Kdepak lež… pouze záměrná mystifikace

15. září 2008 ohlásila pád investiční banka Lehman Brothers, zhruba od té chvíle se slovo „krize“ stalo součástí každé druhé věty, kterou člověk slyšel v rádiu, televizi, četl v novinách. Krize, krize, krize… trhy v té době už přibližně rok oslabovaly a tato informace je poslala dolů ještě svižnějším tempem. Trochu obav, strachu z propadu, nalévání peněz do systému a posléze ujišťování politiků, že nastalou situaci mají pod kontrolou. Vzpomenete si na to, jak se tehdy mluvilo o době trvání krize? Říkalo se, že krize skončí v druhé polovině roku 2009, posléze během poloviny 2010… a tak se to stále posouvalo…. 2011…. Píše se rok 2012 a slovo krize je slyšet stále. Jen se přestalo říkat lidem, kdy skončí. Už si zvykli, otupěli podobně jako na slovo terorista, které se rozšířilo a zaplavilo média po 11. září 2001.

Pamatuji si, jak tehdejší premiér uvedl v rozhovoru, že ekonomická krize naší zemi nepostihne. Usmíváte se? Ano, to řekl a zcela vážně. Nu, dnes máme jiného premiéra – ale k němu se ještě dostanu. Skutečnost – opravdu se naší země krize nedotkla? Proč o ní tedy všichni pořád mluví a vše zdůvodňují tímto slovem? Pojďme dál. Řecko – zářný příklad všeho. Nenapadá mne zde nic lepšího než se odkázat na památnou větu doktora Štrosmajera o lidské hlouposti a létání…

To, že se Řecko dostalo mezi „vybranou společnost“ podvodem, se ví. Jaký za to byl postih? Proč by měli ostatní platit za lháře a podvodníka? Kde to jsme? Představitelé EU se rozčilují nad současným stavem, přitom to byli oni, kdo měl konat, ale nic nečinili! A teď chtějí peníze – nás, daňových poplatníků, na zaplacení jejich lajdáctví a záchranu vlastní vize fungování eurozóny. Nástroje na hlídání rozpočtových schodků měli, avšak nepoužívali, protože by museli trestat sami sebe (svoji zemi). A tak si každý dělal, co chtěl. Jak příznačná je situace, že se právě na bájném Olympu kdosi rozhněval a srší z něj na Zemi blesky…

Přichází první záchranný balík pro Řecko.  My jsme zde ubezpečováni vládou, že tyto naše peníze jsou pouze půjčkou(!) a přišli bychom o ně jen v případě, kdyby Řecko zbankrotovalo. A to se nestane. Volně cituji slova naší vlády. Kdo ponese odpovědnost a následky za toto rozhodnutí? Uběhl rok a máme tu, světe div se, nový pojem – restrukturalizace dluhu, přeloženo do jednoduchosti – řízený bankrot Řecka. Konečně nastal čas přiznat, že Řecko bez umazání dluhu nemá šanci.  Na to nemusí být člověk kdoví jaký ekonom nebo matematik. Stačí jednoduché násobení, spočítat obsluhu dluhu a potenciál země snížit schodkový rozpočet. Politikům s těmi všemi poradci (kteří, jak se mimo jiné dovídáme, berou šestimístné měsíční příjmy) trvalo skutečně víc než rok, než na to přišli! Nebo to věděli a celou dobu nás mystifikovali? Ano záměrně používám slovo „mystifikovali“, přece slovo „lhali“ je tak pejorativní?!

Vzpomínáte na „akci“ pana ministra Kalouska vs. šéfredaktora nejmenovaného deníku? Vzpomínáte? Z ostudy si mohl jít ministr ušít kabát, či spíš rovnou frak. On přeci nelhal, pouze záměrně mystifikoval. Zdá se, že událost je zapomenuta, nic se de facto nestalo, pouze slovník českého jazyka je bohatší o jedno synonymum pro vědomou lež.

