Zdroje představují limity vašich možností. Dají se rozdělit na vlastní zdroje (váš příjem, úspory apod.) a na cizí zdroje (úvěry a půjčky).
Nejčastěji jsou vlastními zdroji příjmy. Avšak pozor, jako zdroj ovšem můžeme chápat jen tu část příjmu, která zbývá po uhrazení běžných výdajů a závazků. Příjmy můžeme rozdělit na pravidelné a nepravidelné, aktivní a pasivní.
Příjmy aktivní (závislé na naší práci) představují jakékoli příjmy, které závisí na našich schopnostech. Pokud např. onemocníte či se vám stane úraz, můžete o tyto příjmy dočasně či trvale přijít. Příjmy tedy úzce souvisejí s hodnotou lidské práce. Pasivními příjmy (nezávislými) jsou rozuměny především renty, dividendy, příjmy z nájmu, apod. Jejich nespornou výhodou je nezávislost na výdělečné schopnosti.
U úspor je třeba si položit otázku, kolik z nich lze na daný cíl použit. Jejich využití může být vázáno na splnění určitých podmínek (smluvně stanovená minimální délka spoření apod.). Může se stát, že většina vašich úspor je pro daný účel nepoužitelná.
Příjmy můžeme rozlišit na aktivní (získáváme je svou prací – mzda, zisk firmy pokud jsme podnikatelé) a pasivní – zde bychom rádi udělali malou zastávku. Pasivní příjem jsou peníze, které vyděláte takříkajíc bez práce. Pokud jsou naše pasivní příjmy větší než naše náklady, tak jsme ve velké hře peněz vyhráli a jsme finančně nezávislí.
REKLAMA
Naše výchova je programově zaměřena proti pasivním příjmům. Když nám bylo -náct a potřebovali jsme nějaké peníze, co nám rodiče řekli? Prohlásili snad něco jako: „Jdi a získej nějaké ty pasivní příjmy?“ Ne. Většina z nás slyšela: „Najdi si nějakou brigádu. Dělej něco.“ Naučili jsme se, že peníze se vydělávají jenom prací. Pasivní příjem je něco divného a nenormálního.
Existenci pasivních příjmů nám úspěšně tajili i ve škole. Naučili nás šít papuče, sázet mrkev, data různých bitev, ale na praktické peněžní otázky řeč nepřišla. Výsledkem je, že o pasivních příjmech skoro nic nevíme, a tedy je ani nebudujeme. Většina z nás nevěnuje pozornost pasivním příjmům ani při výběru kariéry. Obvykle se snažíme dosáhnout co nejvyššího platu a o nic jiného se nestaráme.
Kdybychom od nejranějšího věku věděli, jak moc na pasivním příjmu záleží, často bychom svou kariéru rozvíjeli jinak. Mezi pasivní příjmy patří příjmy za autorská práva, zisk z nemovitostí, které vlastníme (po odečtení všech nákladů), zisk ze společnosti, kde vlastníme podíl (aniž bychom se podíleli na jejím chodu) apod.
Dalším rozdílem v těchto příjmech je jejich míra zdanění. Například aktivní příjmy jsou zdaňovány zdravotním pojištěním, sociálním pojištěním a samozřejmě samotnou daní z příjmů. Na druhou stranu pasivní příjmy ve většině případů zdravotní ani sociální pojištění neodvádějí a často jsou zdaněny i nižší sazbou, případně je u nich možno využít tzv. daňového štítu. Tzn. po uplynutí určitého období (cenné papíry 6 měsíců, nemovitosti 5 let) se z nich žádná daň neplatí.
REKLAMA
Můžeme vydělávat hromadu peněz, ale jestli z nich nedokážeme spořit, nikdy nebudeme bohatí. Mnozí lidé mají podvědomý sklon utratit vše, co vydělají. Dávají přednost chvilkovému potěšení před dlouhodobým ziskem. Utráceči obvykle říkají: „Jsou to jenom peníze.“, „Peníze budou a my nebudeme.“ Musejí v to doufat, neboť nejčastěji od nich slyšíme: „Promiňte, já teď nemůžu, nemám ani floka.“
Když ale začneme spořit slušnou část svých příjmů, můžeme myslet na investice. Čím lépe dovedeme investovat, tím rychleji náš majetek poroste. Bohatí lidé rádi obětují čas a energii, aby se naučili lépe investovat. Jsou hrdí na to, že investicím rozumí, nebo si alespoň najdou skvělé experty, kteří investují za ně. Chudí lidé si myslí, že investice jsou jen pro boháče.
Z logiky věci nás tedy rozum nabádá zaměřit se spíše na příjmy pasivní. Tudy vede cesta k finanční nezávislosti. V podstatě bychom měli přeměňovat aktivní na pasivní a postupně se přesouvat od "já pracuji pro peníze" na "peníze pracují na mě". Svůj zvýšený příjem pak můžeme investovat různým způsobem. Způsoby investování jsou ovlivněny přístupem k investování každého z nás.
Cizími zdroji rozumíme úvěr či půjčku. Úvěr může být od bankovního či nebankovního subjektu. Musíte si uvědomit, že každý úvěr musí být splacen, tzn. při tvorbě svého plánu počítat i se splátkami potenciálního úvěru.
Úvěr ovšem může být velmi výhodný, a to proto, že můžete použít tzv. páky. Tzn. můžete získat věc, která vám bude vydělávat další prostředky s minimálním použitím vlastních zdrojů a vlastní zdroje využít jinde. Tato skutečnost je ovšem platná jen při splnění několika podmínek: úvěr je splácen jiným subjektem (typickým příkladem je nájemní nemovitost) a úroková sazba, kterou platíte věřiteli, je nižší než sazba, za níž dokážete zhodnotit své vlastní prostředky. Pokud sazba není nižší než sazba vypůjčených peněz, není dobré si úvěr brát.
Nejdůležitější je vzít si úvěr opravdu jen na věc, která je životně důležitá a nezbytná, a to ještě jen tehdy, pokud jsme vyčerpali všechny ostatní možnosti řešení naší situace. Čím více konkrétních informací (včetně případných referencí) najdete, tím větší je šance získat úvěr za rozumnějších podmínek. Vedle typu úvěru, délky splatnosti, účelu a dalších úvěrových podmínek je třeba věnovat pozornost roční procentní sazbě nákladů – RPSN.
Je třeba vědět kdy a jakým způsobem se hradí splátky dluhu, jaké jsou sankce za opoždění platby a jakým způsobem firma řeší spory. Samozřejmě také za jakých podmínek je možno odstoupit od smlouvy. Některé společnosti se vůči neplatičům jistí tím, že místo civilních soudů řeší případné spory kolem úvěrových smluv rozhodci v rozhodčích řízeních, což je rychlejší. Spotřebitel ovšem často přesně neví, co rozhodčí řízení znamená, a tak to pro něj není výhodné. Mj. i proto, že pokud to není výslovně uvedeno ve smlouvě, není možné se proti rozhodnutí rozhodce odvolat.
