Předmluva k českému vydání knihy Johna Maynarda Keynese „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“, vydaná v roce 1963, je silně ideologicky podbarvena. Jinak tomu být ani nemůže, vždyť Československo v té době bylo socialistickým státem a satelitem Sovětského svazu. Československé hospodářství se tehdy řídilo plánovaně v duchu marxisticko-leninských zásad a cokoliv, co zavánělo buržoazním státem, stálo stranou. Předmluva k českému vydání tak nezapomněla zdůraznit, že neexistuje teorie, která by se těšila „větší oblibě vládnoucích kruhů a národohospodářských teoretiků imperialistických států než keynesismus. (…) Keynesismus, jako teorie a praxe buržoazie, je namířen proti marxistické teorii a praxi a tedy i proti SSSR a zemím lidové demokracie.“
Potřeba ukolébat masy?
Zatímco Karel Marx mudroval nad tím, že bohatí akumulují kapitál a chudí chudnou, John Keynes o nějaký ten rok později přemýšlel, jak problémy kapitalistické ekonomiky řešit bez revoluce. „Keynes se snaží vyřešit problém nezaměstnanosti a krizí, tj. nerušeného rozvoje kapitalistického hospodářství za podmínky, že bude zachován kapitalismus,“ píše se v marxisticky laděné předmluvě československého překladu Keynesovy knihy Obecná teorie z roku 1963. Byla to doba, kdy v Československu diktatura proletariátu měla umožnit plánovitě usměrňovat vývoj společnosti, řízení hospodářství bylo svěřeno do technokratických rukou plánovací komise. Na východě tehdy převládala marxisticko-leninská ideologie a víra, že rozpory kapitalismu a buržoazního státu vyřeší stát socialistický, kdy znárodňování a zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků povede k lepším zítřkům všech pracujících. Ideologicky stál Východ proti Západu, podobně jako Marx, „teoretik proletariátu“, stál proti „buržoaznímu ekonomovi“ Keynesovi.
Obrázek 1: Pohledy na řešení krize a nezaměstnanosti se liší. Keynesiánci žádají opatření fiskální a měnové politiky, marxisté žádají radikální změnu společenského systému (revoluci). 
Keynesovo učení „je založeno na hrubém zkreslování skutečné povahy buržoazního státu“, napsal v předmluvě citované knihy doc. Miroslav Šmejkal. Právě buržoazní stát měl být v Keynesově učení sílou, do které byly vkládány veškeré naděje zklamané dřívější vírou v automatismus volné konkurence. „Hlavním motivem Keynesova učení je strach z revolučního výbuchu,“ píše Šmejkal a v jiné části předmluvy pokračuje: „Jestliže nezaměstnanost prokazuje kapitalistům na jedné straně cenné služby (tlak na mzdy, pohotové rezervy pracovní síly), pak zase na druhé straně znamená pro kapitalisty nebezpečí tím, že přináší pracujícím obrovské útrapy, revolucionizuje pracující a zostřuje sociální rozpory kapitalistické společnosti.“ Keynes koneckonců chtěl příčiny nezaměstnanosti studovat a najít recept, jak je řešit. Dílo tak mělo být pružnou reakci na rozpory kapitalistického hospodářství, na příčiny nevyužití výrobních sil, nezaměstnanosti a Velkou depresi.
Podle autora přemluvy českého vydání Keynesova Obecná teorie vznikla proto, že se objevila nová zakázka buržoazie – přebudovat politickou ekonomii v souladu s novými vývojovými jevy kapitalistické ekonomiky. Bylo prý nutné změnit metody a formy obhajoby kapitalismu – vždyť „popřít krize, nezaměstnanost apod. již nebylo možné“. Šlo o to „ukolébat vědomí mas představami, že je možno likvidovat vady kapitalismu a především odvrátit krize a nezaměstnanost.“
REKLAMA
Léčení příčin a krize nezaměstnanosti
Předmluva doc. Šmejkala vcelku výstižně shrnuje, že Keynesova Obecná teorie je budována na (1) sklonu ke spotřebě, (2) mezní efektivnosti kapitálu a (3) dávání přednosti likviditě. Právě živelný automatismus nabídky a poptávky, ovlivňovaný těmito třemi skutečnostmi, pak nemusí zajišťovat takovou poptávku po spotřebních a investičních statcích, která by postačovala k tomu, aby byla zajištěna plná zaměstnanost.