^REKLAMA

Třetí možnost, která mne napadá, je, že máme tak neprozíravou vládu. Tak si vyberte, která varianta je pro každého přijatelnější…

Z Řecka stále přicházejí opakovaně zprávy o nepokojích, vzrůstá nespokojenost lidí, která bude dále eskalovat úměrně tomu, jak bude EU tlačit na reformní opatření a řeckou vládu. Prohlášení politických lídrů Řecka o tom, že po volbách přehodnotí nynější přijatá opatření není nic jiného než odpověď chytré Horákyně. To, aby tamní občané do voleb cítili naději, že by ona opatření mohla trochu povolit. Stávající zkušenosti ukazují, že přijaté restrikce jsou nafouknuté a v praxi se plní jen zčásti. Situace se zhoršuje v Itálii, Španělsku. Zatím vše funguje, ale to nebude trvat věčně. Kdo zná sílu složeného úroku, musí mu být jasné, kam toto spěje.

Přichází druhý záchranný balík, další požadavky na finanční spoluúčast, plán na podporu či chceme-li nazývat věci pravými jmény – plán na záchranu eura. Vláda se usnesla, že uvolní víc jak 30 mld. Kč. Na co? Pro koho? Stávající premiér hrdě oznamuje, že to je výrazný signál naší země, že jsme zdravý kus ve stádu. Víte, pane premiére, ono je ale otázkou, kam toto stádo jde. Aby nemířilo třeba na jatka. Tam se také posílají zdravé kusy…

Uvažuje se, že se na školách bude vyučovat i finanční gramotnost. Co bude asi v osnově pro případ, kdy dlužník řeší stávající dluh tím, že si bere jiný, nový a větší? Věřím, že jsme všichni v nějakém pořadu někdy slyšeli jasnou a striktní odpověď o tomto způsobu. Všichni lidé s trochou selského rozumu vědí moc dobře, že toto není cesta jak z problémů ven, ale jen oddalování nevyhnutelného. Alibismus, agónie… Co dělá dnes Řecko? Ono je nějakou výjimkou, u které to bude fungovat? Ano? Asi sotva, když věřitelé musí odepsat část svých investic! Máme tedy skutečně tak hloupou vládu? Pokud ano, je to smutné divadlo s velmi drahým vstupným.

^REKLAMA

Pojďme dál. To, co se děje v Řecku, není nic neobvyklého. Dluh se platí dluhem už velmi, velmi  dlouho napříč nejen celou Evropou. Proto jsou veskrze všechny země zadlužené. Ono to nevypadá, ale zadlužení zemí každý rok roste. Obsluha dluhu (= splácení úroků z něj) narůstá stále strměji. V tom je kouzlo a nebezpečí složeného úroku. Řešením je neustálé vydávání státních dluhopisů, které ovšem někdo musí kupovat. Dobrá otázka – kdo to je a proč? Je jasné, že jednou tyto dluhopisy ztratí svoji cenu. Kdy to bude, těžko říci, ale lze celkem pravděpodobně odhadnout, kdo to odnese. Retail.

Není to zase tak dávno, jen je třeba trochu probudit paměť – kdy se představovala vize o penzijní reformě. O tom, že druhý pilíř bude individuální a spravedlivý. A  skrze něj se mohou lidé zabezpečit na důchodový věk. Námitka ohledně správcovství peněz, rizika atd. byla vždy zodpovídána ve smyslu, že klienti si budou moci vybrat ze tří různých typů fondů a ti nejopatrnější si mohou vybrat fondy, které budou investovat peníze ve státních dluhopisech. Řeč je o době kolem 30 let a za tu dobu složený úrok ukáže svoji sílu. Ostatně netřeba čekat tak dlouho, první vlaštovku už tu máme a můžeme tedy vidět, co se děje a onu jistotu sledovat přímo naživo.

