Kolik a kdy si spořit na důchod?

Odchodem do důchodu a ukončením pracovní činnosti příjem penzisty klesá. S poklesem příjmů se může dramaticky snížit i životní úroveň. Jednou možností, jak poklesu životní úrovně zabránit, je naspořit si dostatek finančních prostředků, které výpadek příjmů nahradí.

Objem prostředků, které penzista bude potřebovat, závisí na očekávané délce dožití a na hloubce propadu příjmů. Lidé s vyššími příjmy budou na úspory odkázáni více než lidé s nižšími příjmy. Stejně tak drobní podnikatelé s minimálními zálohami na důchodové pojištění nemohou očekávat žádný závratný důchod.

Pro nahrazení výpadku příjmů ve výši 5 000 Kč je potřeba naspořit přibližně 1 mil. Kč. Konkrétně renta vyplácená z 1 mil. Kč po dobu 20 let při úročení zůstatku 2 % činí 5 059 Kč měsíčně. Kolik je třeba pravidelně spořit pro vytvoření 1 mil. Kč, závisí především na délce spoření a průměrném dosahovaným výnosu z úspor.

Kolik spořit aneb Riziko se vyplácí

Čím déle člověk spoří, tím menší částku musí pravidelně odkládat, aby dosáhl požadované výše úspor. Při dlouhodobějším spoření je ale mnohem významnější dosahovaný průměrný výnos.

Tabulka 1: Měsíční úložka pro naspoření 1 mil. Kč

Na každý 1 mil. Kč požadovaných úspor je kupříkladu při 8% průměrném zhodnocení a 40 letech spoření potřeba ukládat pouze 286 Kč měsíčně. Pokud chce střadatel stejné částky za stejnou dobu dosáhnout s výnosem 2 %, musí spořit téměř pětinásobně více – konkrétně 1 362 Kč měsíčně.

Vyššího výnosu ovšem nelze dosáhnout zadarmo. Pro jeho dosažení je nezbytné přijmout určité riziko. Kupříkladu dlouhodobého výnosu 6 – 8 % lze dosahovat na akciových trzích např. v akciových podílových fondech. Nejedná se ale o garantovaný výnos, nýbrž výnos dlouhodobě očekávaný a potvrzovaný dlouhodobými výsledky. V jednotlivých letech může docházet i k významným propadům hodnoty majetku.

Kdo trvá na „bezpečném“ umístění peněz, musí se smířit s nižším výnosem. Jistotu v tomto ohledu nabízejí např. transformované fondy doplňkového penzijního spoření. Ty jsou navíc spojeny se státním příspěvkem. Při pravidelném spoření 1 000 Kč měsíčně stát dodá dalších 230 Kč. U transformovaného fondu lze dlouhodobě očekávat výnos kolem 2 % ročně. Pokud by účastník ale svou tisícikorunu umístil do akcií či akciových fondů, mohl by si i bez státního příspěvku (s určitou mírou nejistoty) za 40 let naspořit 2,2krát až 3,9krát více.

Vsadit na z tradičního pohledu rizikovější investice může být zásadní pro naplnění finančního plánu. Peněz se domácnostem zpravidla příliš nedostává a vždy je snazší uspořit na penzi 286 Kč než 1 362 Kč měsíčně. To se bavíme ovšem pouze o naspoření 1 mil. Kč, který nahradí výpadek příjmů přibližně 5 000 Kč. Pokud bude chtít domácnost naspořit více, samozřejmě se potřebné úspory násobí.

S tím souvisí alternativní pohled na riziko: Jaká je pravděpodobnost, že dosáhnu svého cíle a naspořím si dostatek peněz? Při dlouhodobém „konzervativním“ spoření může nastat situace, že domácnost nemá nebo nechce vydávat dostatek zdrojů na spoření na penzi, aby vytvořila požadované úspory. Má tak jedinou jistotu – svého cíle nedosáhne. Přikloní-li se ale k „rizikovější“, „dynamičtější“ variantě spoření, nezíská jistotu, že výnos bude odpovídat očekávanému, ale bude mít šanci na splnění svého cíle. Investiční rizika přitom lze efektivně řídit.

Inflace míchá karty aneb Jak s ní zacvičit

Dlouhodobé spoření má jednoho protivníka: Inflaci. Inflace dlouhodobě ohlodává úspory a snižuje jejich hodnotu. Inflace v České republice měřená indexem spotřebitelských cen se za posledních 16 let pohybuje v průměru na 2,4 %. Byť v roce 2014 dosáhla na hodnotu 0,4 % a i v letošním roce Česká národní banka (ČNB) bojuje s deflací, dlouhodobě se průměrná inflace příliš nesníží. ČNB cílí inflaci na hodnotu 2 % s pásmem od 1 % do 3 %.

I 1% inflace za 40 let může snížit hodnotu 1 mil. Kč a z něj následně vyplácené renty zásadním způsobem a střadatel v současné hodnotě bude mít necelých 672 tis. Kč. 4% inflace milion korun ohlodá na 208 tis. Kč.

Tabulka 2: Hodnota 1 mil. Kč v závislosti na inflaci

Pokud by dnes střadatel začal spořit 502 Kč s cílem za 40 let při 6% výnosu naspořit 1 mil. Kč, byl by nemile překvapen, že v reálném vyjádření s 2% inflací dosáhne na necelou polovinu očekávané částky. Důvodem je, že reálně klesá i hodnota spořené částky.

Tabulka 3: Reálná hodnota pravidelné měsíční úložky 502 Kč

Obrana proti zklamání z inflace při dlouhodobých úsporách je jednoduchá: Při výpočtu počítejte vždy s reálnými výnosy (tedy od očekávaného výnosu např. 8 % odečtěte očekávanou inflaci např. 2 % a počítejte s reálným výnosem 6 %). Potřebnou měsíční úložku potom pravidelně valorizujte – zvyšujte ji o (skutečnou) míru inflace. Tím dosáhnete toho, že nové úspory budou mít stále stejnou reálnou hodnotu a i již naspořené prostředky porostou pouze o reálný výnos. Výsledkem bude naspoření požadované částky, ale nikoli v nominálním, nýbrž v reálném vyjádření.