentností se pojišťovny u finančně gramotného investora, který nekoupí (drahého) zajíce v pytli, předem diskvalifikují z konkurenčního boje. Zde je třeba opět upozornit na legislativní nerovnováhu oproti otevřeným podílovým fondům, které musí veškeré náklady zveřejňovat. Nezbývá, než doufat, že podobnou informační povinnost budou jednou mít všechny investiční a spořící produkty bez rozdílu.
TANK: UKAZATEL VEŠKERÝCH POPLATKŮ
Na rozdíl od podílových fondů, kde lze přesně oddělit poplatky vstupní od poplatků ostatních, které se pak shrnují do TER, je TANK ukazatelem, který vyjadřuje veškeré zaplacené poplatky (tedy jak počáteční, tak průběžné). Proto nelze srovnávat TANK a TER. Při daném investičním horizontu a předpokládaném průměrném zhodnocení je ale možné připočítat vstupní poplatky a následně srovnat TANK u odlišných typů investičních produktů (fondy, IŽP). Pokud by se tento ukazatel ujal ještě v různých variantách dle délky investičního horizontu (TANK 10, TANK 20, TANK 30, TANK 40), jednalo by se o jasný "ceník", který by klientům umožňoval zjistit, kolik za svůj produkt platí a znemožňoval by nepravdivou prezentaci vlastností některých produktů, která je dnes, bohužel, na trhu standardem.
 |
Při pohledu na tabulky 1 a 2 si lze položit otázku: Má dnes vůbec IŽP ještě své opodstatnění v portfoliu? Může mít. A to především 1) pokud je chceme využít jako firemní důchodový program, 2) pokud nabízí za výhodných podmínek pojištění a 3) pokud se obáváme o svou vlastní platební morálku. Pojišťovny totiž na rozdíl od OPF provádí nad výběrem pojistného přísnější "dozor", což může u některých investorů mít pozitivní vliv na důslednost plateb. Je však zapotřebí vždy dobře zvážit, zda tento poměrně těžkopádný produkt skutečně v portfoliu budeme dlouhodobě potřebovat a následně vybrat skutečně ten správný tarif u správné společnosti. Zbývajícím kritériím pro výběr správného programu IŽP (kvalita fondů zařazených do jednotlivých IŽP) bude věnován další díl seriálu o investičních životních pojištěních.
 |
Článek vyšel v časopise FOND SHOP 15/2007.
 |