Určitě si také vzpomeneme na nedávnou dobu, kdy nás politici ujišťovali, že naše zadluženost není problém… Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi jsme na tom podstatně lépe… Vzpomínáte? A dnes? Dnes nám kupodivu ti samí lidé (!) říkají, že to problém je či by mohl být. Jak švejkovské. A vrcholem je, že ti lidé řídí zemi. Nebude možná dlouho trvat a správcovské společnosti ve spolupráci se státem spustí mediální kampaně na získávání duší do soukromého důchodového pojištění. Peněžní prostředky poplynou mimo jiné do státních dluhopisů. Aby se koloběh uzavřel, pokud to není zřejmé – v důsledku jde jen o to, že lidé budou půjčovat své peníze státu. Ten hospodaří každý rok s deficitem a na úhradu svého dluhu si bere další půjčku, a tak stále dokola. Jinými slovy stát je v dluhové pasti. Tak jako Evropa (= Německo a Francie) dává nesmyslné peníze do Řecka (viz nedávné hlasování německého parlamentu v této věci) a tlačí na ostatní, jen aby v tom nebyli oni sami, tak podobně bude tlačit stát na občany, aby odkládali peníze přesně tam, kam potřebuje. Samozřejmě slovo „tlačit“ bude nahrazeno a bude vysvětleno, že je v zájmu každého mladšího člověka, aby byl účasten tohoto soukromého pojištění.

V principu je celý stávající penzijní systém hra letadla, kdy na vyplacení nároků je třeba získat na vstupu více. A může se to maskovat jakkoliv vznešenými myšlenkami a líbivými slovy. Podstata je jasná. Nedávno prošla médii zpráva o opakovaném schodku na důchodovém účtu v ČR… Pokud něco takového provozuje soukromá společnost, je to trestný čin. Pokud to provozuje stát…?

^REKLAMA

Závěrem pohled na trhy. Přibližně na přelomu let 2007/08 se začalo hojně používat slovo “krize“. Jakékoliv úspory, opatření, šetření, vše se zdůvodňuje slovem krize. Místo původního odhadu jejího trvání v délce kolem 1 roku, se nám táhne již čtvrtým rokem a bude pokračovat dál. Politici se snaží vytvořit dojem, že situaci řeší a mají pod kontrolou, opak je však pravdou, jen oddalují nevyhnutelné a způsobí ještě horší situaci. Zajímavý pohled ukazují grafy. Na to, že máme být několik let v krizi, trhy smazaly svoji ztrátu a celkem strmě se vrátily zpět a zlehka začínají atakovat svá historická maxima. Dost rozpor oproti současným problémům ve světě. V této souvislosti nelze nevzpomenout na uvolněné peníze QE1, QE2, které se někde projevit musí. O to je to horší.

Graf 1:   Vývoj indexu  S&P500  s vyznačeným  dnem  pádu  banky  Lehman  Brothers

A kam tím vším mířím? Myslím, že není od věci si připomenout prohlášení, tvrzení, ujišťování politiků v oblasti financí v přímé konfrontaci s realitou. Co nám říkali, čemu chtěli, abychom uvěřili a jaká byla skutečnost… To abychom si ujasnili, jak prozíravý vládní kabinet máme a vyvodit z toho pro sebe a své osobní finance patřičný závěr. Zejména s ohledem na nastávající složité období, během kterého chce vláda spustit důchodovou reformu.

Dalším aspektem je právní prostředí v našich podmínkách, kdy se zákony mění s dobou a chytře se nacházejí způsoby jak zasáhnout smluvní vztahy vzniklé před novelami (viz např. stavební spoření).  Zde nám vláda ukázala, jakých kroků je klidně schopna. A pak věřte, že podmínky spojené s penzijní reformou budou platné po celou dobu, přibližně 30 let… I zde se opět dočkáme mnohých klamů a lží. Pardon, pouze „záměrných mystifikací“.