Obrázek 2: Tři příčiny zadrhnutí ekonomiky: moc se neutrácí a lidé mají sklon ke spotřebě, rentabilita kapitálu je žalostná a je strach investovat, je upřednostněno držení peněz.
Podle Keynese má stát proti krizi a nezaměstnanosti zasáhnout tím, že zvýší veřejné výdaje, a to i za cenu toho, kdyby byly neproduktivní a pro společnost neužitečné: „Starověký Egypt byl dvojnásobně šťasten a nepochybně vděčil za své pohádkové bohatství tomu, že vyvíjel dvojí formu činnosti, totiž stavění pyramid a dobývání drahých kovů, jejichž výsledky, ačkoli nemohly sloužit potřebám lidí, neztrácely na hodnotě, i když se vyskytovaly ve velkém množství.“ A tak třeba „kdyby ministerstvo financí naplnilo staré láhve bankovkami, zakopalo je přiměřeně hluboko (…), a ponechalo by pak soukromému podnikání, aby (…) znovu tyto bankovky byly vykopány ze země (…), nemusela by již existovat nezaměstnanost a nepřímo by se to odrazilo pravděpodobně tak, že by se reálný důchod společnosti, jakož i její kapitálové bohatství patrně podstatně zvýšily.
Finanční řízení chodu státu bylo ve světle obecné teorie špatně uchopené, což Keynes formuluje takto: „Stali jsme se tak rozumnými, tak dokonale jsme se naučili úlohu prozíravých finančníků, tak pečlivě uvažujeme dříve, než zvýšíme „finanční“ břemena příštích pokolení tím, že jim stavíme domy, v nichž by bydlela, že nemáme tak snadné východisko z útrap nezaměstnanosti. Musíme přijímat tyto útrapy jako nevyhnutelný následek toho, že používáme na řízení státu zásady vhodné pro obohacení jednotlivce tím, že se nashromáždí nároky na požitky, jichž nehodlá použít v určité době.“ Jiným slovy stručněji řečeno, když máme dnes nezaměstnané, klidně mohou stavět domy, které tu zůstanou k užitku dalších generací.
REKLAMA
Vedle nedostatečné investiční a spotřební poptávky Keynes za příčinu hospodářských obtíží označil vysokou úrokovou míru. Řešením mělo být zvýšení množství oběživa, které zajistí hojnost kapitálu, a to až k bezbolestnému umírání rentiérů.
Obrázek 3: Kroky k léčení krize, snížit úrokové sazby a zvýšit veřejné výdaje a investice, zvyšovat roli státu v ekonomice.
Marxistická kritika Keynesova řešení
I když bylo Keynesovo učení „na Západě často vydáváno za protiváhu marxismu“, podle Šmejkala bylo toto učení namířeno proti dělnické třídě, proti socialismu za upevnění státně monopolistického kapitalismu. V období imperialismu se prostě stát podřizuje kořistným zájmům monopolů a Keynes v tomto zájmu požaduje zásahy do peněžní, úvěrové a finanční soustavy. Levný úvěr je ale jen zástěrkou, snižování úrokové míry odpovídá zájmům finančního kapitálu – zároveň mu umožňuje využívat volných prostředků peněžních úspor. Vždyť nízké úrokové míry směřují nejen proti rentiérům, ale i střádalům!
Doc. Šmejkal nenechal na Keynesovi nit suchou, vždyť Keynes „neváhal naznačit, že války s neproduktivními výdaji jsou prostředkem k plné zaměstnanosti“ a řešením Keynes „rozumí především státní investice, které demagogicky nazývá „socializací““. Keynes prý ani „nevidí souvislost úroku s fungováním peněz jako kapitálu, který si přivlastňuje bezplatně část práce dělníků.“
Reference:
Keynes, J.: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1963
